národnost: česká

NK AUT: jk01060965

poznámka:
Odkaz. forma
z Kocinétu, Jan Kocín, 1543-1610
Kocýn z Kocynéthu, Jan, 1543-1610
Cocinus, Joannes, 1543-1610
Cocynus, Jan, 1543-1610
Kocián, Jan, 1543-1610
Cocinus a Cocineto, Johannes, 1543-1610
-
Český humanista a filolog, práce v oboru, psána latinsky.

Jan Kocín z Kocinétu

Narodil se 14. února 1543 v Písku v rodině píseckého měšťana Vavřince Kociána. Janův rodný dům stál na místě domu č. 47 v ulici Leoše Janáčka (dříve Kostelní) – vedle polikliniky; roku 1578 ho Kocín prodal kožišníkovi Janu Němci. V Písku navštěvoval Jan Kocín v letech 1552 – 1555 nižší školu, na níž v té době vyučoval humanistický básník Vít Trajanus Žatecký, člen básnické družiny Jana Hodějovského z Hodějova. Roku 1560 začal Jan studovat na artistické fakultě v Praze, kde se stal roku 1562 bakalářem. Vyučoval pak na různých školách – v Žatci, Lounech, Rakovníku, Kutné Hoře. Po nějakou dobu působil v Praze jako soukromý učitel a literát. Navštěvoval také přednášky historika Prokopa Lupáče z Hlavačova, kde se seznámil s mladým Danielem Adamem Pražským, později z Veleslavína. Za dalším vzděláním odešel do ciziny, pobýval ve Štrasburku, Špýru a ve Franfurktu nad Mohanem. Právnické vzdělání nabyl v Padově (asi 1575-1577). Na studiích byl podporován pražskou obcí a českou šlechtou, (např. Vilémem z Rožmberka), na jejichž přímluvu získal patrně také přídomek z Kocinétu. Po návratu do Prahy se stal v říjnu 1578 písařem Menšího Města pražského, později zastával úřad předního písaře. Přátelil se s humanistickými literáty, zejména s Danielem Adamem z Veleslavína, jehož družina se scházela na Malé Straně v domě U Flavínů (U Splavínů), který patřil humanistovi Vítu Flavínovi z Rottendorfu, dvorskému sudímu, s jehož příbuznou se Kocín oženil. Ocitl se v popředí českého života společenského i literárního. Pro Veleslavínovo nakladatelství překládal raně křesťanská díla i spisy k aktuálním politickým a náboženským otázkám a pomáhal tak realizovat Veleslavínův vzdělavatelský program. V roce 1594 vydal rozsáhlý překlad „Historie církevní Kasiodora, římského senátora“. Jeho první díl věnoval Praze – městu, které ho podporovalo na studiích, třetí Hradci Králové, odkud pocházela jeho manželka a poslední Žatci, Lounům a Rakovníku, kde vyučoval. Druhý díl věnoval měšťanům svého rodného města; píše, že „jest vůbec u nich známé a vědomé, že z rodičů ač nebohatých a nevelmi u světa slavných, však křesťanských a na poctivosti dobře zachovalých se narodil a ve škole téhož místa začátků jak literního umění tak křesťanské pobožnosti skrze božské řízení a pracem svým požehnání nabyl, takže potom s lepším prospěchem ve školách Pražských i v akademii témuž dobrému učiti se mohl.“ Jednou z prvních Kocínových českých knížek (latinsky vydal několik právnických pojednání) byla „Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně“ (1585), kterou původně napsal pro svou choť. Společenské názory měšťanských vrstev té doby se objevují i v jeho překladu spisu „Čest a nevina pohlaví ženského“. Spolu s Veleslavínem připravil překlad spisu německého teologa, právníka a historika Jana Löwenklaua „Kronika nová o národu tureckém“, v době hrozícího tureckého vpádu velmi aktuálním. Jeho vlastní díla i překlady vynikají ušlechtilou češtinou. Sám v předmluvě k Historii církevní píše: „Pokudž nejvýš rozum a vtip můj postačoval … o to /jsem/ se snažil, abych tuto církevní kroniku Čechům svým upřímně, věrně i vlastně vyložil a česky ji mluviti naučil; však ne tak česky jakž nyní na větším díle zněmčilí Čechové mluví a píší, ale jakž by praví Čechové šetříce jazyka svého, psáti a mluviti měli.“
Jan Kocín z Kocinétu, který se psal též Cocinus, Cocynus, Kocián, Kocýn, zemřel v Praze 26. března 1610 a byl pohřben na hřbitově u chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.
Na jeho památku (a také na památku humanisty Václava Hladiče Píseckého byla péčí píseckého spolku akademiků Štítný zasazena na radnici mramorová deska (1876). Od roku 1900 nese jeho jméno jedna z píseckých ulic.
ctenizpisku.cz, 29.7.2019

Jan Kocín z Kocinétu

Jan Kocín z Kocinétu