Vladimír Ambros

* 18. 9. 1890, Prostějov (Prostějov), Česká republika (Czech Republic)
† 12. 5. 1956, Prostějov (Prostějov), Česká republika (Czech Republic)
hudební skladatel

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01010214

Vladimír Ambros

Vladimír Ambros pocházel, jako mnoho našich skladatelů, z kantorské rodiny (otec Ezechiel byl od roku 1889 až do své smrti r. 1915 zakladatelem a ředitelem hudební školy v Prostějově), takže již od nejútlejšího dětství měl možnost věnovat se hudbě pod odborným vedením. Od září 1907 byl žákem Leoše Janáčka na varhanické škole v Brně (1907 -10) a své kompoziční vědomosti si doplnil na konzervatoři ve Frankfurtu nad Mohanem, kam ho v roce 1911 povolal jako korepetitora jiný Prostějovák František Neumann, pozdější janáčkovský dirigent a šéf ND v Brně. V Knorrově skladatelské třídě se Ambros seznámil s anglickým skladatelem C. Scottem, který jej v letech 1929 a 1932 pozval k dirigentskému vystoupení v Londýně. Ve Frankfurtu se seznámil i s M. Speakmanovou, pozdější manželkou, která ho finančně podporovala. Celou dobu I. světové války pak prožil v Anglii, kde přijal místo dirigenta soukromé opery Carl-Rossa a zároveň korepetitora Covent Garden v Londýně. Prostějovská éra Ambrosova začíná až v roce 1921, kdy se skladatel vrátil do vlasti a nastoupil jako učitel hudební školy. Vedle toho se stal sbormistrem pěveckých spolků Orlice a Vlastimily a dirigentem Orchestrálního sdružení, kde prostřednictvím F. Neumanna a B. Bakaly zaznívaly jeho skladby (ND, rozhlas). Po návratu z Břeclavi, kde několik let působil jako ředitel tamní hudební školy, se znovu věnuje práci v Orchestrálním sdružení, pořádá nákladné koncerty a zájezdy. V té době obnovil i přátelské styky s V. Novákem, započaté již v roce 1923, pohostinně řídil brněnský rozhlasový orchestr a především intenzívně komponoval. Po skončení II. světové války se až do smrti věnoval vedle dirigování Orchestrálního sdružení a pohostinného vedení Moravské filharmonie výhradně skladatelské činnosti. Provádění jeho děl v Praze, v Brně a Olomouci dodávalo Ambrosovi nové nadšení pro další tvůrčí práci.
Skladatelský odkaz V. Ambrose je bohatý. Čítá na 135 dokončených děl a zasahuje téměř do všech kompozičních odvětví. I když stylově zpočátku vycházel ze svého brněnského učitele Leoše Janáčka, přece byl, podobně jako ostatní Janáčkovi žáci, více ovlivněn slohem Novákovým a Sukovým, než Janáčkovým. To nejlépe dosvědčují jeho skladby tohoto prvého tvůrčího období (1908 - 11): Nálady pro klavír, dva melodramy (Hornická balada a Holoubek), šest písní pro soprán, čtyři písně pro baryton, Ukolébavky aj.
Po roce 1923 sledujeme u Ambrose znovu, tentokrát již trvalý příklon k dílu i vlivům V. Nováka, samozřejmě bez opuštění domácích romanticko - impresionistických prvků. Mezníkem na této cestě je Balada o nenarozeném dítěti pro velký orchestr a ženský hlas za scénou. Pouze opera Ukradené štěstí vytvořená podle literární předlohy ukrajinského básníka I. Franka, je jakýmsi episodním návratem k opernímu stylu Janáčkovu. V dalším velkém díle, v symfonické trilogii Beskydy, oslavil Ambros moravskou přírodu již přímo po vzoru Novákových Tater. Labutinka a cyklus písní Sbohem a šáteček vyjadřují hluboké city skladatelova pozdního milostnému vzplanutí. Některá komorní díla tohoto období vykazují rovněž vlivy Pařížské šestky a dokonce Igora Stravinského.
Rokem 1938 přechází Ambros rázem ze zasněné intimity a subjektivismu na půdu reality, což způsobila německá okupace. Svůj odpor proti fašismu vyjádřil skladatelsky v Symfonietě, v cyklu písní Nálady z Atlanty (okupanty zakázané), v Symfonické básni pro devět nástrojů (I. nonet) a v Symfonii přírody.
Po válce začíná pro Ambrose nový život, avšak často se projevující nervová choroba působila na něj depresivně a ztěžovala mu jeho tvůrčí práci. Přesto vytrvale komponoval. (Concertino pro klavír a orchestr, Rolnická suita, III. symfonie "O naší krásné vlasti", dětské písně Co rok dal a Maminka na básně J. Seiferta). V těchto posledních písňových cyklech skladatel ukázal, že dovede procítit a zahloubat se v básnický text a že má smysl pro drobnokresbu a zkratkovitost.
Vladimír Ambros se zasloužil o vytvoření řady cenných komorních a písňových děl. Je škoda, že dnešní umělci a dirigenti jeho dílo snad z neznalosti obcházejí, čímž Ambrosův skladatelský odkaz se stává pouze regionální, někdy dokonce jen archivní záležitostí.
zdroj - www.prostejov.cz

Vladimír Ambros

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Břeclav (Břeclav), Břeclav (Břeclav), ředitel hudební školy
1921 - 1956   Město Prostějov, Prostějov (Prostějov), Prostějovská éra Ambrosova začíná až v roce 1921, kdy se skladatel vrátil do vlasti a nastoupil jako učitel hudební školy. Vedle toho se stal sbormistrem pěveckých spolků Orlice a Vlastimily a dirigentem Orchestrálního sdružení, kde prostřednictvím F. Neumanna a B. Bakaly zaznívaly jeho skladby (ND, rozhlas). Po návratu z Břeclavi, kde několik let působil jako ředitel tamní hudební školy, se znovu věnuje práci v Orchestrálním sdružení, pořádá nákladné koncerty a zájezdy. V té době obnovil i přátelské styky s V. Novákem, započaté již v roce 1923, pohostinně řídil brněnský rozhlasový orchestr a především intenzívně komponoval. Po skončení II. světové války se až do smrti věnoval vedle dirigování Orchestrálního sdružení a pohostinného vedení Moravské filharmonie výhradně skladatelské činnosti.

Vladimír Ambros

www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Vladimír Ambros (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org