Václav Zelený

* 27. 8. 1825, Havlíčkova Borová (Havlíčkův Brod), Česká republika (Czech Republic)
5. 4. 1875, Praha, Česká republika (Czech Republic)
novinář, překladatel, literární historik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Opomíjeným a přitom velice významným borovským rodákem je profesor Václav Zelený. Jeho význam tak trochu zanikl vedle osobnosti Karla Havlíčka.
Rodina Zelených, která žila v Borové odedávna, vlastnila na počátku 19. století dvě velké hospodářské usedlosti nazývané „u horních a dolních Marků“. V domě čp. 26 se jako druhorozený syn obchodníka a hospodáře Františka Zeleného narodil 27. srpna 1825 Václav Zelený. Stejně jako Karel Havlíček prošel i Zelený školou Antonína Línka, studiemi na jihlavské škole a německo-brodském gymnáziu. Po studiu filosofie na Pražské universitě se stal středoškolským profesorem. Teprve pětadvacetiletý byl jmenován od školního roku 1850/51 „skutečným učitelem“ zeměpisu a dějepisu na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Počátkem roku 1851 se žení a v novém školním roce již nastupuje na Akademickém gymnáziu na Starém Městě v Praze jako nejmladší profesor ve sboru.
Václav Zelený byl jedním z našich prvních literárních historiků. Zejména jeho dílo Život Josefa Jungmanna se stalo na tehdejší dobu přímo průkopnickou prací. Přispěl rovněž k poznání osobnosti svého krajana Karla Havlíčka, i když studii nedokončil celou. Pozoruhodné životopisné statě věnoval Kollárovi, Palackému a Erbenovi. Záslužná byla i jeho editorská činnost - jako první vydal Havlíčkovy a Kollárovy spisy. Jako redaktor časopisů Obzor a Obecné listy se snažil o povznesení duchovního života v tehdejší společnosti. V časopisech vyjadřoval svoje liberálně-demokratické názory na literaturu. Překládal historické spisy z ruštiny a angličtiny.
Činnost Václava Zeleného byla přerušena roku 1856 vážnou nemocí. Byl přesvědčen, že pobytem na jihu se tuberkulózy zbaví. Vydal se tedy do Itálie. Cestovní zápisky Zeleného svědčí o jeho zájmech. Bohaté poznámky jsou cestopisem míst, která navštívil. Na jaře roku 1857 odjel do Paříže a poté se vrací zpět do Prahy. V Praze se Zelený dostává do politického dění. 18. března 1861 je zvolen poslancem Českého sněmu za okresy německo-brodský, humpolecký, polenský a přibyslavský a 18. dubna téhož roku za poslance Říšské rady.
V srpnu 1862 se účastní první Havlíčkovské slavnosti v Borové. Jako poslanec měl Zelený úkol nelehký - školství. Zasloužil se o vznik reálného gymnázia na Malé Straně, do jehož čela byl také jmenován. O prázdninách roku 1872 si Zelený plní svůj dávný sen - vydal se na cestu do Ruska. Chtěl v Moskvě sebrat materiál o Havlíčkově pobytu v Rusku.
Veškerou jeho práci ukončila nemoc. Naděje na vyléčení byly mizivé. 5. dubna 1875 Václav Zelený umírá. Tělesné ostatky „pana profesora“ odnesla z Vratislavského domu z Malé Strany na Vyšehrad studující mládež. I Borová, které Zelený prokázal mnoho služeb (mimo jiné zde založil bohatou učitelskou knihovnu), uctila jeho památku. Roku 1886 byla slavnostně zasazena pamětní deska na jeho rodný dům.
Jaroslava Hájková

poznámka:
Pseudonym
Ostrovský, Štěpán, 1825-1875
Volný, Stanislav, 1825-1875