Růžena Zátková

* 15. 3. 1885, České Budějovice (České Budějovice), Česká republika (Czech Republic)
29. 10. 1923, Leysin, Švýcarsko (Switzerland)
sochařka, malířka, básnířka

 

pohlaví: žena
web: www.ruzenazatkova.cz

Růžena Zátková
Skica k obrazu Elektrický Marinetti
1921-1922
malba
akvarel, karton
340 x 250

heslo:
1902-03 navštěvovala kurzy harmonie hudebního skladatele V. Nováka. Odešla do Itálie, kde se provdala (V. Chvoščinský, atašé carského rus. velvyslanectí v Římě). Doloženo přátelství s Gončarovou, Larionovem a italskými futuristy (Marinettiho společnost). Velmi odvážná umělkyně s dílem často značně odlišných výrazových poloh. Akvarelové ilustrace inspirovány středověkými iluminacemi, dekorativismem lidového umění a posléze i futurismem. Lidovým uměním jsou ovlivněny geometrizované dekorativní arabesky označené „pocity rostlin". Rok 1915-16 představuje v jejím díle syntézu mattisovského dekorativismu s náznaky rozkladu předmětů. Poučení s Cézanna a Boccioniho plastického dynamismu je patrné v zátiší Boj o nadvádu mezi různými předměty. Následují futuristické obrazy a akvarely (sr. portréty Marinettiho, 1920). V průběhu války čistá abstrakce reprezentovaná barevnou koláží (srv. s Ballovým dílem). Její díla jsou však materiálově a významově mnohem bohatší (uchopuje psychické stavy člověka). Tzv. světelné malby (Měsíc, Voda, Sníh, Bouře ve velehorách), zachycují esenciální znaky přírodních fenoménů. Použila netradiční techniky papírové asambláže (celofán, staniol), vnější přemalbou sjednocené do tlumeného hnědého koloritu (informelní struktura). Asambláže svými haptickými kvalitami zřetelně předznamenávají Marinettiho taktilismus.Ve Vodě (nazýváno též Voda proudící pod ledem a sněhem) je užit kinetický prvek, představující jedno z prvních kinetických děl v historii moderního umění. Vůle po experimentu ji přivádí k polymateriálové plastice. V okruhu futuristů první, kdo spolu s G. Ballou a F. Deperem odpověděli na Boccioniho výzvu z technického manifestu futuristiského sochařství (1912). V díle Senzibilita, hluky a rytmické síly beranidla (1916-17) vychází z intenzivního prožitku práce parního stroje (erotické konotace). Reliéfní Démon násilí připomíná kubistického Légera. Symbolizuje nelidskost válečné mašinérie, která u Z.-ové, na rozdíl od Marinettiho, nevyvolává pražádné nadšení. Protipólem destruktivní síly je Slunce, z něhož „prýští divoká sluneční síla... všeobecého zúrodnění". V okamžiku, kdy se definitivně etablovala v italském futuristickém hnutí, umírá na tuberkulózu ve věku 38 let.

poznámka:
Někdy jako místo narození uváděn Břežský mlýn u Pořičí
Absolvovala kursy harmonie u hudebního skladatele Vítězslava Nováka.