Pavel Krbálek

* 2. 4. 1928, Miroslav (Znojmo), Česká republika (Czech Republic)
sochař, designér, pedagog

 

pohlaví: muž

heslo:
První období tvorby spadá do druhé poloviny padesátých let a vychází především z kovářského zpracování kujného železa. Základy řemesla získal v prostředí otcovy dílny v Miroslavi u mistrů Rudolfa Dvořáka a Rudolfa Svobody, kde se vyučil kovářem. Roku 1948 odešel studovat do Brna na školu uměleckých řemesel, kde se pod vedením profesora J.A. Šálka počíná formovat jeho výtvarné cítění. Kovu zůstává věrný i po přijetí na Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze. V ateliéru zpracování kovů profesora Bedřicha Stefana pokračoval v rozvíjení výtvarných představ v materiálu jemu nejbližším – železe. V kontaktu s dalšími mistry oboru záhy realizoval své první studie zvířat. Jeho celoživotním motivem se však staly figurální kompozice, jak naznačila jeho klauzurní práce Vítěz a závěrečné práce na UMPRUM z roku 1958 Dívka a Studie mužského aktu. Tato díla znamenala návrat k abstraktnímu pojetí v kované plastice u nás. V roce 1961 vystavil své práce na mezinárodní přehlídce uměleckého kovářství v Lindau u Bodamského jezera, kde zastupoval Československo jako jediný účastník. Mezi jeho dvanácti plastikami patřila k nejvýznamnějším pracím Ležící. Tuto přehlídkou započala výraznější prezentace české plastiky na mezinárodním fóru. Bohatá tvůrčí léta provázela i vzrůst jeho společenské aktivity. Roku 1964 se Pavel Krbálek stal předsedou sekce Kov a šperk při SČVU, roku 1967 se podílel na přípravě výstavy EXPO 67 v Montrealu. Dále pořádal I. sympozium šperku v Jablonci nad Nisou v roce 1968, kde se představil jako tvůrce kovaného šperku. Koncem šedesátých let vytváří v roli hostujícího docenta na uměleckoprůmyslových školách v Curychu a Lucernu malá, ale výtvarně velmi působivá díla ze stříhaného plechu. Pro Pavla Krbálka je však nejcharakterističtější realizace velkých plastik, které můžeme najít v Lucernu, v Ivry, v Muggensturmu a Rastattu. Za bronzovou sochu Mrznoucí srdce získal roku 1990 v Japonsku Rodinovu cenu a rok poté následuje tamtéž cena H. Moora za železnou plastiku Niké. Vyvrcholením této etapy se pak stávají stříbrné a zlaté kované plastiky velkých rozměrů. Bytostnou povahou je Pavel Krbálek především kovář, s hluboce prožitou zkušeností styku s materiálem. Na počátku jeho tvorby stálo železo, na kterém se učil poznávat vlastnosti kovu při jeho zpracování v ohni a na kovadlině v rodné kovárně, ze které v letech 1990 – 93 vytvořil své nové pracoviště. V malém sále Kulturního domu v Miroslavi byla v roce 2001 otevřena stálá expozice jeho děl. Monumentální socha Radost, která byla v červnu téhož roku odhalena v parku u kulturního domu je darem mistra Krbálka rodnému městu.

http://www.mesto-miroslav.cz

poznámka:
V emigraci působil jako lektor pro uměleckoprůmyslovou činnost (šperk) na různých výtvarných školách v Německu a Švýcarsku.