Carl Rahl

* 13. 8. 1812, Vídeň (Wien), Rakousko (Austria)
† 9. 7. 1865, Vídeň (Wien), Rakousko (Austria)
pedagog, malíř

 

pohlaví: muž

heslo:
Carl Rahl navštívil ve Vídni tamní Akademii výtvarných umění a již v 19 letech získal svoji první cenu. Pak odešel studovat do Mnichova, Stuttgartu a na studijní cestu do Uher a v roce 1836 do Itálie, kde zůstal až do roku 1843, a zejména studoval zástupce benátské a římské školy malby. Od nich se naučil zobrazovat velikost a kouzlo koloritu. Po dvouletém pobytu ve Vídni absolvoval studijní cesty do Paříže, opětovně do Říma, Kodaně a Mnichova. Byl činný jako portrétista. Jeho obrazy jsou např. "Objevení ostatků Manfreda z r. 1836 či Vtažení Manfreda do Lucerie z r. 1846 nebo Pronásledování křesťanů v katakombách (Galerie Hamburku, replika v londýnské Národní galerii) a ostatní. Rahl realizoval též fresky v univerzitě v Athenách v l. 1839-1842.
1849 trat Anselm Feuerbach in München in das Atelier von Carl Rahl ein. 1850 wurde er als Professor an die Wiener Kunstakademie berufen, aber aus politischen Gründen bald wieder seiner Stellung enthoben. Er eröffnete nun eine Privatschule, welche bald eine große Ausdehnung annahm und zum Pflanzstätte der monumentalen Malerei wurde, der sich Carl Rahl fortan mit großem Erfolg widmete. Im Auftrag des Barons Sina malte er die Bilder an der Fassade und im Vestibül der griechisch-orientalischen Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit am Alten Fleischmarkt in Wien, ferner vier Bilder aus der griechischen Heroenzeit und die vier Elemente für den Palast des Barons. Den Heinrichshof schmückte er 1861 mit den Personifikationen der Künste, des Friedens und der Kultur und den Palais Todesco mit Darstellungen aus dem Paris-Mythos.

1864 freskierte er gemeinsam mit seinen Schülern Christian Griepenkerl und Eduard Bitterlich im Stiegenhaus des „k.u.k. Waffenmuseums“ (heute Heeresgeschichtliches Museum) eine Reihe großartiger allegorischer Gestalten, wie die Darstellungen von Macht und Einigkeit, Ruhm und Ehre sowie Klugheit und Mut. Eigentlich sollte ihm, nach den Wünschen des Architekten Theophil von Hansen auch der Auftrag zufallen, die Fresken in der großen Ruhmeshalle des neuen Museums zu malen, doch mischte sich Kaiser Franz Joseph I. in die Auftragsvergabe ein und gab dem Historienmaler Karl von Blaas den Vorzug. Rahl aber erhielt „zu dessen Freude“ wenigstens den Auftrag für die kleineren Fresken im Treppenhaus.[1]

In diese Periode gehören auch das Freskobild: Mädchen aus der Fremde, in einer Villa zu Gmunden, die Kompositionen für einen Festsaal des Schlosses in Oldenburg und für einen Cyklus aus dem Argonautenzug. In der letzten Zeit fertigte er Kartons für die Neue Oper zu Wien, die nach seinem Tod von seinen Schülern ausgeführt wurden. Carl Rahl verband ein reiches, nach Rubens und Tizian gebildetes Kolorit mit monumentaler Haltung. Doch war seine Formenbehandlung bisweilen zu derb und überkräftig, wobei sich der Einfluss des von Rahl hochgeschätzten Genelli bemerkbar machte. Von seinen Schülern sind Eduard Bitterlich, August Eisenmenger, Károly Lotz, Christian Griepenkerl, Gustav Gaul, Mór Than und August George-Mayer zu nennen.

Er ruht in einem Ehrengrab auf dem Wiener Zentralfriedhof (Gruppe 32 A, Nummer 7). Im Jahr 1866 wurde in Wien Mariahilf (6. Bezirk) die Rahlgasse nach ihm benannt, 1870 die benachbarte Rahlstiege.
Einzelnachweise [Bearbeiten]

1. ↑ Heeresgeschichtliches Museum: 100 Jahre Heeresgeschichtliches Museum. Bekanntes und Unbekanntes zu seiner Geschichte, Wien 1991.

Literatur [Bearbeiten]
Carl Rahl: Kindesfeier

* H. Schöny: Rahl Karl. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, S. 390 f. (Direktlinks auf S. 390, S. 391).
* C. Bodenstein: Rahl, Carl. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 27, Duncker & Humblot, Leipzig 1888, S. 167–172.
* Ludwig Speidel über Rahl, siehe S.199-201
* A. George-Mayer: Erinnerungen an C. Rahl. Wien 1882.
* W. Kitlitschka: Die Malerei der Wiener Ringstraße. 1981


Carl Rahl navštívil Vídeň v místní akademii a získal pouze 19 let, mají svou cenu. Pak odešel do Mnichova, Stuttgartu a Maďarsko a v roce 1836 do Itálie, kde zůstal až do roku 1843, a zejména po Benátčany a zástupci římské školy studoval, od kterého on dělal jeho také založena na zobrazení velikosti a coloristic stylu kouzlo. Po pobytu dvouleté ve Vídni, vedl putování životem, během kterého on, mimo jiné, federální, Paříž, Řím, Kodaň a Mnichov byl nejaktivnější jako portrétista. Historie obrazy jsou obsaženy v tomto prvním období: "Objev těla Manfred je" (1836), "vstup Manfred je v Luceria" (1846), "pronásledování křesťanů v katakombách" (Galerie Hamburku, opakování v Národní galerii, Londýn) a ostatní. Rahl vedla z fresek v letech postavených 1839 - 1842 Atény univerzitě.

1849 Anselm Feuerbach byl v Mnichově v ateliéru Carl Rahl. V roce 1850 byl jmenován profesorem na vídeňské Akademii výtvarných umění, ale z politických důvodů brzy uvolněn z jeho pozice. On pak otevřel soukromou školu, která se brzy obrátil do značné míry a školka monumentální malby, byl oddaný Carl Rahl nyní s velkým úspěchem. Jménem barona Sina, on maloval obrazy na fasádě a ve vestibulu řeckého orientálního kostela Nejsvětější Trojice ve Starém Masných krámů ve Vídni, stejně jako čtyři obrazy z řecké hrdinské doby a čtyři prvky paláce barona. On zdobí Heinrichshof 1861 s personifikace v umění, mír a kultury a Palais Todesco s reprezentací z Paris-mýtu.

V roce 1864, on fresky spolu se svými studenty kuk Christian Griepenkerl a Eduard Bitterlich na schodišti z " Force Museum "(nyní muzeum vojenské historie), řada velkých alegorických postav, jako jsou reprezentací moci a jednoty, čest a slávu a moudrost a odvahu. Vlastně, měla by klesnout na přání architekta Theophila von Hansen byl úkol, laků, fresky ve velké panteonu nového muzea, ale mísí s císaře Františka Josefa I. ve smlouvě a dal historický malíř Karl von Blaas přednost . Rahl byl ale "k jeho radosti" alespoň aby ​​se u menších freskami z schodišti. [1]

Toto období zahrnuje pod širým nebem obraz: dívka z venku, ve vile v Gmundenu, složení pro hodovní síně na zámku pro cyklus Oldenburg a Argonauts. V poslední době se vyrábí karikatury pro New Opera House ve Vídni, které se provádějí po jeho smrti jeho učedníky. Carl Rahl kombinaci bohatý, vzdělaný Rubens a Titian barvy s monumentální postojem. Ale jeho léčba formou byla někdy příliš hrubý a silný, která stanoví dopad velmi ceněn Rahl Genelli nápadné. Svými studenty Eduard Bitterlich, srpen Eisenmengera, Károly Lotz, Christian Griepenkerl, Gustav Galie, MOR Than a srpen George Mayer jsou uvedeny.

On spočívá v hrobě cti v Ústředním hřbitově ve Vídni (Skupina 32, číslo 7). V roce 1866 ve Vídni, Mariahilf (6. okrsek) byl Rahlgasse pojmenovaná po něm, v roce 1870 sousední Rahlstiege.


První ↑ Vojenské muzeum: 100 let Vojenského historického muzea. Oba znají a neznají jeho příběhu, Vienna 1991.

Reference [editovat]
Carl Rahl: Dítě Celebration

* H. Schöny: Karl Rahl. In: rakouské biografický Encyclopaedia 1815-1950 (ABL). Svazek 8, Rakouská akademie věd, Vídeň 1983, ISBN 3-7001-0187-2, str. 390 a násl (Přímé odkazy na p 390, s. 391).
* C. Bodenstein: Rahl, Carl. In: Obecné německé Životopis (ADB). Svazek 27, Cambridge University Press, Leipzig 1888, s. 167 - 172.
* Ludwig Speidel o Rahl, viz p.199-201
* George A. Mayer: Memories of C. Rahl. Vienna 1882.
* W. Kitlitschka: Malování Ringstrasse. 1981