foto - (Radovan Zejda)

Jan Zejda

* 29. 3. 1873, Třebíč (Třebíč)
† 23. 10. 1953, Náměšť nad Oslavou (Třebíč)
hudebník, řezbář, betlemář, stolař

 

pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2014/07

Jan Zejda

Narodil se v rodině stolaře Jana Zejdy a Josefy rozené Číhalové v Třebíči na Jejkově v č.p. 34. U otce se vyučil řemeslu a pokračoval v rozvíjení jeho dílny, založené v domě č.p. 34 roku 1865. Oženil se s Františkou Štarkovou ze Starče, dcerou hostinského Františka Štarka a Marie rozené Bazalové. Měli dvanáct dětí, z nichž deset se dožilo vyššího věku.
V dílně pracovali i jeho tři synové Ota, Vilém a mnohem později nejmladší Jaroslav. S nimi zde pracovali ještě další tři dělníci a dva až tři učni. Do roku 1914 byli učni někdy i z balkánských území monarchie. V té době již byla dílna zvětšena a na druhé straně pozemku v Otmarově ulici postaven druhý poschoďový dům, kde bydleli synové s rodinami.
Vedle zakázek pro obyvatele Třebíče a obcí v širokém okolí měl i řadu zakázek pro farní úřady a šlechtu. Mimo secesních a vyřezávaných či intarzovaných novobarokních skříní, kazatelen a tabernáklů dělal i zcela moderní nábytek, který se dal pomocí původního upevnění jednotlivých dílů rychle rozložit na části, takže ho bylo možno nastěhovat kamkoli. Od mládí kamarádil s Cyrilem Čeloudem (1872–1928) a pod vlivem jeho otce Antonína (1839–1918) začali oba malovat betlémové figurky. Spolu s Cyrilem se také učil řezbářství a pozlacovačství. Ve společné firmě, doložené v letech 1895 – 1923, realizovali četné práce, často dochované a plně funkční dodnes, např. pro chrám sv. Martina v Třebíči, pro jejkovský kapucínský klášter, novoříšské premonstráty aj. Se svými výrobky se pravidelně zúčastňovali hospodářských výstav v Třebíči i okolních městech. Získali celou řadu diplomů a ocenění. Jan Zejda dělal truhlářské a řezbářské práce, Cyril Čeloud řezbářské a štafírské práce. V rámci pokoncilových úprav byly zlikvidovány některé kazatelny (např. Rozseč u Nové Říše, z níž zůstaly vyřezávané a štafírované reliéfy).
Jan Zejda se přátelil s betlemářem Antonínem Triblem (1872–1939), vrchním účetním třebíčské obuvnické firmy „Karel Zinkaizl“. S Triblem a oběma Čeloudy, Antonínem a Cyrilem, chodili na mech na podzim, v krásných a slunečných dnech babího léta, vždy v neděli odpoledne. Buď podél řeky k Vladislavi nebo na pekelný kopec. Mech musel být loupaný z kamenů, aby nebyl příliš tlustý a dobře vysychal. Zejda musel mít ten den k obědu husu a kus si bral sebou na svačinu, ostatní tři měli na svačinu stehno pečeného kuřete. Starý Čeloud musel mít po návratu pečené holoubátko.
Od mládí miloval Jan Zejda hudbu. Naučil se hrát na klavír, varhany a řadu smyčcových a dechových nástrojů. V domě katolických tovaryšů hrával s orchestrem na kytaru, na basu, cello nebo na klarinet. Zajímal se o výrobu nástrojů a některé se naučil stavět. Jako truhlářský mistr se přátelil jejkovským houslařem Janem Klimentem (1841–1912) a pod jeho vedením vyrobil asi šestery housle, ale také basu a několik klarinetů. Občas chodil do kapucínského kostela zastupovat varhaníka Matěje Koutka (1869–1951) na ranní mše nebo když to bylo potřeba, a později i Rudolfa Urbana (1887–1957). S chrámovým orchestrem u kapucínů hrával na basu. Dochovala se po něm spousta skladeb a tištěná vzácná alba varhanních skladeb. Téměř celá hudební pozůstalost včetně nástrojů byla po jeho smrti rozdána zájemcům. V rodině zůstal klavír synovi Bohumírovi, zdatnému klavíristovi a vlastnoručně psané album drobných předeher, meziher a nápěvů kostelních písní. Spolupracoval s třebíčským varhanářem Janem Zachystalem (1863–1920), který měl svoji varhanářskou firmu na Jejkově v Krupičkově domě. Dělal pro něj nejprve dřevěné píšťaly a naučil se od něj dělat malé celodřevěné varhany. Udělal celkem patery. Jedny varhany používal ve své soukromé hudební škole na Nových Dvorech R. Urban k výuce a druhé měl doma pro svoji potřebu. Oboje vzaly za své i s dalšími dvěma nástroji. V roce 1956 byly podle sdělení Dr. Otmara Urbana ještě jedny Zejdovy varhany v Golčově Jeníkově. Jejich další osud je neznámý.
Jan Zejda je autorem deseti dvoumetrových betlémů (výška cca 140cm, hloubka 25 – 35cm) na pevné kostře, každý s několika stovkami figurek, které maloval pro své děti. Další čtyi betlémy (cca 120 x 80 x 25 cm) udělal pro své vnuky. Mimo to vyrobil osm skříňových betlémů (cca 80 x 60 x 25 cm). Všechny tyto betlémy měly více než sto figur, město, zříceninu, případně další stavby. Betlémové figurky se učili malovat i jeho synové a učni. Po práci byla na dva protější ponky položena pětimetrová fošna, aby se k ní všichni vešli, mistr nebo kreslířsky nadaný syn Otto si sedl vpravo, a ostatní vedle něj, takže každý viděl na právě kreslený obrázek. Předlohu zpravidla namaloval Jan Zejda, někdy to byly figurky zapůjčené od kamarádů betlemářů. Tyto figurky si zájemci mohli kupovat a postupně si tak vybudovat svůj betlém. Tak si postavil dosti rozsáhlý betlém Ota Pokorný z Nových Dvorů. Jeho syn Jaroslav ho staví dodnes. Největší betlém namaloval Jan Zejda v době, kdy žil již na odpočinku u svého syna Bohumíra v Uherském Brodě (v letech 1937 – 1945), pro kostel ve Veselí na Moravě. Byl dlouhý 6 m a měl přes tři tisíce figur, z nichž ty u jesliček a v přední části měly 24 cm. Dokončil ho v roce 1938, ale již po dvou letech nemohl být betlém instalován, protože si většinu figurek rozebrali návštěvníci kostela.
Mimo malování betlémů Jan Zejda i řezbařil. Vyřezal na dvě desítky domácích sakrálních plastik, především křížů, většinou o výšce 60 – 120 cm.
Radovan Zejda

Jan Zejda

foto - (Radovan Zejda)