národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jo2009480347

poznámka:
rozená
Trojanova, Věra, 1928-2020
-
V Československém rozhlase nejprve připravovala zpravodajské relace, později přešla do literární redakce, kde se seznámila se svým budoucím manželem básníkem Oldřichem Mikuláškem.
V novém brněnském studiu Československé televize měla za úkol založit redakci pořadů pro děti a mládež. Pořady, které připravila získávaly mezinárodní ocenění (např. 1. místo v soutěži Intervize).
-
Matka herce Ondřeje Mikuláška a žena básníka Oldřicha Mikuláška.

Věra Mikulášková

Narodila se v Třebíči 21. června 1928 do rodiny městského zaměstnance Roberta Trojana a jeho ženy Riny (italská zkratka pro jméno Caterina, vzácně užívaná i jako křestní jméno) a nikoli v Brně, jak se někdy uvádí. Měla ještě o sedm let staršího bratra Roberta, který byl lékařem. v letech 1942–1944 studovala Věra Trojanová dvouletou obchodní školu v Třebíči, zmiňováno je vysvědčení, kterou dokončila 13.7.1944 a od 14.10.1948 do 15.11.1951 studovala Vysokou školu politickou a sociální v Brně, kde získala inženýrský titul. Hned po studiích začala, ještě jako Trojanová, pracovat v Československém rozhlase v Brně. Přijímal ji tehdejší ředitel J. V. Pleva, autor Malého Bobše. Zprvu pracovala na zpravodajských relacích, odkud přešla do literární redakce. Zde se seznámila s básníkem Oldřichem Mikuláškem. Ten byl v té době již několik roků rozvedený, a tak neváhal a „krásnou blondýnu“, jak psával J. Seifert, si vzal. Koncem roku 1953 se jim narodil syn Ondřej (1953–2014), pozdější herec a otec významného režiséra Jana. Věra se plně věnovala péči o synka a manžela a k práci v rozhlase se už nevrátila. Pracovala pak jako externí reportérka pro různé časopisy, např.: Květy, Vlasta, Svět v obrazech, Mateřídouška a další.
Do Třebíče, kam se „přiženil“, jezdil Mikulášek rád. Napsal „Baladu o Smrtelné ulici v Třebíči“, která vyšla r. 1955 ve sbírce Divoké kačeny a znovu r. 1959 v antologii Běžící luna“. Občas se tu manželé setkávali i se svými přáteli. Tato setkání občas fotograficky zdokumentoval Pavel Heřman, který je také autorem kvalitních Mikuláškových portrétů. V roce 1961 byla ve spojitosti se zahájením vysílání brněnského televizního studia jedním z prvních programových pracovníky a dostala za úkol založit redakci pořadů pro děti a mládež. Nějaké zkušenosti již měla z rozhlasové literární redakce i jako externí reportérka. Známosti z rozhlasu jí v televizních začátcích, jak se zmiňuje ve svých vzpomínkách, často pomohly.
Při své práci byla plně vytížená vyhledáváním externích spolupracovníků z oboru dětské zábavy. Pořady, které připravila nebo byla u jejich zrodu, získávaly nejen celostátní, ale i mezinárodní ocenění. Velmi významné pro ni tehdy bylo první místo v soutěži Intervize, které získalo brněnské televizní studio v rámci pořadů vyrobených pro děti. Její kvalitní práce ji chránila před vyhazovem, protože nebyla v komunistické straně. Po manželově smrti (13. 7. 1985) vedla dál redakci dětských pořadů v brněnském televizním studiu až do roku 1987, kdy odešla do důchodu. Do studia se po naléhání vrátila v listopadu 1989 v souvislosti s politickými změnami. Od února 1990 zastávala místo ředitelky brněnského televizního studia do srpna 1992, kdy odešla definitivně na zasloužený odpočinek.
Život po boku slavného muže byl během básníkova života občas dost obtížný. Znepříjemňovali jim ho „barometři“, jak jim říkali, kteří se k básníkovi buď lísali a obtěžovali, nebo přecházeli na protější chodník v souvislosti s tím, jak Mikulášek směl nebo nesměl publikovat. Nelehké chvíle nastaly od dubna 1967, kdy při rodinné procházce po brněnské Botanické ulici v Brně básník uklouzl a zlomil si nohu. Dvacet měsíců byl v nemocnici a až do konce života jej pak provázely berle. Než ale z nemocnice v sanitce odjel, přestěhovala paní Věra se synem vše do Mikuláškova vysněného „šedého domu s balkony“
pekařským autem. Samozřejmě 21. srpna 1968, takže museli kličkovat mezi tanky, obrněnými vozy ruskými vojáky, obléhajícími nedalekou tiskárnu. Samozřejmě pomohli dobří přátelé.
V roce 1997 vydala drobnou knížku „Hádejte děti“ s ilustracemi třebíčské malířky Boženy Kjulleněnové. Do roku 2000 pak plně spolupracovala se Zdeňkem Drahošem a Jiřím Kudrnáčem při edici manželových spisů, které vyšly v letech 1997–2000 ve čtyřech svazcích. V roce 2009 vydala knihu „Zrcadlo vzpomínek. Jedná se o medailónky šedesáti osobností, které během své dlouholeté práce pro rozhlas, televizi i díky manželovi poznala. Řada z těchto medailonů byla publikována v různých časopisech nebo zazněla v rozhlasových pořadech Aleny Blažejovské. Roku 1997 obdržela Věra Mikulášková Cenu města Brna za celoživotní tvůrčí a organizátorskou činnost na poli žurnalistiky a publicistiky a přínos její práce k posílení významu města Brna ve veřejném a kulturním životě.
Radovan Zejda

Věra Mikulášková

Věra Mikulášková

Věra Mikulášková

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Bohumír Matal, Nakladatelství a vydavatelství NAUMA, Brno (Brno-město)
antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1996	Sylva Lacinová, Moravská galerie v Brně, Brno (Brno-město)
	2007	Duše Brna, Nakladatelství VUTIUM, Brno (Brno-město)