Slavný umělec téměř neznámý
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidová demokracie
rok vydání: 1990
ročník: 46
číslo: 151
počet stran: 1
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 5
jazyk: český
poznámka:
-
Ve výstavních prostorách Národní galerie v Městské knihovně v Praze je do 5. srpna vystaven soubor obrazů, kreseb a ilustrací i osobních dokumentů Mikuláše Medka (1926-1974). Po dvaceti letech je tedy konečně zveřejněno jeho dílo proskribované především pro mimořádně silnou působnost a také pro rodinný původ autora, otec Mikuláše Medka byl totiž před válkou známým legionářským spisovatelem a matka jej spojovala s rodinou Masarykovou. Navíc jeho bratr Ivan pracoval v zahraničí jako komentátor současných politických událostí u nás doma; a když ještě k tomu připojíme publikace, které k poctě Mikuláše Medka vydávali v zahraničí jeho přátelé žijící v emigraci, muselo už samotné Medkovo jméno vyvolávat odpor dogmatických ideologů a koneckonců i některých výtvarníků, kteří mu záviděli uznání i úspěchy. Obrazy Mikuláše Medka se totiž od poloviny šedesátých let objevovaly už na výstavách v NSR, Rakousku, v Paříži, v Bruselu, v Římě a jinde. Proto nesměl být Mikuláš Medek uveden ani v Encyklopedii českého výtvarného umění vydané v r. 1975 Československou akademií věd.
Výstava v Městské knihovně v Praze ukazuje, že svět malby Mikuláše Medka je při své zjevné organické jednotě značně rozrůzněný a v jiném smyslu dokonce dramaticky proměnlivý od obrazu k obrazu. Setkáme se zde se surrealisticky orientovanými díly i kompozicemi lyrických záchvěvů, s nimiž dramaticky kontrastují poselství prožívané úzkosti a pocitů ohrožení. Ve svém celku je to umění osobně plně zaujaté, naléhavé i útočné. Dokonce se jeví také jako raněné bolestí, jež se tu dere strukturou malby ze záhybů podvědomí. A přece se jeho obrazy dovedly samy prosadit a dokonce se uplatnily i v kostelních interiérech, jak to dokládají zájezdy zájemců navštěvujících chrámy vyzdobené Medkovými obrazy.
Zásluhou Antonína Hartmanna máme nyní příležitost poznat celý vývoj Mikuláše Medka od jeho prvotin namalovaných v šestnácti letech až po vrcholná díla dnes už tak těžko dostupná. Mikuláš Medek je uváděn zpravidla jako nejvýznamnější žák
Františka Tichého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Toto studium však musel po prověrkách v r. 1949 opustit a stejným osudem byl zakrátko postižen i jeho učitel František Tichý. Vzápětí však se o jeho umění začali zajímat teoretikové i progresivní výtvarníci, byl přijat do kruhu umělců kolem Karla Teigeho a v šedesátých letech se už psaly obsáhlé recenze na jeho výstavy. Dokonce v r. 1966 byl zveřejněn rozhovor Mikuláše Medka týkající se především jeho práce a techniky jeho malby. S tím souviselo, že byl tehdy přizván k větším realizacím v interiérech letištní budovy v Košicích (1963), v Paříži (1966), v Praze (1969) a v New Yorku (1970). Nečekaným dílem je jeho oltářní obraz pro kostel v Jedovnicích na Moravě, kde se s ním na obnově chrámového interiéru podíleli Josef Istler, Karel Nepraš a Jan Koblasa. V r. 1972 vytvořil čtrnáct zastavení křížové cesty v novém kostele v Senetářově a rok později vytvořil další oltářní pro kapli v Kotvrdovicích. Naproti tomu byl odvolán od účasti na výzdobě hotelu Intercontinentál v Praze a na dramatický zásah Svazu čs. výtvarných umělců mu byla znemožněna práce pro interiér kulturního domu na náměstí Kubánské revoluce v Praze ve Vršovicích.
Výstava ukazuje, jak důležitá byla pro Mikuláše Medka konfrontace s existenciální problematikou jeho doby i s tvorbou jeho vrstevníků. Už v jedné z prvních studií o Medkovi napsal František Šmejkal, že Medek si uvědomoval debakl surrealistických ideálů domněle osvobozujících lidského ducha v novém, svrchovaně poetickém způsobu života a žádal spíše od tvorby, aby definovala člověka v jeho pozemské realitě, v níž se konkrétně nalézá. Proto mu byl z umělců jeho generace nejblíže Robert Piesen, jehož dílo také čeká na svůj objev.
Výstava v Městské knihovně v Praze ukazuje Mikuláše Medka jako vel mi plodného umělce, i když se zdálo, že je pasivní k postihům, jež mu znemožňovaly svobodnější uplatnění na veřejnosti. Zajímavými doplňky, velmi pozorně sledovanými návštěvníky, jsou tu dokumenty, fotografie, příležitostné tisky a korespondence. Z nich je pro nás také objevem, že Mikuláše Medka křtil biskup Antonín Podlaha ve svatovítské katedrále, která právě jeho zásluhou spěla tehdy ke svému dokončení.
objednat do studovny
