Pravomil Raichl

* 31. 1. 1921, Skůry, Hobšovice (Kladno), Česká republika (Czech Republic)
† 25. 2. 2002, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
voják

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Narodil se 31. ledna 1921 v obci Skůry, okres Kladno. Dostalo se mu výchovy v duchu masarykovských tradic. Snad i proto se jako
osmnáctiletý student lesnické školy v Písku v roce 1939 rozhodl dostat se k československé zahraniční armádě. Po delším putování východní Evropou byl však zadržen sovětskými pohran
ičníky a odsouzen za nedovolené překročení hranic. Poprvé ve svém životě se pokusil o útěk ze zajetí a poprvé byl za svou vůli ke svobodě odsouzen k trestu smrti. Vykonání ortelu očekával každým okamžikem. Nakonec byl odvlečen do sibiřských lágrů NKVD, kde prožil řadu měsíců hrůzy, hladu a zimy.
Po přepadení SSSR v červnu 1941 se pronikavě změnil nejen dosavadní průběh a charakter druhé světové války. Ve Velké Británii byla podepsána Úmluva mezi vládami SSSR a ČSR. Dalším rozvedením této Úmluvy byly vytvořeny základní předpoklady pro budování čs. vojenské jednotky v SSSR. Tato skutečnost zachránila život nejen Pravomilu Raichlovi.
V prosinci 1941, v pořadí devátý, se v přiuralském Buzuluku přihlásil do vznikající československé vojenské jednotky podplukovníka Ludvíka Svobody. Záhy poskytoval šéfu československé vojenské mise v Kujbyševě plukovníku Heliodoru Píkovi údaje o dalších československých občanech doposud držených v sovětských lágrech. Zásluhou energických Píkových intervencí se mohlo mnoho těchto nešťastníků přihlásit k tvořícímu se 1. československému samostatnému praporu v SSSR. Tato záchranná akce Píkovi, Raichlovi a dalším po roce 1948 vynese to, že budou označeni za špiony anglické zpravodajské služby.
Vojín Raichl byl zařazen k 1. rotě npor. Otakara Jaroše, absolvoval 1. záložní důstojnickou školu a byl ustanoven velitelem 2. čety poddůstojnické školy. K boji na frontě byl nasazen na podzim 1943 a od té doby se pohyboval v jednotkách prvního sledu. Jako samopalník tankového průzkumu se zúčastnil bojů u Bílé Cerkve a u vesnice Ruda, kde byl poprvé zraněn. Poté se zúčastnil útoku na hlavní město Ukrajiny Kyjev, kdy byl spolu se svým bratrancem Vlastimilem jako jeden z prvních uvnitř dobytého města. Podruhé byl raněn během bojů u Fastova. Prošel děsivým masakrem dukelského pekla, kde utrpěl další dvě bojová zranění. Popáté a naposledy, byl raněn u tatranské Štrby.
Byl vyznamenán mj. třemi Čs. válečnými kříži 1939 a medailí Za chrabrost. Když v listopadu 1945 se konal státní pohřeb poslance Jana Švermy, tisk dojemně psal, že vyznamenání Švermy nesl mladý, mnohokráte raněný a vyznamenaný podporučík východní armády. Byl to Pravomil Raichl. V roce 1948 o Raichlovi budou tytéž noviny psát jako o lotru špiónu a zrádci, který se vyhýbal nasazení na frontu...
V létě 1945 byl přidělen k 5. pěšímu pluku v Bílině. Jako bývalý příslušník východní armády dobře poznal sovětskou realitu a spiklenecké metody českých komunistů. Odporem vůči nim se netajil. V roce 1946 odešel z armády a počátkem září 1946 přešel ilegálně do západního pásma Německa. Ve Wiesbadenu navázal kontakt s americkými zpravodajskými orgány. Když se v lednu 1947 do ČSR vrátil, byl čs. orgány zadržen a uvězněn. Tehdy ještě přišel z ministerstva spravedlnosti úřední pokyn k jeho propuštění.
Jakmile se Raichl ocitl na svobodě, začal organizovat odbojovou skupinu. Navazoval styky s bývalými příslušníky východní armády o nichž věděl, že jsou nespokojeni s vývojem politických poměrů v republice. Jednoho dne se objevil jeden z jeho kamarádů ještě se dvěma neznámými muži - Eddym a Tonnym, kteří se vydávali za Američany. Ti říkali, že se chtějí seznámit s dalšími protikomunisticky smýšlejícími Čechy. Z Američanů se však vyklubali agenti-provokatéři: jistý Evžen Abrahamovič a Emil Izrael Chovan.
7. 11. 1947 byl Raichl zatčen. Poté se konal první z dlouhé řady komunistických monstrprocesů - tzv. "Mostecká špionážní aféra". Krajským soudem v Praze byly 11. 5. 1948 vyneseny tři rozsudky smrti. Prezident dr. Edvard Beneš však tresty smrti nepodepsal. Raichlovi byl rozsudek změněn na trest těžkého žaláře na doživotí - zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem...
Byl vězněn v Praze, v Ostrově u Karlových Varů, v Příbrami, v Plzni na Borech. Nebyl by to on, aby se znovu nepokusil o útěk. V prosinci 1951 byl proto za trest přemístěn do přísně střežené pevnosti ve slovenském Leopoldově. Na svobodu se dostal až 2. 1. 1952, kdy v Leopoldově došlo k legendárnímu útěku šesti vězňů. Za pomoci řady prostých statečných lidí se Raichl dostal do Západního Berlína.
Z popudu generála Sergeje Ingra vznikla v rámci americké armády v Německu Československá strážní rota. Pokud by vypukla válka mezi Východem a Západem, měla se tato rota a další podobné jednotky stát zárodkem čs. vojska třetího odboje. Pravomil Raichl zde působil v hodnosti podporučíka, s krycím jménem Michal Novotný. Komunistická rozvědka ale začala k těmto útvarům vysílat své agenty. Když Raichl utrpěl zranění při záhadné autonehodě a americká tajná služba zadržela muže, kteří měli Raichla do Československa unést, Američané rozhodli o jeho přemístění do USA.
Raichl žil v Chicagu, poté se s rodinou odstěhoval do Oregonu, kde v Portlandu absolvoval univerzitu - obor vojenskou historii a politologii. Později zakoupil dům v lese, v němž se jako důchodce natrvalo usadil. Do České republiky, do své vlasti, se mohl opět vracet až v devadesátých letech. Jako ocenění svých zásluh převzal od prezidenta Řád Bíleho lva.
Plukovník pěchoty Pravomil Raichl zemřel 25. února 2002. V toto symbolické datum odešel jeden z nejopravdovějších a nejdůslednějších odpůrců komunismu - muž, jenž byl do posledního dne marxisty a komunisty skutečně nenáviděn a zatracován.
Ač občan USA, v srdci vždy zůstal Čechoslovákem, přísahu Československé republice nikdy neporušil. Byl vždy hrdý na to, že je Čechoslovák, že je příslušníkem malé, pozoruhodné země v srdci Evropy. Byl skutečným chlapem, jehož slovo vždy beze zbytku platilo. Ne nadarmo se říká, že teprve po smrti se hrdinové stávají vítězi.
Jaroslav Čvančara. 3odboj.webnode.cz, 21.7.2017

poznámka:
Důstojník, protifašistický a protikomunistický bojovník.