František Serafinský Hnátek

* 7. 1. 1873, Trněný Újezd, Zákolany (Kladno), Česká republika (Czech Republic)
16. 1. 1941, Zákolany (Kladno), Česká republika (Czech Republic)
kritik, sochař, malíř, restaurátor, spisovatel, dramatik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

František Serafinský Hnátek
Pamětní deska Antonína Dvořáka
nedatováno
reliéf

František Serafinský Hnátek
Busta poslance Stanislava Kubra
nedatováno

bronz
65 cm
František Serafinský Hnátek
Pomník rodiny Graulichovi
nedatováno

pískovec
nadživotní velikost
František Serafinský Hnátek
Oklamaná
nedatováno

sádra
František Serafinský Hnátek
Náhrobek rodiny Trejbalovy
nedatováno

pískovec
František Serafinský Hnátek
Delfíni
nedatováno

pískovec

heslo:
Sochařův otec František byl kameník a pocházel z Turnovska. Těsně po svém odvodu k vojsku se v Praze seznámil s Kateřinou Kalinovou, která tam pomáhala při prodeji uhlí - její rodina totiž vlastnila šachty na Slánsku. Zaslíbili se a žili na Trněném Újezdě u Zákolan v domku čp. 10. Mezitím rodina o uhelné jámy přišla a závisela převážně na střižním obchůdku, který při domácnosti provozovala obětavá matka.
Nejmladším z jejich devíti dětí byl František (Serafinský) Hnátek, který se narodil 7. ledna 1873 – dosavadní encyklopedie ho vesměs činí o jeden den starším. Stejně jako bratr Karel (pozdější kameník na Mělníku) se měl také František stát po otci (+ 1878) kameníkem. První vzdělání ve výtvarnictví nabyl u sochaře Vedlíka ve Slaném. Po přesídlení do Prahy se stal externistou Umělecko–průmyslové školy v Praze, kde studoval rok u prof. Wurzla a prof. Suchardy. Poté studoval dva roky na vyšší průmyslové škole v Brně. Žil potom rok v Paříži, několik měsíců v Mnichově, Drážďanech a v Lipsku, kde pracoval rok u akad. sochaře Josefa Mágra (přestože tento Čech pocházel z Mutějovic u Rakovníka, je pokládán za spoluzakladatele německé secese). Přesídlil do Vídně, odkud na doporučení prof. A. Kleina byl přijat profesorem Marhäkem v Budapešti pro dekorativní výzdobu tamního parlamentu a chrámu sv. Matyáše. Po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Čech 3 a střídavě žil a pracoval na různých adresách v Praze, v terénu i v rodném domku na Trněném Újezdě (jako svobodný zde také nečekaně 16. ledna 1941 zemřel, pohřben byl na staroslavné Budči).
František Hnátek se svou sochařskou činností podílel nejen při tvorbě nové kamenné výzdoby našich předních kulturních památek, ale jeho restaurátorskou činností byla zachráněna také celá řada historických soch a dalších kamenných prvků hlavně církevních staveb. Svou prací a za součinnosti s předními českými výtvarníky spoluvytvářel v počátku minulého století kamenosochařské dílo, které bude těšit i další generace obdivovatelů kamenné krásy.
Vladimír Černý

poznámka:
* - 7.1.1873 - matrika
Pseudonym
Hnátek-Zákolanský, 1873-1941
Ivan, 1873-1941
Pavel z Budče, 1873-1941
Zakolanský, 1873-1941
-
Vyučen kameníkem ve Slaném. Podnikl řadu studijní cest po mnoha evropských městech. Po návratu žil v Praze, ale většinu života prožil ve svém rodišti. - Tvůrce plastik z hlíny, sádry, dřeva a kovu. Vytvořil busty představitelů národa a pro rodný dům Antonína Dvořáka reliéfní desku. Vynikl jako restaurátor sochařských památek na Podřipsku a Mělnicku. - Pod pseudonymen Pavel z Budče vydal drobné prózy, články o umění a společnosti ad. Také autor odborných publikací o své restaurátorské činnosti. - Pochován na budečském hřbitově do rodinné hrobky.
-
autor několika loutkových hlav pro první sérii tzv. Alšových loutek