Adolf Srb

* 24. 9. 1850, Rokycany (Rokycany)
† 14. 3. 1933, Rokycany (Rokycany), Česká republika (Czech Republic)
novinář, spisovatel, archivář

 

národnost: česká

NK AUT: jk01120732

poznámka:
* cs.wikipedia.org - 24.9.
* - NK - 27.9.

Adolf Srb

Příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl r. 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal české politické dějiny od r. 1861 do r. 1899. Ve 30. letech 19. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.
Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik, kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského. Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese. V letech 1876-79 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do deníku Politik, kde zůstal i po jeho přejmenování na Union r. 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.
Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.
Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan, kde žil u své dcery. Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.
Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo. Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.
Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci. Měl rovněž rád klasickou hudbu a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním
Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském) a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.
3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice) odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.
cs.wikipedia.org, 2013/04/17

Adolf Srb

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Rokycany (Rokycany), Rokycany (Rokycany)

Adolf Srb

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   osobnosti (Plzeňský kraj), *

Adolf Srb

www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Adolf Srb (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
kalendárium
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1994   Kalendárium osobností západních Čech na rok 1995, Státní vědecká knihovna, Plzeň (Plzeň-město)

Adolf Srb

podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1929   Dni svatováclavské v letech šedesátých v Praze., Svatováclavský kalendář na jubilejní rok 1929, 108
kalendář
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1928   Svatováclavský kalendář na jubilejní rok 1929, Výbor pro oslavu tisícího výročí smrti sv. Václava, Praha