cs.wikipedia.org

Irma Geisslová

* 6. 7. 1855, Budapešť (Budapest), Maďarsko (Hungary)
† 27. 5. 1914, Jičín (Jičín), Česká republika (Czech Republic)
spisovatelka, básnířka

 

pohlaví: žena

NK AUT: jk01032382

poznámka:
nenavštěvovala ani základní školu
autorka románů a povídek

Irma Geisslová

Dílo málokterého autora je tak rozporuplné a mimořádné jako dílo Irmy Geisslové. I dnes se může zdát troufalé označovat ji za největší českou básnířku; přehlížíme-li však jádro jejího básnického sdělení, není pochyb o tom, že k nejvýznamnějším náleží. Třebaže byla Geisslová v 60. letech 20. století, půlstoletí po své smrti, jako autorka pozoruhodných veršů objevena, v literárním povědomí je její dílo přítomno spíše svým zvláštním osudem a roztříštěností než nepopíratelnou vnitřní naléhavostí a přesvědčivostí.
Ze šesti sbírek básní vydaných za života Irmy Geisslové stojí za zmínku jediná: prvotina Immortelly (1879). Zahrnuje básně z let 1874–1878 a lze v ní nalézt několik desítek textů nejen na dobu vzniku nebývale temných a drásavých, na první pohled naznačujících svrchovanou a výlučnou – navzdory mládí, Immortelly vznikaly mezi 19. a 23. rokem života autorky – básnickou osobnost. V hořkých verších se z konkrétních životních reálií ozývá především prožitek matčiny smrti (1870), nešťastný milostný vztah, stesk po domově (transponovaný do obecné, metafyzické roviny) a pocit cizoty (otec byl železničním úředníkem a rodina se proto často stěhovala; Geisslová prožila v Budapešti, kde vznikla většina básní Immortell, několik prvních měsíců života a poté roky 1874–1880, když předtím žila ve Vídni, Brně, Pardubicích, České Třebové a Praze; od roku 1884 se rodina usadila trvale v Jičíně, kde je Geisslová, která se nikdy neprovdala, také pohřbena). „Byla to pozoruhodná sbírka, zvláště její temné, zoufale srázné jádro, asi 25 básní a řada dalších rozptýlených slok i jednotlivých veršů. Irma Geisslová v nich předešla nejméně o deset let svou dobu. (...) Musila si však už tehdy být vědoma, že tvoří cosi neobvyklého, protože velkou část podobných básní z téže doby ponechala v rukopise a nikdy ji neuveřejnila.“ (Ivan Slavík) Sbírka nebyla tehdejší kritikou přijata vstřícně, básnířce byl vytýkán (máchovský) „bol, rozervanost a zoufalost“, nedostatek „vyššího vzletu“, „jasnějšího porozumění“, „mohutného výrazu“; „písně Irmy Geisslové nejeví ani smělého vzletu, ni zvláštní hloubky, ni znamenité obraznosti“ (Květy 1880). Neobjevila ji téměř po celé století ani žádná z přicházejících básnických generací.
Po Immortellách následovalo pět další sbírek vydaných v letech 1881–1892; Geisslová v nich na svou prvotinu, pod vlivem odmítavého přijetí, vědomě nenavázala. Jen v několika málo textech lze spatřit stín básnické uhrančivosti Immortell. Skutečnou tvorbu autorka utajila a zcela rezignovala na její zveřejnění, snad i vědoma si své výlučnosti – a mimořádnosti. Svět osamění, který tak stvořila, je smutný trpce i povzbudivě zároveň, lze v něm spatřovat doklad o vnitřní roztříštěnosti (pramenící snad z existenčních důvodů, pro Geisslovou byla literární činnost jediným zdrojem příjmu) a úplatnosti době stejně jako svědectví o nezastupitelnosti poezie a její nadčasovosti. „Nevěří mi, aniž chápou mne, / cesta má jim temnou...“ (Geisslová) „Poesie pro ni byla jako pro málokoho formou existence, naprostou životní nutností.“ (Ivan Slavík) „Kdyby mně bůh vzal lyru, svrh by mě zaživa do pekla.“ (Geisslová) Pozůstalost Irmy Geisslové objevil Ivan Slavík roku 1970 a její těžiště otiskl v souboru Zraněný pták (1978).
Tristní básnířčiny texty ve sbírkách publikovaných po Immortellách nebo v místním či vlasteneckém tisku nemohou zastínit jádro autorčiny tvorby – a odkazu. Století a čtvrt staré verše Immortell zní současně („bije do očí, jak její verš je prost mnoha dobových licencí, inverzí slovosledu, zmrzačených lumírovských slůvek typu ‘zkad' a ‘sléz'“ – Ivan Slavík), a v některých neubral časový odstup ani pozdější pohyb poezie nic z jejich jedinečnosti, přesnosti a seberozdírající krutosti, s níž artikulovaly marnost a temnotu bytí. Vzácně se snoubící suverenita i ztišení, ironický odstup i propastnost, racionálnost i hudebnost, rezignace i naléhavost poezie Irmy Geisslové měly pokračovatele spíše v jednotlivých atributech než celku. Autorčino dílo je navíc krystalickým svědectvím o potřebě poezie pro vlastní trvání, v tichu a samotě („Tma za mnou a tma přede mnou, / ať nikdo na mne nevidí! / Ať nikdo neví již, že jsem, / ať daleko jsem od lidí...“), o její přítomnosti ve vrstvách nepřístupných okolnímu světu a v rezignaci na jakékoli uznání či srozumění, současné i posmrtné; při méně šťastných okolnostech mohla zůstat dodnes neznáma a její pozůstalost ztracena – nikdy nepodnikla nic pro to, aby byla objevena. Česká poezie a především její čtenář by byli chudší o jedno z nejpozoruhodnějších a trvalých děl.
Petr Fabian, www.petr-fabian.cz, 18.7.2016

Irma Geisslová

cs.wikipedia.org
 

Irma Geisslová

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Česká Třebová, Česká Třebová (Ústí nad Orlicí), žila s rodiči
???? - ????   Město Jičín, Jičín (Jičín), vedla otci domáctnost
???? - ????   Pardubice (Pardubice), Pardubice (Pardubice), žila s rodiči
???? - ????   Vídeň (Wien), Vídeň (Wien), žila s rodiči
1874 - 1880   Budapešť, Budapešť (Budapest), vedla otci domáctnost
1880 - 1884   Praha, Praha, vedla otci domáctnost

Irma Geisslová

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   osobnosti (Královéhradecký kraj), *

Irma Geisslová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1986   Praha 1900 (Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914), Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha
  1995   Viděno jinak (Prokletí, zapomínaní a přehlédnutí autoři české literatury), Vetus Via, nakladatelství a agentura přátel, Brno (Brno-město)
  2011   Osobnosti Novopacka, Město Nová Paka, Nová Paka (Jičín)
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2000   Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní; Z jiné historie české literatury (léta 1850 - 1940)), Nakladatelství Petrov, Brno (Brno-město)
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2000   Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně), Nakladatelství Ostrov, Praha
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1984   Irma Geisslová (1865-1914), Kontury české literatury pro děti a mládež, 53

Irma Geisslová

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1978   Zraněný pták, Nakladatelství Kruh, Hradec Králové (Hradec Králové)

Irma Geisslová

katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2021   Vanitas (Vanitas in Contemporary Czech Art), DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  2021   Vanitas (Vanitas v současném českém umění), DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1998   Čeští prokletí básníci (Antologie Ivana Slavíka), Nakladatelství Host, Brno (Brno-město)
  2012   Hrábky drápky odpadky, Albatros, nakladatelství, a.s., Praha