Jiří Levý

* 8. 8. 1926, Košice (Košice), Slovensko (Slovakia)
† 17. 1. 1967, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
pedagog, literární vědec, teoretik překladu

 

národnost: slovenská
pohlaví: muž

NK AUT: jk01071983

poznámka:
docent katedry českého a slovenského jazyka na universitě v Olomouci a v Brně

Jiří Levý

Narodil se v rodině Otakara Levého (1896–1946), známého romanisty a překladatele z francouzštiny. Dětství prožil na Slovensku, nejdříve v Košicích a 1929–1939 v Bratislavě, kde otec učil na střední škole a později jako docent francouzské literatury na univerzitě. Po vzniku Slovenského státu (1939) se Levý s rodiči vystěhoval do Prahy. Pro vážné onemocnění (těžký zánět kyčelního kloubu) absolvoval střední školu soukromě. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1946) studoval anglistiku a češtinu na FF MU v Brně (PhDr. 1949 prací Srovnávací pohled na anglický verš). 1950–1963 učil teorii literatury a anglistiku na FF UP v Olomouci (CSc. 1957 prací Vývoj překladatelských metod v české literatuře; habilitace 1958 prací Základní otázky teorie překladu; DrSc. 1963 prací Problémy srovnávací versifikace). Souběžně nejprve externě, od 1963 řádně působil až do své smrti na FF UJEP v Brně.
Přispíval do periodik: Časopis pro moderní filologii (debut 1947), Svobodné noviny (překladatelský debut 1947), Slovesná věda, Erasmus (Fribourg), Essays in Criticism (Oxford), Slovo a slovesnost, Host do domu, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Česká literatura, Světová literatura, Anglia (Tübingen), Literární noviny, International Journal of Slavic Linguistics and Poetics (Gravenhage), Dialog, Babel (Avignon). Časopisecky otiskoval překlady z anglické, francouzské a španělské poezie. Redigoval edici Český překlad při Státním nakladatelství krásné literatury a umění. Doslovy doprovodil řadu děl anglické literatury (Ben Jonson, William Butler Yeats, William Blake, John Gay, William Shakespeare, Oskar Wilde). V Brně založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy, zárodek pozdější Skupiny pro sémiotiku a matematickou lingvistiku při Československé kybernetické společnosti. Používal šifry J. L.
Už od vysoké školy se Levý systematicky věnoval svému celoživotnímu tématu. V rozsáhlé, odbornou studií opatřené antologii České teorie překladu zmapoval vývoj českých koncepcí překládání. Teoretické hledisko, již zde patrné, se pak plně uplatnilo v syntetické monografii Umění překladu, která položila základy české translatologie a vzbudila i značný mezinárodní ohlas. Levý vykládal překlad jako umění reprodukční (blízké např. herectví), otázku adekvátnosti překladu řešil na pozadí funkční ekvivalence zvolených prostředků originálního a přeloženého textu. Levého chápání překladu jako součásti komunikačních procesů probíhajících v kultuře přitom navazovalo na nejnovější směry uvažování o literatuře a opíralo se o důkladné studium estetiky a teorie literatury, jehož výsledky Levý také zprostředkoval odborné veřejnosti výborem Západní literární věda a estetika. Pevný metodologický základ literární vědy a její ochranu před apriorními ideologickými konstrukty Levý spatřoval v exaktních metodách (inspirovala ho mj. generativní gramatika Noama Chomského a estetika Maxe Benseho), ale bezprostředně i v tradici systémového a strukturálního přístupu meziválečné české uměnovědy a lingvistiky. Na tuto linii českého teoretického myšlení navazoval rovněž v jednotlivých pracích z anglické a americké literatury.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Kapitoly z teorie a metodiky překladu (skripta, 1956, s B. Ilkem); České teorie překladu (studie a výbor textů, 1957; 2. doplň. vyd. 1996, ed. J. Honzík); Úvod do teorie překladu (skripta, 1958); Umění překladu (studie, 1963; rozšíř. a opraveno s přihlédnutím k něm. verzi Die literarische Übersetzung z 1969, ed. K. Hausenblas, 1983); Paralipomena (soubor jinojazyčných studií, 1971, ed. J. Hrabák); Bude literární věda exaktní vědou? (výbor studií, 1971, ed. M. Červenka).
Příspěvky ve sbornících: Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Poetics (Warszawa 1961 a 1966); Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1961); Worte und Werte (Berlin 1961); Studie o literatuře a překladatelství (1962); Mathematik und Dichtung (München 1965); Übersetzen (Frankfurt am Main 1965); Poetyka i matematyka (Warszawa 1965); Slyšet se navzájem (1966); O literárnej avantgarde (Bratislava 1966); Aktuaľnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda (Moskva 1967).
Uspořádal a vydal: Antologie anglické poezie (skripta, 1960, s L. Cejpem); W. B. Yeats: Slova snad pro hudbu (1961); Západní literární věda a estetika (1966); Teorie verše 1, 2 (sb. z brněnských versologických konferencí 1964 a 1966; 1966, 1968, 2. sv., s K. Palasem); Současné divadelní překladatelství (1966).
LITERATURA
Bibliografie: V. Theimerová: Soupis odborných prací J. L., ČL 1967, s. 274.
Studie a články: J. Hrabák: doslov, in Bude literární věda exaktní vědou? (1971); K. Hausenblas: předmluva, in Umění překladu (1983); M. Procházka: J. L. a vývoj literární teorie, Estetika 1982, s. 219; J. Hrabák in Život s literaturou (1982); J. Pechar: O pluralitě překladatelských přístupů aneb „Ach, panenko, co znamená ten zpěv?“, LitN 1992, č. 51–52; A. Přidal: Kdo je J. L., LidN 17. 1. 1992; I. Osolsobě: Anachronismy J. L., Tvar 1993, č. 27–28; R. Ibrahim: Může být literární věda exaktní vědou? ČL 2004, s. 231.
Recenze: České teorie překladu: L. Belska-Fiserova, Babel (Berlin) 1958, s. 120; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1958, s. 504; J. Hrabák, HD 1958, s. 178; L. Dobossy, Filológiai Közlöny (Budapest) 1959, s. 473; K. Horálek, SaS 1959, č. 1; A. Fedorov – O. Trofimkina in Masterstvo perevoda (Moskva 1962); J. Pelikán, Pamiętnik słowiański (Wrocław – Warszawa – Kraków – Łodż 1960, s. 175; J. Vaněk, NK 1996, č. 29; M. Uličný, LitN 1996, č. 46; I. Vízdalová, Tvar 1997, č. 1 * Umění překladu: M. Červenka, LN 1963, č. 35; A. Přidal, HD 1963, s. 427; R. L. Bradbrook, Books Abroad (Oklahoma) 1964, July; V. Formánková, Naše řeč 1964, s. 105; B. Ilek, Čs. rusistika 1964, s. 49; Z. Kožmín, Nová mysl 1964, s. 1268; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1964, č. 1; V. Turčány, Slovenské pohľady (Bratislava) 1964, č. 4.
K životním jubileím: F. Knopp, Denní Telegraf 8. 8. 1996.
Nekrology: M. Červenka, ČL 1967, s. 159; D. Jeřábek, ČMF 1967, s. 169.
Archiv: Osobní fond: Archiv Masarykovy univerzity v Brně (prozatímní inventář: I. Hrabětová, 1971).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Vladimír Macura (1995), www.slovnikceskeliteratury.cz (2011)

Jiří Levý

antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1970   Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1967 - 1970, 1935 - 1936 a dodatek do ´Kdy zemřeli 1937 - 1966´), Národní knihovna České republiky, Praha
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1995   Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Díl 1, A - L), Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Praha
  1999   Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Jiří Levý (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Jiří Levý

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1963   Umění překladu, Československý spisovatel, Praha
  1966   Západní literární věda a estetika, Československý spisovatel, Praha
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1957   České theorie překladu, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha

Jiří Levý

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1956   Alchymista (Komedie), Orbis, Praha
  1957   Francouzská poesie a jiné překlady, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha
  1961   Slova snad pro hudbu, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. (SNKLU), Praha
  1964   Historie II - Básně (Král Richard III., Král Jindřich VIII., Perikles, Venuše a Adónis, Zneuctění Lukrécie, Sonety, Nářek Milenčin, Vášnivý poutník, Fénix a hrdlička), Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. (SNKLU), Praha
  1964   Romeo a Julie, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. (SNKLU), Praha
  1966   Západní literární věda a estetika, Československý spisovatel, Praha
  1967   Teorie textů, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1967   Slovo, písmo, akce, hlas (K estetice kultury technického věku. Výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století), Československý spisovatel, Praha
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1957   K práci v dějinách českého překladu, Světová literatura, 198-207
  1967   Doslov, Slovo, písmo, akce, hlas, 239-244

Jiří Levý

podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1948   Nokturno, Kvart, 318-319

Jiří Levý

podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2000   Lexigrafie na pranýři aneb postesky české nad polským poloslovníkem literatury, Tvar 13, 12-13

Jiří Levý

rok udělení   název ceny, druh, poznámka
1963   Cena nakladatelství Československý spisovatel, za literární vědu, Umění překladu