pohlaví: muž

poznámka:
Též jako Giovanni Baptista Erna

Jan Křtitel Erna

První polovina 17. století přála v našich zemích stavbám spíše užitného a pevnostního typu než architektonické tvorbě. To umožnilo vypracovat se a vyniknout i tvůrcům, kteří byli spíše kvalitními mistry řemesla než umělci. Mezi takové patřili i Ernové, kteří se nicméně zapsali do tvářnosti Brna i Moravy významným způsobem. Otec Andrea Erna přišel do Brna ze severní Itálie, z Milánska (Lanzo d´Intelvi), někdy ve 20. letech 17. století. V roce 1625 už vlastnil dům na Horním trhu, o pět let později se stal měšťanem a byl prohlášen mistrem zednického a kamenického cechu. Zemřel 22. února 1652. Přes řadu sporů se zákazníky pro nekvalitní práci (špatně uložený krov způsobil v roce 1634 za vichřice zřícení střechy augustiniánského kostela sv. Tomáše) byl vysoce hodnocen. Stavební podnik se všemi závazky převzal po Andreovi jeho syn Jan Křtitel, v té době již několik let rovněž mistr zednický a kamenický.

Vedle otce se v oboru poprvé objevuje jako Hans Erna v letech 1643 – 44 při stavbách pro Liechtenštejny ve Valticích a v Lednici. Po otcově smrti pokračoval v dostavbě valtického farního kostela a dalších stavbách pro šlechtickou rodinu. Hlavním působištěm se mu však stalo Brno, kde ve druhé polovině 17. století chyběla osobnost organizujícího vzdělaného stavebníka. To otevřelo prostor Ernovi mladšímu, který se stal nejvýznamnější a po tvůrčí stránce nejaktivnější postavou brněnského cechu zedníků a kameníků. Za brněnského měšťana byl přijat v roce 1646, do cechu o rok později jako mistr. Ještě předtím se oženil s Marií Trosterovou. Dostával zakázky od měšťanů, městské rady, šlechty i církve. Jako odborník nebo z titulu cechmistra byl vysílán do různých komisí, ve sporných případech podával
posudky.

Roku 1655 odkázal hrabě Lev Vilém Kounic 16 tisíc zlatých na stavbu nového kostela pro brněnské dominikány. Jan Křtitel Erna zakázku získal. V letech 1658(?) – 1679 postavil (s několika přerušeními) na místě sesutého středověkého kostela sv. Michala nový svatostánek. Později se podílel i na dostavbě přilehlého konventu. V 60. letech působil také ve službách rajhradského benediktinského kláštera, pro který postavil několik méně významných staveb. V Brně na něj čekal mnohem významnější rozsáhlý úkol od augustiniánů. Roku 1662 začala obnova kostela sv. Tomáše s typickým průčelím (do roku1668) a stavba nové nákladné budovy augustiniánského konventu (1670) s proboštstvím.

Roku 1654 založila hraběnka Johanna Františka Priska Magnisová nadaci pro zřízení výchovného a vzdělávacího ústavu pro šlechtické dívky. Stavbou pověřil kníže Dietrichštejn Ernu. Ten v letech 1674 – 79 postavil uprostřed Brna jednopatrový nadační palác s arkýřovou věžičkou. Pro nadaci pak pracoval do roku 1681. Od roku 1670 měl Erna také mimobrněnské zakázky, kostel v Bojkovicích, centrální kapli v Blatnici. Přestavěl zámek Questenberků v Jaroměřicích nad Rokytnou, postavil zde i poutní místo s loretánskou Svatou chýší a ambitem, v němž byla i hraběcí hrobka. Ernova práce pro Jana Antonína Questenberka zahrnovala také špitál u říčky Rokytné a klášter servitů při zmíněném poutním místě.

Po morové epidemii na Moravě v roce 1679 pověřila městská rada Ernu stavbou mariánského sloupu. Významnou a velmi hodnotnou součástí Ernova díla je velký portál brněnské jezuitské koleje (dnes na Mozartově ulici). Projekt je ze 70. let 17. století, realizován byl v letech 1687 – 1690.
Počátek 70. let přivedl Ernovi dalšího ambiciózního stavebníka, jezuitský řád, pro který pak stavěl do konce života. Roku 1670 pro něj navrhl a postavil rezidenci v Tuřanech a seznámil se s jeho záměry na obnovu poutního mariánského místa i s dalšími menšími plány. V roce 1681 stavěl řádu v Tuřanech faru, část ambitu, hřbitovní zeď a některé drobnější stavby. Půlstoletí Ernovy stavební činnosti uzavírá novostavba velkého poutního kostela sv. Anny v Tuřanech (1693 – 1698), jehož vysvěcení se už nedožil. Špatný zdravotní stav mu nedovoloval vedení stavby, kterého se ujal syn Jan Jakub z prvního manželství.

V Brně Jan Křtitel Erna výrazně přispěl k obnově města, poničeného švédskými válkami ( lichtenštejnský dům na dnešním náměstí Svobody, biskupský dvůr pod Petrovem, úprava Staré radnice z let 1668 –69, několik měšťanských domů). Byl pověřován i inženýrskou stavební činností.

Roku 1676 se Jan Křtitel Erna podruhé oženil. Vzal si dceru Mikuláše Lešanského z Nisy Marii Annu. V té době již patřil k zámožným měšťanům. Svůj nemovitý majetek převedl v roce 1686 na manželku (děti spolu neměli). V roce 1697 dal sepsat poslední vůli, v níž si přál být pohřben spolu se dvěma řádovými kněžími do hrobky v podzemí kapucínského kostela, kterou dal zřídit vlastním nákladem. Krátce nato zemřel, patrně ve věku 75 let.

Zednický a kamenický mistr Jan Křtitel Erna, inspirovaný vídeňským raným barokem (jezuitský-univerzitní kostel) a italskými chrámovými vzory (typu Il Gesú), spojoval ve své osobě několik rovin. Byl architektem-autorem staveb, stavitelem-podnikatelem i zednickým mistrem-výkonným pracovníkem. Pro následovníky znamenala inspiraci zejména trojice jeho portálů: kostela sv. Tomáše, Ústavu šlechtičen a brněnské jezuitské koleje. Je po něm pojmenován reprezentační sál v prostorách Staré radnice.

zdroj: www.brno.cz

Jan Křtitel Erna

Jan Křtitel Erna

Jan Křtitel Erna

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1977	Žili a pracovali v Brně, Rapid a.s. - československá reklamní agentura, Praha
	1995	Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha