Hana Zagorová

* 6. 9. 1946, Petřkovice, Ostrava (Ostrava-město), Česká republika (Czech Republic)
herečka, zpěvačka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

heslo:
Hana Zagorová se narodila a vyrůstala na Ostravsku. Otec Josef Zagora byl stavebním inženýrem, matka Edeltruda učitelkou. Prvním manželem Hany Zagorové byl v letech 1986–1992 tanečník a baletní mistr Vlastimil Harapes. Po rozvodu s Harapesem si vzala 30. května 1992 slovenského tenoristu Štefana Margitu.
Poprvé na sebe pěvecky upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty, kde ji doprovázel Orchestr Gustava Broma. V letech 1964–1968 studovala a následně absolvovala herectví na brněnském JAMU. V roce 1968 vydala svůj první pěvecký singl s písní Svatej kluk. Koncem šedesátých let se začala častěji objevovat na televizní obrazovce. Účinkovala se skupinou Flamingo a natáčela v ostravském rozhlase.
V tomto období se ve spojení s ní ujal termín „beatový šanson“, který poukazoval na přesvědčivost jí podaného textu písně. V tom jí pomáhala i její herecká průprava.
Dále účinkovala v souboru Sodoma-Gomora (Zagorová, Štědroň, Sodoma). Začala spolupracovat s orchestrem Václava Zahradníka, se kterým natočila své první LP Bludička (1970), nesoucí jeden z největších hitů Bludička Julie (1969). Od roku 1969 účinkovala v pražském divadle Apollo.
Po přesídlení do Prahy začala natáčet s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, postupně vznikly např. písně Tisíc nových jmen, Já jsem tvá neznámá, Náš dům zní smíchem nebo třeba baladická píseň s citovým projevem On je někdo. V letech 1972 až 1974 hostovala v Divadle Semafor v Suchého parodickém představení Kytice (zpracovaném velmi volně na námět Karla Jaromíra Erbena). Zde vystupovala v roli Bludičky. Její obliba u posluchačů narůstala, což se odrazilo i v jejím umístění v anketě posluchačské oblíbenosti. V r. 1974 a 1975 získala bronzového slavíka, následoval stříbrný a od roku 1977 získala devětkrát po sobě Zlatého slavíka.
V roce 1977 podepsala Antichartu.
Na koncertech se začala objevovat s vlastní doprovodnou kapelou, kterou vedl Karel Vágner. Vystupovala s kolegou Michalem Prokopem, kterého v roce 1975 vystřídal Petr Rezek. S Petrem Rezkem natočila několik úspěšných duetů (mimo jiné: Asi, asi nebo Duhová víla). Jejich spolupráce trvala šest let. Koncem sedmdesátých let koncertovala po ČSSR společně s italským zpěvákem Drupim. Natáčí své pořady s vlastním scénářem: Zaváté studánky, Prázdniny.
V tomto období pravidelně natáčela svůj hudební TV pořad s názvem Dluhy Hany Zagorové. Často koncertovala, během roku odehrála až 360 koncertů doma i v zahraničí, často se vracela do Polska, kde se stala velmi populární zpěvačkou, a také do Ruska či Německa. Nahrávala desky pro domácí příznivce, ale také pro zahraniční firmy (Německo, Rakousko, Anglie, Polsko, Rusko). Natáčela pořady v zahraničí (Německo, Egypt, Malta, Polsko) a spolupracovala s řadou zahraničních kolegů (polská skupina Vox, polská zpěvačka Irena Jarocka, rakouská zpěvačka Goldie Ens, Belgičan Julius Zegers, Buena Ventura). V roce 1980 se objevila v jedné z hlavních rolí ve filmovém muzikálu Trhák režiséra Zdeňka Podskalského. Z tohoto filmu pochází duet s Jurajem Kukurou Lásko, amore. V roce 1989 natočila ve spolupráci s německou televizí muzikálovou pohádku Peter Pan, kde hrála roli matky.
V období let 1980 až 1986 vystupovala s tanečním a pěveckým duem Petra Kotvalda a Stanislava Hložka (se Stanislavem Hložkem až do r. 1989). Ze stáje Karla Vágnera r. 1981 odchází Petr Rezek. Rokem 1986 počíná spolupráce orchestru K. Vágnera a Hany Zagorové s dvojicí Linda Finková a Pavel Noha. Pokračovala spolupráce s Karlem Vágnerem, který pro ni byl nejen kapelníkem a manažerem, ale také skladatelem. Z jeho dílny pochází např. Počítadlo lásky nebo Usnul nám, spí. Za doprovodu orchestru Karla Vágnera se zpěvačka těší enormní slávě, počátkem osmdesátých let čítá její počet hlasů v anketě Zlatý slavík takový počet, jako počet hlasů všech ostatních zpěvaček dohromady. Zagorová natáčí LP desky s velmi kvalitním repertoárem, jen namátkou LP Světlo a Stín, Co stalo se stalo, Sítě kroků tvých či Živá voda. Skladby pro ni psali známí osvědčení, ale i začínající skladatelé – Pavel Žák, Petr Hapka, Jindřich Parma, Jiří Zmožek, Vítězslav Hádl či Lída Nopová i textaři – Pavel Žák, Jan Krůta, Jiřina Fikejzová, Zdeněk Borovec či Vladimír Čort. Sama interpretka rovněž přispívá svými texty – například Málokdo ví, To by nebylo fér, Sláva je bál nebo Černý páv.
V roce 1986 se po sérií zlatých slavíků umístila na bronzové příčce. Avšak Zagorová to nebere jako prohru, v budoucích letech se těší stálé oblibě publika a v anketě se umisťuje pravidelně v první desítce: 1989 – 6. místo, 1991 – 8. místo, 1996 – 9. místo, 2002 – 7. místo, 2003 – 4. místo, 2009 – 10. místo, 2010 – 8. místo, 2012 – 10. místo, 2013 – 9. místo.
Natočila šansonově laděnou desku s texty Michala Horáčka s názvem Živá voda. V podobném duchu se neslo i následující album Dnes nejsem doma, které je ale vydáno až r. 1990. Směrem šansonu se ubírá i její další tvorba.
V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, v níž hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Byla jí zastavena činnost a až do pádu komunistického režimu nesměla veřejně vystupovat. Odolala tlaku svůj podpis odvolat, naopak ho potvrdila slovy: „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil.“ Znovu zpívala na veřejnosti v listopadu 1989 společně s Jaroslavem Hutkou, a to hymnu na Václavském náměstí v Praze, následně na Letné s Martou Kubišovou a Jiřím Suchým.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let nazpívala znělky pro dětské seriály (Šmoulové a Tom a Jerry).
V roce 1991 vydala šansonové album Rozhovor v tichu. Karel Vágner se stal jejím producentem a jeho vydavatelství Multisonic vydává nadále její řadová alba místo firmy Supraphon.
Počátkem devadesátých let vystoupila s programem pro krajany v Kanadě. Doma připravila zcela nový koncertní program s názvem Noční telefony, který tvořily převážně šansonově laděné skladby z posledních alb. S tímto programem vystupuje až do r. 1992.
Poté omezuje svoji profesní činnost. Dle vlastních slov „měla pocit, že co měla odzpívat, už odzpívala.“ Věnuje se svému manželovi, Štefanu Margitovi. V tomto období píše scénáře některých televizních pořadů a vydává kompilace svých starších písní a LP desek.
V letech 1993 až 1998 se objevuje na TV obrazovkách se svým pořadem Když nemůžu spát. Pro tento pořad natáčí nové písničky, převážně duety se svými hosty. Autorem těchto písní je Michal David.
Znovu začíná koncertovat v roce 1996, od roku 1999 mají koncerty pravidelný plán. Na koncertech ji doprovázela skupina Miloše Nopa. Obnovuje příležitostnou spolupráci s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem, pravidelně koncertuje s Petrem Rezkem.
Natáčí také dvě alba s manželem Štefanem Margitou s názvy Ave a Ave 2. V roce 1998 natáčí po dlouhé pauze novinkové album Já?, na kterém se objevují první písně od jejího nového spolupracovníka Jiřího Březíka.
Koncertně vystupuje až do roku 2010 se skupinou Miloše Nopa, od r. 2010 trvá spolupráce s Jiřím Dvořákem a jeho skupinou Boom!Band. Na koncertech spolupracuje s Petrem Rezkem. Pravidelně, každý rok před Vánoci, pořádá koncert v pražské Lucerně se speciálním programem a hosty. Koncertuje po celé České republice a v posledních letech se velmi často vrací i na Slovensko. Natáčí další novinková alba a singly a byly vydány také kompilace starších skladeb, za prodej svých alb a kompilací získává zlaté a platinové desky. V roce 2001 vydává album Hanka, získává zlatou desku, dostává se do čela hitparád a v anketě Český Slavík 2003 se umístila na čtvrtém místě.
V letech 2000 až 2004 TV Nova vysílala zábavný pořad Hogo-Fogo, který společně s manželem moderovala a podílela se i na psaní scénáře. Pořad se těšil veliké oblibě.
Píše scénáře a písňové texty, věnuje se literární tvorbě, v roce 2006 vydává svou knihu básnických sbírek pod názvem Milostně.V r. 2007 poprvé ztvárnila postavu bláznivé prostitutky v muzikálu Vašo Patejdla Jack Rozparovač v divadle Kalich, a o dva roky později, v Davidově Moně Lise, matku hlavní hrdinky. Divadlo Kalich v Praze se stalo domovskou scénou zpěvačky.
V roce 2010 Česká televize a Supraphon vydali životopisnou knihu s DVD a CD nesoucí název Legenda - Hana Zagorová - Málokdo ví. Uspořádala koncert v pražské Lucerně, ze kterého Česká televize odvysílala záznam (byl vydán na CD a DVD). Vystupuje na řadě charitativních akcí a také se účastnila jejich organizace a produkce. V roce 2014 získává Diamantovou desku Supraphonu za 10,5 milionu prodaných nosičů, vydává dlouho očekávané novinkové album Vyznání, na kterém zpěvačka potvrzuje své kvality, dobře se prodává a zpěvačce se velmi omladilo publikum za zmíněné album získala Zlatou desku. V září 2016 slavila své sedmdesáté narozeniny koncertem ve vyprodané Lucerně, záznam z koncertu zaznamenává Česká televize, na koncertě křtí novinkové album O Lásce, hned první týden v prodeji se album stává nejprodávanějším pro daný týden, získalo status Zlatá deska.
Zpěvačka i v současnosti stále patří mezi nejoblíbenější zpěvačky, svědčí o tom prodeje jejích alb, vyprodané koncertní sály, stálé umístění na předních příčkách v anketě Český slavík, je jedinou zpěvačkou své generace, která se po celou svou dobu kariéry, od r. 1968, drží v první desítce žebříčku oblíbenosti, je nejprodávanější tuzemskou zpěvačkou. V roce 2015 byla akademiky uvedena do Síně slávy 2014 v hudebních cenách Anděl.
cs.wikipedia.org, 8.5.2018