Rudolf Kremlička

* 19. 6. 1886, Kolín (Kolín), Česká republika (Czech Republic)
† 3. 6. 1932, Praha, Česká republika (Czech Republic)
grafik, malíř, pedagog, ilustrátor

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Rudolf Kremlička
Prodavač preclíků
1909
kresba
akvarel, papír
43 x 28 cm
Rudolf Kremlička
Po koupeli
1919
malba
olej, plátno
Rudolf Kremlička
Děvče s prostěradlem
1926
malba
olej, plátno
72 x 53 cm
Rudolf Kremlička
Plachetnice v přístavu
1929
malba
olej, plátno
71,5 x 83,5 cm
Rudolf Kremlička
Koupající se ženy
1930
malba
olej, plátno
70 x 85 cm
Rudolf Kremlička
Interiér
1926
malba
olej, plátno
80 x 60 cm

heslo:
- Byl z pěti synů. Na uměleckou dráhu se dal i jeho mladší bratr Zdeněk.
- K umění ho přivedl otcův dlouholetý přítel malíř Láďa Novák, štamgast a autor tehdejší výzdoby slavné pražské hospody U Fleků.
- Roku 1905 je přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru V. Bukovace a B. Roubalíka. Brzy přestoupil na speciální malířskou školu H. Schwaigera. Vysvědčení o jejím absolvování obdržel až o třináct let později roku 1923.
- Od roku 1911 vystavoval s Krasoumnou jednotou a jeho obrazy se objevovaly v Topičově sborníku, 1916-1929 členem SVU Mánes, 1918 se stal členem skupiny Tvrdošíjní , podílel se na první výstavě s názvem A přece!.
- Přispíval kresbami a karikaturami do časopisu Nebojsa a řada jeho děl byla pravidelně otiskována v populárním časopise Zlatá Praha.
- Podnikal studijní cesty do Holandska a Paříže, kde se setkal s V. Špálou, následoval několikaměsíční pobyt v Petrohradě, kam byl pozván paní Cavosovou, malířkou patřící k tamní smetánce. Díky ní poznal život vybrané ruské společnosti, který ho přitahoval i odpuzoval zároveň. Příčilo se mu pokrytectví bohatých a soudobé ruské malířství považoval za špatné. Navštěvoval proto Ermitáž, kde nalezl vlastní cestu práce se světlem při budování objemu. V Moskvě, kde se účastnil několika výstav a měl úspěch. Přesto všechno byl ve skutečnosti zklamán tamní malířskou kulturou.
- Po návratu do Čech se a stal se poměrně uznávaným portrétistou. Díky zkušenosti z Petrohradu se rád pohyboval ve vyšší společnosti, kam vstupoval jako noblesní gentleman v klobouku a případně s psíčkem Glórií (japonský chin). Byl údajně vynikajícím společníkem, který snadno získával přízeň nových přátel. V soukromí se však býval prý výbušným cholerik, na což vzpomíná jeho žena Marie (roz. Svatková), kterou si vzal roku 1920, a s níž podnikal nesčetné cesty po Evropě. Byl sportovně založen. Často jezdil na kole a na lyžích.
- V létě roku 1931 vážně onemocněl. Na jaře 1932 mu uspořádala Umělecká beseda v Obecním domě soubornou výstavu. V květnu toho roku byl M. Švabinským navržen na člena České akademie věd a umění a také na člena profesorského sboru Akademie výtvarných umění v Praze.

Dílo:
- Věnoval se krajině, figurální kompozici převážně ženských aktů a portrétům, jimiž si získal přízeň nejširší veřejnosti, avšak soudobá umělecká a intelektuální elita se k nim stavěla přinejmenším rezervovaně.
- Zpočátku si, pod vlivem svého učitele Schwaigera, vybírá žánrové náměty, na nichž si ověřuje své schopnosti modelace světlem. Vztahuje se k holandským a francouzským malířům (Vermeér, Ruysdael, Maes, Le Nain), které poctivě studuje.
- První zakázku získává na přímluvu svého profesora – je jím série malých akvarelů zobrazující typické pražské postavičky počátku století (Párkař, Preclíkář…) pro výzdobu hospody. Zde se plně projevuje jeho schopnost vystihnout charakteristické rysy portrétovaných.
- Obdivuje volnost, kterou vnesli do malby impresionisté, ale má jim za zlé přerušení tradice „dobré“ malby, a zavrhnutí budování objemů valérem , který je pro něj v jeho tvorbě primární. Až na dalším místě je pak kompozice a nakonec barva. Přesto se postupně vypracoval v jednoho z našich nejzajímavějších koloristů.
- malíř je takový jako jeho obrazy.“, tvrdí v jedné z anket sám Rudolf Kremlička. Jaký tedy opravdu byl? Můžeme říci, že cílevědomý a poctivý, zaujatý plně tvorbou a veškerým uměním vůbec. Na svých cestách do zahraničí studuje především obrazárny, kde čerpá podněty pro vlastní dílo. Spatřené krajiny jsou pouze kulisou či námětem malovaných obrazů, ale skutečná inspirace přichází skrze díla umělců. Fascinuje ho malířská bravura, jež spatřuje na plátnech a deskách renesančních mistrů i sugestivní drsný výraz soudobých umělců. „Celá Kremličkova tvorba se vyznačuje jakousi vášní pro logiku vývoje“, V. Volavka. Je fascinován francouzským soudobým uměním, chtěl by dosáhnout jejich účinku, avšak příčí se mu bezduché přejímání formy, byť by byla sebeefektnější. Každý tah štětce je u něj výsledkem dlouhé rozvahy.
- nahé ženy zachycené ve chvílích osamění při česání, mytí i při smyslném v sobě skrývají vliv francouzské dekadentní poezie, především Baudelairových Květů zla, a ještě více dobového vitalismu Fráni Šrámka a novoklasicismu3, jehož vývoj významně podnítil „Smysly zhuštěné smutkem dotkly se věcí s okouzlující a lítostivou měkkostí…“ M.Rutthe. Smyslné se mísí s teskným, tělesné přechází do duchovního.
- Od počátku byl úspěšný, o čemž svědčí i nákup Portrétu ing. Maxe Ehrmanna do sbírek Moderní galerie již roku 1914. Jeden z jeho obrazů Myjících se žen byl dokonce v Paříži zakoupen pro sbírku Lucemburského muzea, což byl naprosto unikátní úspěch, o němž se jeho současníkům mohlo jen zdát.
Petra Příkazská /text listu z cyklu Mozaika. Galerie moderního umění v Hradci Králové, leden 2011.

****
V Paříži pochopil studiem děl impresionistů podstatu moderního malířství. Po návratu domů se stal členem Tvrdošíjných (Josef Čapek, Emil Filla, Václav Špála, Jan Zrzavý). Zaměřuje se na zobrazení ženského těla.
Své souborné výstavy v r. 1932 se již nedožil.
Mistrně spojil tradiční kultivovanost malířského přednesu se smyslnou a erotickou dráždivostí námětu, především na motivu ženského aktu a krajiny. Ve 20. letech patřil také k uznávaným portrétistům osobností první republiky.
Autor portrétů, krajin, monumentálních kompozic a grafiky. Vrcholem jeho tvorby jsou série olejomaleb žen v nejrůznějších polohách a činnostech, např. tanečnice aj.

--------------------------------------------
http://www.gvuo.cz/archiv/2011/vystavy_expozice_zastaveni.html

Kremlička patří k velkým osobnostem českého moderního figurálního malířství a krajinomalby 20. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vlaho Bukovace a Bohumíra Roubalíka, kteří však neurčili další směr vývoje jeho tvorby. Více si cenil technického mistrovství Maxe Pirnera. Raná tvorba zaměřená na žánrový realismus byla poznamenaná vlivem starých holandských mistrů a Hanuše Schwaigera. Jako stipendista pobyl r. 1910 a 1912 v Holandsku a Belgii. Ovlivnila ho ale hlavně tvorba Antonína Slavíčka a během pařížské cesty i francouzské moderní malířství, zejména Édouard Manet, Auguste Renoir a Edgar Degas. V roce 1918 se zúčastnil první výstavy Tvrdošíjných. V Paříži ho ocenil E. Faure, Luxembourgské museum zakoupilo jeho obraz Myjící se žena z r. 1923. V raných Kremličkových dílech (například Děvče v bílém živůtku, 1915; série Tanečnic, 1916-18) lze tedy sledovat různorodé vlivy v transformované podobě impresionismu. Koncem druhého desetiletí se však jeho styl vykrystalizoval do osobité podoby, charakteristické svou objemovou až sochařskou modelací a zvýšeným zájmem o barvu; jeho způsob malby volně souvisí s novoklasicismem. Obraz Myčky (1919) a Pradleny (1923) ukazuje na sociální inspiraci, běžnou v prvních poválečných letech. Následná snaha o větší uplatnění barvy v obraze ve fauvistickém smyslu zaměstnává malíře až do konce života, s nejpřesvědčivějšími výsledky v krajinomalbě. Nezapomenutelné Kremličkovy krajiny vycházejí z prací z pobytu ve francouzské Normandii. Postupně kultivoval hodnotu malířského přednesu a typ ženského aktu, rozhodující pro jeho další tvorbu.
V roce 1924 vydal Malířské konfese, v nichž shrnul svůj přístup k modernímu umění. První velkou soubornou výstavu jeho díla uspořádala v Praze těsně před Kremličkovou smrtí Umělecká Beseda r. 1932. Poslední léta života umělec protrpěl v těžké nemoci a zemřel předčasně, ve věku 46 let. Někdejší outsider generace se svou houževnatostí dostal do popředí. Vždy dbal na to, aby umělecké usilování nepřehlušila v obrazech samoúčelná virtuosita. Jeho smyslný lyrismus, který rozvíjel v duchu české malířské tradice, se v českém umění stal význačným zjevem.
Rudolf Kremlička několikrát vystavoval také v Ostravě. V letech 1929 a 1930 byly v Domě umění instalovány dvě autorské výstavy jeho obrazů, kreseb a grafiky, které uvedl vlastními přednáškami (O modernosti umění, O tvořivosti). Kremlička v té době v Ostravě pobýval a jako ateliér mu sloužila právě ta místnost, v níž nyní formou výstavy v rámci cyklu Ostravská zastavení připomínáme Kremličkův význam pro ostravské kulturní prostředí. V Ostravě Rudolf Kremlička také namaloval několik portrétů ostravských osobností a mecenášů. Spolku Dům umění věnoval svou Toaletu (originální název zní Děvče s prostěradlem), obraz Pradleny zakoupila pro veřejnou sbírku ostravská Spořitelna. Obě díla jsou dnes ve sbírce nástupce Spolku - Galerie výtvarného umění v Ostravě. Následná sběratelská aktivita ostravské Galerie rozmnožila kolekci o dalších třináct olejomaleb a obsáhlý soubor grafických listů a kreseb. Ve výběru bude vystavena i Podobizna paní Svobodové, vytvořená právě během Kremličkova ostravského pobytu.
Petr Beránek

poznámka:
Malíř, grafik, ilustrátor, pedagog a odborný publicista.