Vladimír Helfert
* 24. 3. 1886, Plánice (Klatovy), Česká republika (Czech Republic)
† 18. 5. 1945, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagog, hudební historik
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jk01040650
poznámka:
PhDr.
Vladimír Helfert
Synové inspektora bechyňského panství Vladimír a Jaroslav dostali do vínku rodinný zájem o historii, umění a politiku. Jejich dědečkem byl rakouský politik a historik Josef Alexander Helfert. Starší Jaroslav (1883) byl historikem, od roku 1909 tajemníkem a posléze ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Vladimír tíhnul k hudbě. Dětství prožil v Bechyni, studoval na gymnáziu v Táboře, když se rodina přestěhoval do Prahy, pokračoval na smíchovském gymnáziu. Lákala ho konzervatoř, hrál dobře na klavír, rozhodl se však pro studium dějepisu, zeměpisu a hudební estetiky a historie na Univerzitě Karlově v Praze. Jeho profesní dráha se dá vymezit třemi okruhy: pedagogickým, odborným a politickým. Hudební vzdělání si doplnil na Humboldtově univerzitě v Berlíně a zdokonaloval se i ve hře na klavír a hudební teorii. Doktorát získal ve 22 letech (23. 7. 1908), jeho disertace měla téma „Jiří Benda a J. J. Rousseau.“ V září 1909 nastoupil jako profesor dějepisu a zeměpisu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Už tam se projevil jeho organizátorský talent – pořádal úspěšné hudebně výchovné koncerty. Roku 1910 se Vladimír Helfert oženil s Blaženou Brichtovou švagrovou Zdeňka Nejedlého.
Po převratu (1919) byl jmenován profesorem gymnázia ve Vyškově, na podzim 1921 přijal místo profesora II. státní reálky v Brně. Ve stejném roce se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent hudební vědy. Otevřela se mu cesta k rozsáhlé vědecké a organizátorské činnosti. Na zámku v Jaroměřicích (i svůj habilitační spis věnoval hudbě na jaroměřickém zámku) pořádal například od r. 1922 hudební vědecká cvičení. Roku 1920 se stal mimořádným, v roce 1936 řádným profesorem brněnské univerzity, v letech 1935 – 36 byl děkanem Filozofické fakulty. Řada jeho žáků působí vědecky na vysokých školách. Bohatá a mnohostranná odborná činnost hudebního teoretika V. Helferta byla orientována na tři hlavní okruhy. Brzy se projevil jeho zájem o barokní hudbu, především zámeckou hudbu 18. století (stěžejní díla Hudební barok na českých zámcích - Jaroměřice za J. A. z Questenberka, 1916, Hudba na jaroměřickém zámku - František V. Míča 1696 – 1745, Praha 1924). Vedle hudby období baroka se Helfert intenzivně zabýval osudy české hudební emigrace (Jiří Benda, Brno 1929), moravskými bratry, jezuity a dalšími. Třetí okruh představovalo Helfertovo zaměření na mladší českou hudbu, v níž velkou pozornost věnoval Bedřichu Smetanovi (Smetanismus a Wagnerianismus, 1911, Motiv Smetanova Vyšehradu, 1917, Smetanovské kapitoly, 1917, Pavel Křížkovský a Bedřich Smetana, 1926, Bedřich Smetana, 1929 a další studie). Pomáhal prosadit dílo Leoše Janáčka vlastní publikační činností (O Janáčkovi, 1949, L. Janáček : Obraz životního a uměleckého boje I. V poutech tradice, 1939 – první díl zamýšlené pětisvazkové monografie). Teoretické práce doprovázely praktické aktivity. K nejvýznamnějším patří založení Hudebního archivu Moravského zemského muzea v Brně. V. Helfert vědecky, umělecky i organizačně zaštiťoval oslavy 100. výročí narození Bedřich Smetany v roce 1924. Z Helfertova podnětu byla v Brně založena největší nadace pro naše skladatele, Jubilejní Smetanova nadace a Janáčkova společnost (1934). Umělecké nadání vedlo Helferta k činnosti skladatelské a zejména dirigentské. Byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Brně, v jehož provedení zazněla poprvé v Brně Smetanova Má vlast jako celek. Sdružení pak šířilo Smetanovu hudbu téměř po celé Moravě. Spolu s Graciánem Černušákem vytvořil Vladimír Helfert z Brna hudebně vědecké středisko, které v mnoha ohledech předčilo Prahu. Redigoval část Pazdírkova Hudebního slovníku naučného, založil edici starých českých památek Musica antiqua bohemica (1934), hudebně vědecký sborník Musikologie (1938) a usiloval o zastoupení hudební výchovy na středních školách (Základy hudební výchovy na nehudebních školách). Jeho odborná činnost směřovala i do obecných dějin, literární historie a folkloristiky. Za zásluhy o českou hudební vědu byl Vladimír Helfert jmenován členem mnoha odborných společenství a institucí (Česká akademie věd a umění, Královská česká společnost nauk, Národní rada badatelská). Kromě vědecké práce se Vladimír Helfert angažoval v politickém životě. Byl předsedou Společnosti pro demokratické Španělsko, jedním z prvních členů Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se Sovětským svazem, působil v redakčním kruhu Indexu. To všechno zpečetilo jeho osud za okupace. Poprvé byl zatčen gestapem 14. listopadu 1939 přímo na rektorátu univerzity. Prošel samovazbou na Špilberku, následovaly Kounicovy koleje a koncentrační tábory ve Vratislavi a Wohlau. Odtud byl téměř umírající převezen z vězeňské do okresní nemocnice. Jako beznadějně nemocný byl v roce 1942 propuštěn. Život mu zachránila těžká operace v pražské vinohradské nemocnici. V rekonvalescenci (kdy mu byla doručena žaloba k soudu do Berlína) pokračoval ve vědecké práci. Žalobu ignoroval a s manželkou střídal místa svého pobytu (Stupčice, Praha, Miřetice, Vráž a další). Chystal vydání Jistebnického a Komenského kancionálu (Thesaurus české duchovní písně), ale v Miřeticích ho v dubnu 1944 znovu zatklo gestapo. Byl vězněn na Pankráci a v Terezíně. Osvobození se dožil, nakazil se však tyfem. Když se v osvobozeném transportu vracel domů, jeho stav se v Ražiněvsi u Roudnice prudce zhoršil. V horečkách byl převezen do nemocnice na Bulovce v Praze, kde nemoci a útrapám věznění podlehl.
Vladimír Helfert byl jedním z nejvýznamnějších hudebních vědců Brna v letech první republiky. Orchestrální sdružení, které řídil, se po něm jmenuje Helfertovo. Na domě v Mojžíšově ulici č. 14 nad Kociánkou, kde v letech 1930 – 39 bydlel, byla v roce 1958 umístěna pamětní deska (ak. soch. František Hořava). Je po něm pojmenována ulice v Brně – Černých Polích.
zdroj: www.brno.cz
