Dana Zámečníková

* 24. 3. 1945, Praha, Česká republika (Czech Republic)
sklářská výtvarnice, malířka, grafička, architektka, pedagožka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

heslo:
Od poloviny 60. let působí jako hostující pedagog na univerzitách a sklářských učilištích v USA, Velké Británii, Japonsku, Austrálii. Po studiích se krátce věnovala architektuře, od závěru 70. let se soustředila na tvorbu sklářskou. V ní je patrné její vidění světa jako divadla s expresivními a emotivními scénami. Výjevy plné dynamického dění zachycuje polotransparentní malbou a jinými sklářskými technikami na skleněné tabule, které řadí za sebou a výjevy tak rozkládá do prostorových plánů. V prvních dílech, zhruba do poloviny 80. let, vytvářela nevelké „krabicovité" obrazy s poněkud symbolisticky zašifrovanými scénami. V dalších letech dostávají její kreslířsky brilantní práce značné společensky kritické zaměření, ironicky nebo nostalgicky podbarvené. Zámečníková postupně zvětšuje rozměry děl, nechává výjevy přesahovat z orámování, doplňuje je drobnými předměty aj. - Na výstavě Prostor III (1986) pořádané v přírodním areálu, poprvé vystoupily postavy v téměř životní velikosti volně do prostoru, zachovaly si však své kulisovité aranžmá. V těchto pracích pokračuje i v dalších letech. Její tvorba se hned zpočátku setkala s mimořádným zájmem a oceněním i v zahraničí, prostorová díla získalo Victoria and Albert Museum v Londýně a Musée des Beaux Arts v Rouenu. Byla vyzvána jako jedna ze sedmi světových sklářských umělců, aby vytvořila dílo Theatrum mundi (10 X 10 X 10 m) pro jedno z atrií novostavby předního sklářského muzea v Corningu v USA (1993).
AA (Alena Adlerová), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 945-946
-
Po studiích se krátce věnovala architektuře, od závěru 70. let se soustředila na tvorbu sklářskou. Sklářské objekty se pohybují mezi absolutní čistotou tvarů a použitím množství nejrůznějších předmětů. Během 80. let zkoušela kombinaci různých materialů a technik. Tvoří monumentální reliéfní panely z lehaného skla. Inspiraci hledá ze současné koláže a grafického designu. Skleněné tabule nechává projít pecí přes formu, podle níž sklo přijme požadovaný tvar, poté povrch leptá či pomalovává polotransparentní malbou. Své práce konstruuje z více vrstev tabulového skla, nakupených na sobě, vytvářejících jednotnou silnou hmotu spojenou dohromady rámem. Postupně zvětšuje rozměry děl, nechává výjevy přesahovat z orámování, doplńuje je drobnými předměty. Častým námětem je vztah muže a ženy v ironickém až kritickém pohledu. Výjevy plné dynamického dění řadí za sebou a rozkládá do prostorových plánů.

poznámka:
-
Narodila jsem se 24.3. 1945. Po maturitě na střední škole/ SVVŠ v Praze/ jsem od r.1962 až 1968 studovala a také dokončila Fakultu Architektury,Českého Vysokého Učení Technického v Praze,v létě 1968 jsem odjela do Německa, kde jsem rok pracovala na katedře architekta /laureat Pritzkerovy ceny/ Gottfrieda Bohma v Cáchách. V roce1969 -1972,když jsem se vrátila do Prahy, jsem ještě studovala u profesora Josefa Svobody na UMPRUM architekturu a scénografii a současně pracovala ve ŠKOLCE v architektonickém studiu SIAL, architekta Karla Hubáčka v Liberci až do roku 1971. Postupně jsem začala mimo práce architekta scénografa / Amfitryon Národní Divadlo / malovat a používat sklo pro své objekty ,od té doby pracuji jako samostatný výtvarník..Postupně jsme s manželem Marianem Karlem postavili dům s malým a velkým atelierem a s pecí na sklo. Často jsem také vyučovala a přednášela v zahraničí.
umeleckabeseda.cz, 30.12.2018