Jaroslav Zapletal

* 16. 9. 1937, Litovel (Olomouc), Česká republika (Czech Republic)
pedagog, scénograf, malíř

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Jevištní a kostýmní výtvarník (Horácké divadlo v Jihlavě, Divadlo J.K.Tyla v Plzni). Od r. 1978 odborný asistent katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Plzni. Věnuje se též malbě, volné i počítačové grafice a pracím pro architekturu. Tvoří obrazy s náměty často devastované krajiny, kdy zdůrazňuje smysl pro jednoduché tvary a strukturu obrazové plochy. Na přelomu 60. a 70. let kresba inklinovala k matematice a geometrii. Vycházel z reality, přírodních prvků a zákonů. Přikláněl se k racionální podstatě kubismu a vedle rozvíjení kubistických podnětů v kresbách a objektech se kubistické tendence objevovaly především jeho scénografii a kostýmních návrzích 60. let v Divadle J. K. Tyla v Plzni. S divadly stále spolupracuje. V kresbách z 90. let používá počítačovou techniku k deformaci, zvoleného obrazu tak, aby vznikla řada modifikací stejného motivu vlastní kresby.
-
Absolvent VŠUP v Praze (1959) a jevištního výtvarnictví na DAMU (1962) působil krátce jako divadelní výtvarník v Jihlavě (Horácké divadlo, 1962) a poté v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1962–1970). S plzeňským divadlem spolupracoval i během svého působení na Katedře výtvarné výchovy PF v Plzni, kam nastoupil jako odborný asistent v roce 1978 s pedagogickými zkušenostmi z LŠU, na níž učil v sedmdesátých letech. Svou vysokoškolskou pedagogickou dráhu završil působením na Ústavu umění a designu ZČU v Plzni (od roku 2005).
Těžiště Zapletalovy práce se na přelomu osmdesátých a devadesátých let přesunulo z užité tvorby (scénografie, užitá grafika, výstavní výtvarnictví) k volné grafické a malířské tvorbě, v posledních letech inovované o vizuální postupy počítačové grafiky. Tematickým leitmotivem je aktualizace univerzálních obsahů a estetických forem historické, zejména středověké kultury. Tak vznikl cyklus dvanácti objektů Divadla neřestí, na němž autor začal pracovat na konci osmdesátých let a dokončil jej na přelomu tisíciletí. Monumentální soubor propojuje středověké téma Sedmi hlavních hříchů s barokní moralistní alegorií a etickými postoji současnosti. Esteticky se opírá o kombinaci historických forem a postmoderních objektů-koláží s využitím citací. K tomuto typu tvorby patří parafráze středověkých a barokních retáblů, naznačující vedle okouzlení hieratickým světem minulosti i zaujetí pro etický odkaz jeho morálního řádu. Tento inspirační zdroj rozvedl autor v roce 2004 v řadě počítačově upravených kreseb chrličů gotických katedrál.
artotekaplzen.cz, 23.6.2018