Johann Christian Friedrich Wilhelm Beyer

* 27. 12. 1725, Gotha, Německo (Germany)
† 23. 3. 1796, Hietzing, Rakousko (Austria)
designér, malíř, sochař, kreslíř, zahradní architekt

 

pohlaví: muž

poznámka:
NK neuvádí 201806
Zemřel v Hietzing, dnes součást Vídně.

Johann Christian Friedrich Wilhelm Beyer

Johann Christian Wilhelm Beyer. Sochař. Malíř. Uměleckoprůmyslový výtvarník. Zahradní architekt.
Narozen 27. prosince 1725 ve městě Gotha. Zemřel 23. března 1796 v Hietzingu.
Se svým otcem, saským knížecím zahradníkem přešel do služeb württemberského vévody Carla Eugena. U vévody působil jako zahradní inženýr.
V letech 1748-1751 Beyer studoval architekturu a malířství v Paříži. Ve studiu pokračoval i v Římě. Zde však pod vlivem své účasti na archeologických vykopávkách, okouzlen sochařstvím antického Říma, se začal věnovat také studiu sochařství pod vlivem papežského antikváře Vinetiho a Winckelmanna.
Po svém návratu do Suttgartu r. 1759 působil Beyer jako württemberský dvorní malíř a umělecký šéf porcelánky v Ludwigsburgu a to až do r. 1767. R. 1759 předložil vévodovi svůj projekt zřídit německou akademii umění v Římě.
V únoru 1767 odešel z vévodových služeb a usadil se ve Vídni. R. 1768 přijat za člena c. k. akademie věd a umění. Od r. 1769 působil na císařském dvoře a o rok později získal status c. k. dvorního malíře, sochaře a architekta. Nebyl však ostatními umělci příliš uznáván.
R. 1171 se oženil z Lotrinska pocházející malířkou Gabrielou Bertrandovou, dcerou schönbrunnského zámeckého hejtmana, učitelkou kreslení arcivévodkyň Marie Karoliny a Marie Antoinetty, dcer panovnice Marie Terezie a jajího manžela, císaře Františka Štěpána Lotrinského, zakladatele dynastie Lothringen-Haus Oesterreich.
Manželství bylo rozloučeno r. 1785.
R. 1778 získal dům v Hietzingu a později další pozemky.
K r. 1779 je datován vznik jeho dvousvazkového grafického díla rakouských pozoruhodností obrazového a stavitelského umění, s odkazy na mytologické prameny (Vergilius, Ovidius, Plutarchus) a současných lexik.
R. 1780 po ukončení své tvůrčí činnosti pro Schönbrunn a úmrtí panovnice Marie Terezie se Beyer soustředil na projekty zahradní architektury. Od r. 1784 jeho díla tvoří spojení francouzské a anglické zahradní architektury a umění.
R. 1785 předložil návrh na regulaci vídeňských vodních toků.
Své nejdůležitější dílo, zadané panovnicí Marií Terezií v květnu 1773 v rozsahu 32 soch a obdobného počtu váz z bílého mramoru si Beyer ocenil na 1.000 zlatých za kus včetně vedlejších nákladů. Tím dovršil výzdobu Schönbrunnu mramorovými sochami. Namísto mramoru značky Carrara užil mramoru z nalezišť u Sterzingu. Přepravu mramorových bloků připravoval již od léta 1773 spolu s dalšími 15 sochaři. Tento tyrolský mramor dal dopravit po vodních cestách včetně řek Inn a Dunaj na místo určení.
Jako ateliéru užíval Beyer budovy zímní jezdecké školy (nyní Wagenburg). Působil však spíše jako manažer nejen jako výkonný umělec. Ostatní sochaři získali z celkové sumy za sochy polovinu. Zbývající část použita na úhradu doprovodných služeb. Ostatní sochaři také sochy nesignoval, takže většina těchto soch byla neprávem považována za dílo Beyera.
Triumfální bránu v Innsbrucku zhotovil Johann Baptist Hagenauer z dřeva a štuku. A Balthasar Ferdinand Moll ji dokončil v mramoru.
Také bavorský kurfiřt r. 1773 dal vytvořit 13 soch pro zámek Nymphenburg. Pro jejich umístění zkonsruoval Beyer přílušný mechanismus.
1776 vytvořeny 4 figurální skupiny pro 4 fontány. Dvě z nich vytvořeny v Beyerově ateliéru, jedna v Hagenauerově a jedna v Zaunerově ateliéru. 1777 přemístěny. A to Beyerovy skupiny umístěny do zříceniny a fontány obelisku a další dvě skupiny lokovány na čestný dvůr.
Posledním projektem pro Schönbrunn se stala r.1780 zhotovená Neptunova fontána.

Literatura:
Ignaz de Luca: Beyer, Johann Wilhelm. Das gelehrte Österreich. Sv.1, 2. 1778.
Constantin von Wurzbach: Beyer (Peyer), Johann Wilhelm. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band 1. Verlag L. C. Zamarski, Wien 1856–1891, S. 364
Josef Dernjač: Johann Christian Wilhelm Beyer. In: Julius Meyer (Hrsg.): Allgemeines Künstlerlexikon. Band 3. Leipzig 1885.
Otto von Falke: Ludwigsburger Porzellanfiguren von W. Beyer. In: Amtliche Berichte aus den Königl. Kunstsammlungen. XXXVII. Jahrgang, Heft 6, Berlin 1916.
Annemarie Thünker: Beyer, Johann Christoph Wilhelm. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 2, Duncker & Humblot, Berlin 1955, S. 205 f. (falsches Todesjahr)
Uta Schedler: Die Statuenzyklen in den Schloßgärten von Schönbrunn und Nymphenburg. Antikenrezeption nach Stichvorlagen. Studien zur Kunstgeschichte; 27. Olms, Hildesheim / Zürich / New York 1985, ISBN 3-487-07694-2.
Marion Harder-Merkelbach: Wilhelm Beyer. In: Allgemeines Künstler-Lexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker. Band 10. Saur, München / Leipzig 1995, ISBN 3-598-22750-7, S. 343–345.
Beatrix Hajós: Schönbrunner Statuen. Böhlau, Wien, Köln, Weimar 2004, ISBN 3-205-77228-8.
Richard Kurdiovsky (Hrsg.): Die Gärten von Schönbrunn. Ein Spaziergang durch einen der bedeutendsten Barockgärten Europas. Residenz, St. Pölten / Salzburg / Wien 2005, ISBN 3-7017-1411-8.

Johann Christian Friedrich Wilhelm Beyer