Bohdan Jelínek
* 21. 6. 1851, Choltice (Pardubice), Česká republika (Czech Republic)
† 19. 5. 1874, Choltice (Pardubice), Česká republika (Czech Republic)
překladatel, básník, spisovatel
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jn20000728255
VIAF: 48203197
Bohdan Jelínek
Bohdan Jelínek (1851-1874) narodil se 21. června 1851 v Cholticích u Heřmanova Městce jako syn panského komorníka, gymnasium studoval v Hradci Králové, kde byl spolužákem AI. Jiráska, dal se zapsat (bez maturity) na medicínu, ale ochuravěv chrlením krve šel k poště, kde jeho představeným byl předbřeznový básník Fr. Hajniš, a zemřel 19. května 1874 v rodišti na souchotiny. První básně uveřejnil r. 1869 v Pasekově Českém studentu, r. 1870 pronikl do Světozora a od té doby do konce života publikoval v Květech, Lumíru, Obrazech života, v Hradečanu a v almanachu Ruch; různé časopisy ještě po desetiletích přinášely další verše z jeho pozůstalosti. Jelínek sám chystal sbírku básní a knihu arabesek, které už ohlašoval první nakladatel Sv. Čecha F. A. Urbánek, ale jeho plány překazila smrt a teprve r. 1880 jeho přítel Jar. Vrchlický vydal u Ottů výbor „Spisy Bohdana Jelínka veršem i prózou" se stručným úvodem; přetisk „Básní" z tohoto výboru vyšel r. 1926 v Ottově Světové knihovně a jejich doplněk tvoří „Milostné písně", básně už tištěné i z rukopisu, vydané Jelínkovým rodákem K. Hovorkou r. 1919 s životopisným úvodem a historií hřbitovního pomníku. Kritického vydání díla Jelínkova dosud není, ač se k němu po nekrologu J. Thomayera v Lumíru, po vzpomínce J. Vrchlického v černé hodince a po vřelé kapitole v Jiráskových Pamětech (po starší vzpomínce ve Světozoru, nyní v Rozmanité prose I) jeho pamětníci i mladší básníci často vraceli; Al. Jirásek si jeho obraz vyvolal již v básni „Na památku". Vrchlický se s ním před pohřbem rozloučil verši (Co život dal) a jeho osudem se znovu inspiroval po třech letech (Duch a svět), když už půl roku před jeho smrtí zachytil jeho jemný zjev na pozadí podzimu (Z hlubin), a k nim se druží R. Pokorný (Básně) a po dvaceti letech ještě Viktor Dyk jednou ze studentských svých básní. Na rodném domě byla Jelínkovi v červnu 1924 odhalena pamětní deska a na hrobě (po původním pomníku od rodiny a po druhém nedohotoveném od ctitelů z r. 1897) postaven pomník definitivní podle návrhu Jos. Maudra s výzdobou J. Šejnosta a verši Jar. Kvapila roku 1909.
Miloslav Hýsek: Ztrhané struny zvuk, Česká grafická unie, Praha 1940, s. 401-402
