Václav Fiala

* 16. 7. 1896, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 25. 6. 1980, Praha, Česká republika (Czech Republic)
ilustrátor, grafik, malíř, prozaik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Mládí prožil v Rusku, cesty po Evropě, Rusku, na Dálný Východ a do Tichomoří inspirovaly často jeho práci. V roce 1922 se vrátil do Prahy, ve škole Maxe Švabinského získal technickou zručnost a kresebnou výrazovost, uplatněnou ve figurálních kompozicích i portrétu. Hlavní vývojový proud Fialovy tvorby určují knižní ilustrace. Ve 20. letech se opakují náměty z Orientu (Kniha Ogasavara, 1928). Jistý zlom představuje studijní pobyt v Paříži v letech 1927-28. Vlastní výraz Fiala získal v polovině 30. let zhuštěním epického děje, plastickou a kresebnou zkratkou, začíná používat v ilustracích barvu. Pohádkové náměty vrcholí v ilustracích Nizámího knihy Sedm princezen (1943) a ruských pohádek. Dokonalé spojení s literární předlohou dokládají celostránkové ilustrace Puškinovy Kapitánské dcerky (1937, 1950). Ve 30. letech vznikly studie lidových typů z cest na Slovensko a podkarpatskou Rus. Pracoval na velkém dioramatu Inaugurace prezidenta Georga Washingtona v New Yorku (1938-1939). Ve 40. letech vrcholí historicky národně motivované cykly barevných litografií (Staroslovanský cyklus, 1944), na které navázal po válce (A. Jirásek, Časy hrdinské, 1950, 1958). Výraznou kresebnou obrysovou linii uplatňuje i v malbě portrétů (Antonín Matějček, 1949; Cyril Bouda, 1963).
zdroj - AKo (Adriana Primusová - Kořisková)
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1996. s. 174