Bedřich Feuerstein

* 15. 1. 1892, Dobrovice (Mladá Boleslav), Česká republika (Czech Republic)
† 10. 5. 1936, Praha, Česká republika (Czech Republic)
scénograf, ilustrátor, architekt, malíř

 

národnost: židovská
pohlaví: muž

heslo:
Bedřich Feuerstein
(15. ledna 1892 Dobrovice – 10. května 1936 Praha) byl český architekt, scénograf, malíř a esejista.
Otec Konstantin Feuerstein, správní úředník a později ředitel loučeňského panství Thurn-Taxisů. Matka Anna, rozená Šoutová.
Bedřich Feuerstein svou dráhu umělce začínal jako malíř. Byl mladším vrstevníkem Josefa Čapka, Adolfa Hoffmeistera, Jana Zrzavého a Václava Špály. Tito jeho vrstevnici mu pomáhali hledat jeho umělecké zaměření. Malbou se Bedřich Feuerstein zabýval zejména v letech 1914 až 1921.
V letech 1898 až 1903 Bedřich Feuerstein se učil na obecné škole v Loučeni. V letech 1903 až 1910 absolvoval c.k. střední reálku v Nymburce. Architekturu studoval na pražské České vysoké škole technické v letech 1910 až 1917. Vedle toho architekturu studoval soukromě u Josipa Plečnika roku 1912. Osvojil si pod vlivem Josipa Plečnika zásadu, že klasicismus je pro architekta nosným článkem, jež jej nemůže zavést do slepé uličky. Během studií, v roce 1913 uskutečnil společně s architektem Vojtěchem Kerhartem studijní cestu do Sankt Peterburku a Moskvy. Zejména v Sankt Peterburku si ověřil správnost uvedené zásady, přijaté pod vlivem Josipa Plečnika. Bedřich Feuerstein dospěl k názoru, že jedině v empíru, druhé etapě klasicismu se podařilo sloučit monumentalitu s ušlechtilostí. Tím také byly opětovně potvrzeny zásady architektonické a urbanistické praxe, vypracované prvním profesorem architektury a stavitelství na pražském Královském stavovském polytechnickém institutu Jiřím Fischerem. Po návratu do Prahy ze studijní cesty do Sankt Peterburku a Moskvy pokračoval ve studiích na pražské České vysoké škole technické a na Akademii výtvarných umění v ateliéru Jana Kotěry. V roce 1914 spolu s architektem Františkem Kerhartem vypracoval návrh na pomník Františka Ladislava Riegra na Kozákově. Společně s Otakarem Švecem se Bedřich Feuerstein zúčastnil soutěže na pomník Jana Žižky v Praze na Vítkově. Jejich kubistický návrh však nebyl přijat porotou s pochopením a nebyl realizován. Od listopadu 1915 do dubna 1916 byl Bedřich Feuerstein činný v architektonické kanceláři Josefa Gočára, kde se zabýval problematikou válečných památníků padlým na poli cti a slávy. Od května do října roku 1916 byl Bedřich Feuerstein činný v architektonické kanceláři Josefa Veselého v Lysé nad Labem. V době od listopadu 1916 do dubna 1917 praktikoval u architekta Bohumila Slámy. Po ukončení praxe se Bedřich Feuerstein věnoval malbě za svého pobytu v Loučeni a v Praze. Ve Veltrusech maluje společně s Václavem Špálou. Na podzim 1917 Bedřich Feuerstein narukoval jako domobranecký důstojník na istrijskou pevnost Barbariga u Puly. Oblíbil si přírodu oblasti Jaderského, resp. Středozemního moře. Svým pozdějším zařazením na inspektorátu válečných hrobů ve Villachu a v Linci unikl možnému nasazení na frontu. Jeho návrhy památníků padlým za první světové války jsou projevem hluboké lítosti nad ukončenými životy zemřelých a prezentací důstojnosti jejich osudu. Tím navázal na svou činnost v architektonické kanceláři Josefa Gočára. Po skončení I. světové války nenalezl pro sebe vhodné uplatnění coby architekt a tak se vrátil do služeb armády. Nejdříve byl ve službách Ministerstva národní obrany ČSR. Roku 1919 sloužil v hodnosti štábního kapitána jako tlumočník ve vojenské misi francouzského generála Maurice Césara Josepha Pellého a francouzského generála Edmonda Charlese Adolpha Hennecquea ve vojenských akcích proti ozbrojeným silám Maďarské a Slovenské republiky rad. Za svou činnost byl vyznamenán čs. Válečným křížem. Bedřich Feuerstein se aktivně podílel na připojení Podkarpatské Rusi k demokratickému Československu. Při své činnosti ve vojenské misi francouzské armády v Československu se Bedřich Feuerstein seznámil s francouzskými důstojníky a jejich životními názory. Propojení s Francií, její kulturou se stalo další motivací a inspirací životního díla Bedřicha Feuersteina. Sepětí s Francií se prohloubilo i tím, že v roce 1920 získal stipendium francouzské vlády na pařížské École de Louvre.
Jeho návrh krematoria v Nymburce z r. 1920 je považován za první moderní architektonický projekt nové vzniklého Československa. Bedřich Feuerstein se jako pracovník projekčního ateliéru Památníku odboje také zabýval realizací tvorby pomníků padlým za první světové války, prezentující důstojnost oběti nejvyšší. Vedle toho vytvořil obálku knihy Jana Bartoše O moderním divadelním projevu jako ohlas své další aktivity co scénograf pro Národní divadlo a pro Městské divadlo na Královských Vinohradech. Ještě téhož roku uskutečnil s Josefem Šímou studijní cestu do Paříže a jižní Francie. V Paříži Bedřich Feuerstein navštěvuje Cours speciaux de l´Architecture na École du Louvre. Vstřebával do sebe francouzskou kulturu a její skvělé podněty. Bedřich Feuerstein roku 1921 spolupracuje s divadlem Champs Elysées a Comedie Montaigne a také se Švédským baletem co scénograf. Navazuje tak na své pražské působení co scénograf pro Národní divadlo a Městské divadlo na Královských Vinohradech. Léto 1921 tráví s Josefem Šímou v kraji u Biskajského zálivu. Hendaye, Biarritz, Irún, St. Jean de Luz, Herrera, Loyola, San Sebestian, Fuenterrabia jsou místy jím prožitého šťastného léta 1921. Avšak po návratu do vlasti Bedřich Feuerstein nenalezl vhodné podmínky pro další tvůrčí činnost co architekt. Jen se mu podařilo dovést k realizaci jeho projekt Vojenského zeměpisného ústavu. V projektu tohoto ústavu vlastně jeho autor zopakoval svůj projekt budovy pošty v Pardubicích z r. 1913. Zásluhu na realizaci projektu Vojenského zeměpisného ústavu měl i generál Rudolf Medek. Avšak k vlastní realizaci svého projektu již Bedřich Feuerstein nebyl přizván. Projekty krematoria v Nymburce a Nového českého divadla v Praze či hrobky ing. Jindřicha Fleischnera v Jičíně nebo návrh na pomník Jana Žižky, vypracovaný společně s Ottou Gutfreundem nebyly příslušnými komisemi „doporučeny k realizaci“. Takže znechucen poměry v této oblasti kultuy se Bedřich Feuerstein začal plně věnovat scénografii. Navázal zajímavé pracovní kontakty na přední české divadelní scény s uplatněním co scénograf. Po návratu do Prahy pokračovala jeho spolupráce s Národním divadlem. Bedřich Feuerstein se tak podílel na scénografii této přední scény již od r. 1920. Od r. 1921 pohostinsky navrhoval divadelní výpravy pro Národní a Stavovské divadlo a Městské divadlo na Královských Vinohradech. Připomeňme si, že vytvořil scénografii pro realizaci hry Karla Čapka R.U.R., hry La Malade imaginaire a také monumentálně pojatou scénu Marlowova Eduarda II. Činnost scénografa jej však neuspokojovala. Chtěl se podílet především na architektonických realizacích. Z toho důvodu po studijní cestě do Itálie r. 1924 opouští Československo a vrací se do Francie. V l. 1924-1926 je činný v architektonickém ateliéru Augusta Perreta. Podílí se na projektu Perretova divadla se třemi hledišti pro Mezinárodní výstavu dekorativního umění v Paříži r. 1925. Pod vlivem Augusta Perreta si osvojil Bedřich Feuerstein zásadu, že architekt jako umělec je vlastně básníkem, jež k lidem promlouvá vhodně promyšlenou konstrukcí svého architektonického díla. Podílel se na návrhu pomníku Jeana Eiffela, na návrzích náhrobků, vil a veřejných budov. Přesto ani jako spolupracovník Augusta Perreta není Bedřich Feuerstein spokojen. Chce vystoupit z anonymity Perretova ateliéru. Chce být tvůrcem, ne jenom spolutvůrcem. Hledá proto upatnění i mimo Francii. .
R. 1925 navrhl scénu Bossuovy hry Le Yeu da la Feuillée. Ale ani to jej nespokojovalo. Chtěl něco více než jen realizovat tvůrčí podněty francouzské architektury. Váhá nad nabídkou Josefa Gočára stát se jeho asistentem. Po neúspěchu v konkursu na místo profesora architektury na brněnské technice prostřednictvím svého známého právníka Viktora Reimanna získává nabídku jeho bratra Antona Raymonda, žáka Franka Lloyda Wrighta.pracovat pro Tokio. V roce 1926 odjíždí do Japonska, kde realizuje řadu projektů s Antonem Raymondem (vlastním jménem Antonín Reinman). Měl se podílet na projektu Misijní nemocnice sv. Lukáše. V rámci projektu podnikl r. 1926 šestiměsíční studijní cestu po USA. Pak odjíždí do Japonska, kde v letech 1926-1929 spolupracuje s Antonem Raymondem na zajímavých architektonických projektech, ať již je to již zmíněná Misijní nemocnice sv. Lukáše či budova Rising Sun Petroleum v Yokohamě z l. 1927-1933 nebo budova velvyslanectví SSSR či budova velvyslanectví Belgie. Bedřich Feuerstein nerozuměl marketingovým vizím Antona Raymonda. Vážné neshody s Antonem Raymondem týkající se dalšího směrování Raymondova architektonického ateliéru tak uspíšily jeho návrat do Prahy r. 1929. Od r. 1930 se opět uplatňuje jako scénograf. Je autorem scény pro Nezvalovy Milence z kiosku ve Stavovském divadle, návrhu inscenace F. X. Šaldovy hry Zástupové a Gantillonovy Mayi v Komorním divadle. Vytvořil též scénu pro Vrchlického Láska, Cocteauův Milovaný hlas či Neveuxovou hru Julie aneb snář. Ve spolupráci s Osvobozeným divadlem, Jiřím Voskovce, Janem Werichem, Jaroslavem Ježkem a dalšími nalezl Bedřich Feuerstein svobodné umělecké prostředí a porozumění. R. 1931 podnikl s Adolfem Hoffmeistrem studijní cestu do SSSR s cílem inspirovat se tamním divadelním uměním a kulturou všeobecně. Je zajímavé, že své nejlepší scénografické návrhy pro Osvobozené divadlo vytváří v době nadměrného fyzického a psychického strádání. R. 1935 onemocněl neznámou ušní chorobou, doprovázenou značnými bolestmi a také nespavostí. Neúměrné bolesti se snažil Bedřich Feuerstein rozehnat prací. Svou nemoc se snažil léčit v sanatoriu v Gräfenbergu. Avšak neúspěšně. Psychické a fyzické vyčerpání, způsobené nevyléčitelnou sluchovou a pokračující nervovou chorobou dovedly Bedřicha Feuersteina k zoufalému činu - sebevražedném skoku z Trojského mostu. Je pohřben v Loučeni.
Bedřich Feuerstein byl aktivním členem Devětsilu od r. 1922 a také Svazu výtvarných umělců Mánes. Publikoval své projekty a názory v revuích Stavba, Stavitel, ReD, Musaion, Volné směry.
Podobně jako Josef Gočár nebo Kamil Roškot propojoval Bedřich Feuerstein rozličné moderní stylové názory se stále přítomným klasicistickým cítěním. Už v kubistických projektech z let 1912-14 se vyhýbal deformacím. Smysl pro věcnost ho vedl po 1918 k puristickým experimentům vrcholícím stavbou krematoria v Nymburku. Byl však spíše stoupencem moderního Perretova klasicismu nežli výbojů Le Corbusiera, což se projevilo i v jeho pozdějších pařížských a tokijských pracích. Feuersteinova malířská tvorba vychází z kubistického a puristického tvarového oproštění, neztrácí se v ní však zájem o realitu zobrazovaných scenérií, zejm. pláží a městských zákoutí jižní Francie (Biarritz, 1921; St. Jean de Luz, 1921). Návrhy pro R.U.R. bří Čapků (ND 1921) a Molierova Zdravého nemocného (ND 1921) využívaly tvarovou a barevnou skladbu tzv. národního slohu k puristickým scénickým vizím, výprava Marlowova Eduarda II. (ND 1922) kalkulovala s výrazovostí gotizujících rysů puristického scénického objektu. Scény k Nezvalovým Milencům z kiosku (Stavovské divadlo 1932) a Voskovcově - Werichově hře Osel a stín (Osvobozené divadlo 1933) měly již surrealistický charakter. Bedřich Feuerstein též navrhoval obálky pro knihy Jindřicha Fleischnera a byl autorem obálky sborníku Život II. S oblibou používal prvku překvapení ve všech složkách scénické kompozice i představení. V jeho kostýmech se mísily moderní komické prvky s antickými. Zdůrazňováním či kontrastem tělesných rysů herců v neočekávaných kombinacích dosahoval komického účinku. V tvorbě scén mu pomáhal sochař Otakar Švec. Scénografie her Jiřího Voskovce a Jana Wericha s hudbou Jaroslava Ježka Osel a stín, Slaměný klobouk, Kat a blázen, Vždy s úsměvem, Panoptikum znamenaly oživení a efektní vzestup domácí scénografie.


Dílo:
architektura:

Realizace:
krematorium v Nymburce, 1922-1924, s Bohumilem Slámou
pomník Jindřicha Fleischnera v Jičíně, (1922-23, zničeno)
Vojenský zeměpisný ústav, 1925
Divadlo se třemi jevišti pro Mezinárodní výstavu dekorativního umění v Paříži, 1925, spoluúčast na projektu
Úřední budova a rodinné domky fy Rising Sun Petroleum v Yokohamě, 1926-1933, s Antonem Raymondem
Nemocnice sv. Lukáše v Tokiu (1928-31, v ateliéru Antona Raymonda)
Sovětské velvyslanectví v Tokiu, 1927-1929, s Antonem Raymondem
budova velvyslanectví Belgie, 1928, ve spolupráci s Antonem Raymondem.
úprava nakladatelství Aventinum v Purkyňově ul. 74 v Praze (1931)

plány:
soutěž na veřejné budovy v Pardubicích (1913)
pomník Františka Ladislava Riegra na Kozákově (1914, s Františkem Kerhartem)
krematorium v Pardubicích (1919);
památníky padlým za první světové války projektovány jako pomníky lidem, kteří zemřeli na bojišti. Vážnost představovaly kříže a celkový výraz tragické vznešenosti.
Památník odboje v Praze (1923 s Otto Gutfreundem)
věžový dům pro Tanararive (1929, s Kameli Tsuchiurou)
Kulturní dům v Sendai a obchodní dům Čikatetsu v Tokiu, Japonsko (1929, s Kameli Tsuchiurou.)
sanatorium ve Vyšných Hágách (1932, s Josefem Chocholem)
pavilón ČSR v Bruselu (1934, s Antonem Wachsmannem)
nemocnice v Táboře, s Jaroslavem Frágnerem, 1931,
pomník plk. Švece , 1932 (spolu s Otakarem Švecem)

scénografie:
Moliere: Zdravý nemocný
Karel Čapek: R.U.R., Národní divadlo, premiéra 25. 1. 1921, režie Vojtěch Novák
Christopher Marlowe: Eduard II. Národní divadlo, premiéra 25. 1. 1922, režie Karel Hugo Hilar. Vyváženost scénografie Eduarda II. již Bedřich Feuerstein v dalších letech nepřekonal
Fráňa Šrámek: Plačící satyr, Městské divadlo na Vinohradech, premiéra 15. 1. 1923, režie Karel Čapek
Jaroslav Vrchlický: Láska a smrt, Městské divadlo na Královských Vinohradech, premiéra 16. 2. 1923, režie Karel Čapek
Bedřich Smetana: Libuše, 1923, Braniboři v Čechách, 1923, Dalibor, 1923, Čertova stěna, 1923,
nerealizováno
Bohuslav Martinů: Ištar, Národní divadlo, premiéra 11. 2. 1924, režie R. Remislavský,
Rudolf Karel: Ilsino srdce, Národní divadlo, premiéra 11. 11. 1924, režie Ferdinand Pulman
Georgie Neveux: Julie aneb snář, Stavovské divadlo, premiéra 13. 10. 1929, režie Jiří Frejka
Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku, Stavovské divadlo, premiéra 10. 2. 1932, režie Jiří Frejka
Simon Gantillon: Maya. Městské komorní divadlo, premiéra 18. 5. 1932, režie Bohuš Stejskal
Iša Krejčí: Antigona,1932,
Jiří Voskovec-Jan Werich: Osel a stín, Osvobozené divadlo, premiéra 13. 10. 1933, režie Jindřich Honzl
Jiří Voskovec-Jan Werich: Balada z hadrů,Spoutané divadlo, premiéra 28. 11. 1935, režie Jindřich Honzl
Maxwell Anderson: Marie Skotská, Národní divadlo, premiéra 30. 10. 1935, režie Karel Dostal
Emil Synek: Noční služba, Národní divadlo, neuvedeno
Jean Giraudoux: Isabella na rozcestí, Stavovské divadlo, premiéra 9. 1. 1934, režie Jiří Frejka
Vladislav Vančura: Jezero Ukerewe, Stavovské divadlo, 1936,režie Jiří Frajka
Eugene Labiche: Slaměný klobouk, premiéra 27. 2, 1934

film Na sluneční straně, 1933,
film Márijka nevěrnice,1934,

plakáty:
plakáty pro Švédský balet ve Francii, 1924,1925,

návrh nové dvacetikoruny

malba:
ornamentální studie, Loučeň, 18. 4. 1908 – 25. 4. 1908
stráň, 20. 8. 1909, les, 20. 8. 1909, les, 28. 4. 1910
kostýmní studie ženy v klobouku, ?
kostýmní studie ženy s mužem, ?
Levý Hradec, 5. 8. 1914
Městská krajina, ?
Žalov, 5. 8. 1917,
Troja, 8. 8. 1917
Loučeň, 14. 8. 1917
Loučeňský zámek v parku ?? 1917
Veltrusy, ? ? 1917
Kostel v Gross Enzersdorfu, 8. 9. 1917
Gross Enzersdorf, 9. 9. 1917
Krajina ?
Krajina s kostelem ?
Linec, 20. 6. 1918
Košíře, květen 1918
Na dunajském parníku, 28. 7. 1917
Libuň, 4. 11. 1918
Z brdských lesů, ?
Pohled na klášter Sázava, 1920
Hendaye, 1920, 1921
Seaux, 13. 2. 1921
Kavárna v St. Juan de Luz, 1921
Dolní Pyreneje, Domy pod Pyrenejemi ?¨
Pláž v Biaritzu, ?Fuenterabbia, 1921
Cap Plignier, 1921

Grafika, knižní vazba:
Jan Bartoš: Listy o současné Francii
Jan Bartoš: Vzbouřenci na jevišti
Návrh pozvánky Oeuvres par Csaky (galerie Léon Rosenberg
Návrh pozvánky Oeuvres par Georges Valmier (galerie Léon Rosenberg)
Návrh pozvánky Soirée musicale


Je zde však zaznamenána jen část údajů o jeho životě a díle. Máte-li informace pro doplnění údajů o životě a díle Bedřicha Feuersteina, laskavě nám je pošlete na náš web.


Pro "artarchiv" zpracoval v Praze dne 12. 3. 2011 VT.

poznámka:
Jinak též Friedrich Feuerstein