národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01052709
WIKIDATA: Q95175103
VIAF: 295879456

poznámka:
Prof. Ing. DrSc.
profesor chemické technologie na brněnské české technice a rektor této školy v letech 1938–1939, odborník v oblasti technologie keramiky a maltovin; válka a odboj 1938–1945; politický vězeň; akce 1. 9. 1939
otec Ing. Dr. Otakar Kallauner *1913

Otakar Kallauner

Jsou činnosti a osobnosti, které významně přispívají k rozvoji každé ekonomiky, středem zájmu veřejnosti však nebývají. Sem patří i výzkum stavebních hmot a náš přední vědec v tomto oboru, prof. Ing. Dr. Otakar Kallauner, DrSc.
Maturoval na vyšší reálce v Plzni (1903), v roce 1908 absolvoval na České vysoké škole technické v Praze obor chemického inženýrství, o dva roky později získal doktorát. Na škole zůstal jako asistent prof. Hanuše, z jeho katedry analytické chemie přešel jako první asistent na nově zřízenou stolici sklářství, keramiky a zkoušení staviv k prvnímu vysokoškolskému profesoru keramiky ing. Dr. Josefu Burianovi. V roce 1912 se habilitoval pro obor keramiky a stal se soukromým docentem. Pokračoval ve svých analytických pracích a začal se stále více zabývat technologiemi z oblasti portlandského cementu, Sorelovy maltoviny, keramiky a vápence. Praktikoval v dánských cementárnách (Aalborg, Nóresundby), studoval u prof. Witta v Berlíně a prof. Friedricha v Kodani. V roce 1914 byl jmenován mimořádným profesorem chemické technologie (keramiky a tovární výroby anorganických lučebnin) na Vysoké škole technické v Brně. Nejmladší profesor na škole, sedmadvacetiletý Kallauner, byl kromě vlastní pedagogické činnosti postaven před další mimořádně obtížný úkol, vybudovat chemicko-technologický pavilon pro III. a IV. ročník chemického odboru . K dispozici měl pusté stavební místo na Kraví hoře a spolupráci s projektantem stavby prof. Kepkou. S obdivuhodnou houževnatostí a vitalitou mladý profesor zadání zvládl, překonal těžké válečné podmínky, množství byrokratických překážek, využil svých zkušeností z Prahy a nově získaných v cizině. V roce 1919 byla novostavba pod střechou a mohla začít pravidelná výuka.

V roce 1920 získal Otakar Kallauner hodnost řádného profesora technologie silikátů a anorganického velkoprůmyslu. Od svého jmenování na brněnskou techniku zastával prof. Kallauner v letech 1918- 19, 1929-30 a 1937-38 úřad děkana, v období 1938-39 rektora techniky. S výjimkou nuceného penzionování po zavření vysokých škol za okupace působil na brněnské technice nepřetržitě do roku 1958. V roce 1951, po zrušení chemické fakulty, přešel na Vysokou školu stavitelství, kde až do penze vedl katedru technologie stavebních hmot. Na jejím základě byl na stavební fakultě VUT v Brně vybudován speciální směr technologie stavebních hmot a dílů s působností pro celou republiku. Prof. Kallauner modernizoval osnovy vyučování na chemických odborech vysokých škol technologických; ve svém ústavu se soustředil především na chemismus, vlastnosti a výrobu portlandského cementu i na výrobu ostatních maltovin, otevřel novou éru výzkumu v oblasti chemie silikátů. Při svém fakultním ústavu založil v roce 1923 Státní vědecký ústav silikátový, který se brzy stal významným střediskem výzkumné a vědecké práce v oboru. V této podobě zůstal až do roku 1958, kdy se stal součástí Výzkumného ústavu stavebních hmot v Brně-Komárově. Vedle pravidelně vydávaných obsažných zpráv zde vycházel i odborný časopis Stavivo. Prof. Kallaunerovi se podařilo vytvořit čs. školu, zabývající se vědeckými problémy technologie silikátů. Vydobyla si respekt odborníků doma i v zahraničí. Jedním z jejích velkých úspěchů s mezinárodním ohlasem byla publikovaná práce o racionálním rozboru plastických keramických zemin (1928) a jednotná klasifikace keramických surovin (1938). Ústav se v roce 1928 vlastní expozicí zúčastnil Výstavy soudobé kultury na brněnském výstavišti.

Prof. Kallauner jako jeden z prvních vysokoškolských pedagogů dokázal úspěšně spojit odbornou výuku s praxí. Z posledního ročníku školy vycházeli specialisté, kterým pomáhal uplatnit se v závodech. Kromě činnosti ve škole procestoval prof. Kallauner řadu zemí, získal značný přehled o zahraničním technickém a cementářském průmyslu. Sám publikoval doma i v cizině stovky vědeckotechnických pojednání, stál u zrodu časopisu Cement a beton, napsal řadu učebnic, které v době po první světové válce citelně chyběly. K tomu je třeba přičíst stovky odborných prací jeho žáků. Za návrhy přístrojové techniky, zkušební metody i nové technologické postupy získal řadu patentů. Stal se také členem mnoha institucí, měl podíl na založení a fungování Masarykovy akademie práce, v roce 1934 byl jmenován členem Mezinárodní komise pro stavbu velkých přehrad v Paříži, po válce se stal členem představenstva Československých keramických závodů, čestným členem Německé keramické společnosti. Zasloužil se o vznik Čs. keramické společnosti (ustavila se jako pátá na světě), Čs. svazu pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek, pracoval ve vrcholných poradních orgánech ministerstev, veřejných korporací i průmyslových podniků. Ačkoli měl nabídky z pražských škol i ústavů, zůstal věrný Brnu.

Významné objevy a celoživotní činnost prof. Otakara Kallaunera se výrazně zapsaly do vývoje naší technické vědy, jeho práce vědecká, pedagogická i veřejná činnost jsou oceňovány i dnešními generacemi odborníků.

zdroj: www.brno.cz

Otakar Kallauner

Otakar Kallauner

Otakar Kallauner

Otakar Kallauner

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha