Zdeněk Michal Burian

* 11. 2. 1905, Kopřivnice (Nový Jičín), Česká republika (Czech Republic)
1. 7. 1981, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, ilustrátor, kreslíř

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Zdeněk Michal Burian
Homor erectus olduvaiensis
1972
malba
olej, plátno
Zdeněk Michal Burian
Bojovník národa Zulu
1963
malba
olej, plátno
Zdeněk Michal Burian
Poslední svědkové pravěku
1975
malba
lepenka, olej, plátno
Zdeněk Michal Burian
Cestovatel Alberto Vojtěch Frič
1943
malba
olej, plátno
Zdeněk Michal Burian
Mammuthus primigenius fraasi
1961
malba
olej, plátno
Zdeněk Michal Burian
Křováci
1975
malba
karton, olej

heslo:
Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian se narodil v Kopřivnici na severní Moravě v rodině známého místního stavitele. Už jako malý rád kreslil a maloval, často podle cestopisů a starých rytin, překresloval fotografie i jiné obrazové předlohy. Prokazatelný výtvarný talent ho dovedl už ve čtrnácti letech na Akademii výtvarných umění v Praze, kde přešel na doporučení Maxe Švabinského rovnou do druhého ročníku. Nepobyl tu však dlouho – se školou se záhy musel rozloučil, zejména z existenčních důvodů, a začal se živit jako ilustrátor. Tehdy mu bylo pouhých šestnáct. Ilustrování ho pak provázelo víc než šedesát let, prakticky až do smrti. Zemřel 1. července 1981 v Praze, zrovna v den, kdy mu ve výstavní síni nakladatelství Albatros zahajovali výstavu.
Burianovo celoživotní dílo je fascinující už jen svým rozsahem – zahrnuje na 14.000 položek, z toho téměř 10.000 ilustrací. Mistrem byl Burian zejména na poli dobrodružné literatury, vedle knižních obálek a ilustrací vytvořil množství obrazových doprovodů i k časopiseckým příběhům. Ilustrátor, milovaný čtenáři několika generací, vesměs však nenacházel přízeň u oficiální socialistické kritiky, které vadilo už jen to, že se orientoval převážně na západní literaturu.
Burianovy první paleontologické obrazové rekonstrukce následovaly po jeho setkání s docentem Univerzity Karlovy, paleontologem Josefem Augustou (v roce 1935): malíř se pak začal dlouhodobě zabývat rekonstrukcemi podob fosilních zvířat, rostlin a pravěkého člověka a výsledky této jeho tvorby se postupně objevovaly v publikacích o pravěku nejen doma, nýbrž i v zahraničí. Jeho obrazy se tak dostaly do řady světových muzeí a galerií. Práce na paleontologických úkolech, rozšířená o antropologickou polohu pak pokračovala pod vedením dalších a dalších odborníků. Méně už je známá Burianova volná malba – portréty významných osobností i osob jemu nejbližších, krajiny a zátiší.
Malíř geniální vizuální paměti a nevšední představivosti, který virtuózně zvládal nejrůznější malířské techniky, velice těžce nesl, že se jeho tvorba většinou trvale setkávala s nezájmem zdejší výtvarné uměnovědy: pokud byl vůbec zmiňován, zaznívala na jeho adresu spíš slova kritická a znevažující.
Až do 90. let 20. století u nás nevyšla jediná publikace vážně se Burianovým dílem zabývající. Současná retrospektivní výstava ke stu letům, uplynulým od Burianova narození, chce osobnost tohoto jedinečného umělce, milovníka přírody se srdcem romantika nejen připomenout a vžitý pohled na ni dále rozšířit, nýbrž ho pro dnešní mladší generace i znovuobjevit a v neposlední řadě upozornit na kvality, které byly po léta Zdeňku Burianovi neprávem upírány. Jen tak lze výhledově nalézt cestu k odpovídajícímu vřazení Buriana do dobových výtvarných souvislostí.
Vladimír Prokop