Jan Zrzavý

* 5. 11. 1890, Vadín, Okrouhlice (Havlíčkův Brod), Česká republika (Czech Republic)
12. 10. 1977, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, pedagog, ilustrátor, grafik, scénograf, básník, spisovatel, publicista

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Jan Zrzavý
Kleopatra
1942-1957
malba
dřevo, plátkové zlato, tempera
202 x 181 cm
Jan Zrzavý
Vadínská pazderna
1920
malba
lepenka, olej
39,5 x 49 cm
Jan Zrzavý
Krajina s cestou do lesa
1907
malba
olej, plátno
275 x 270
Jan Zrzavý
Třešně (Zátiší s třešněmi)
1907
malba
olej, plátno
230 x 320
Jan Zrzavý
Podobizna malíře a sochaře Otta Molitora
1907
malba
olej, plátno
395 x 323
Jan Zrzavý
Údolí smutku
1907
kresba
pastel
243 x 305

heslo:
První etapa tvorby (Údolí smutku, Zátiší s konvalinkami, Utrpení) je charakteristickým spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Za obraz spící hoch byl na doporučení B. Kubišty přijat za člena SVU Mánes, kde vystavoval až do roku 1917. Nový impuls mu přineslo setkání s kritikem M. Martenem, který jej nabádal ke studiu a kresbě přírody starých mistrů. Byl inspirován italskou renesancí, studoval mistry italského quattrocenta, zejména Raffaela a Leonarda. V roce 1910 založil spolu s J. Váchalem, J. Konůpkem a F. Koblihou volné umělecké sdružení Sursum. Roku 1918 se sblížil s J. Čapkem, V. Špálou, V. Hofmanem, O. Marvánkem a R. Kremličkou a začínají formovat skupinu Tvrdošíjní. Po I. světové válce jeho tvorba vyústila v typický lyrický a snově měkký tvar (Melancholie, Přítelkyně). Tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých i zahraničních autorů (K. H. Mácha: Máj, K. J. Erben: Kytice a další). Pracoval na scénických výpravách pro Národní divadlo (výprava opery Idomeneus W. A. Mozarta a další). V druhé etapě tvorby se věnoval převážně krajinomalbě (San Marco v noci, San Marco ve dne, Ostravské haldy). Roku 1924 si pronajal samostatný ateliér v Paříži. Od poloviny 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Za 2. světové války se v jeho krajinách objevila osudovost a baladičnost (Via Appia) vedle motivů smrti i naděje (Benátské zátiší). 1965 jmenován národním umělcem, 1971 publikoval knihu Jan Zrzavý vzpomíná (na domov, dětství a mladá léta). Rodinný hrob Zrzavých se v letech 1912-1978 nacházel na městském hřbitově v Čáslavi, v roce 1979 byl na přání malíře zrušen a ostatky jeho matky a bratra přemístěny na hřbitov v Krucemburku. Zde má také od roku 2002 pamětní síň. Svou výtvarnou pozůstalost věnoval v roce 1975 Národní galerii v Praze.
-
Malíř. Na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu byl přijat v roce 1907, ale po dvou letech jej ze studia vyloučili. Kolem roku 1910 se stýkal se sdružením Sursum. Později se seznámil s Bohumilem Kubištou, což silně ovlivnilo jeho tvorbu i osobnost. Jeho raná tvorba je prosycena symbolismem, v němž zároveň formálně pracuje s šerosvitem a jemnou kresbou (Kázání na hoře). V roce 1912 je přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes, z níž ale v roce 1917 vystoupil na protest proti svému malému zastupování na výstavách. V témže roce se aktivně podílí na formování skupiny Tvrdošíjní, s níž pravidelně vystavoval. Od roku 1923 byl členem Umělecké besedy. Ve dvacátých letech do jeho tvorby pronikají kubizující tendence. Od třicátých let prakticky až do smrti kultivuje skvrnovou či šerosvitnou malbu s jemnými liniemi. Zrzavého dílo opisuje ucelený oblouk od secese a symbolismu s výraznými doteky expresionismu a z části kubismu až k sevřené meditativní malbě většinou stále se opakujících motivů, v níž je kladen důraz na lyrické prožívání světa.
Jaroslav Michna, Černá země?, GVUO 2018, s. 277