Drahá Emilo, dnes mi od tebe přišla pozvánka...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Mikuláš Medek: Pohyblivé hroby
rok vydání: 2014
strana: 19
jazyk: český

poznámka:
-
Drahá Emilo,
dnes mi od tebe přišla pozvánka k Mikulášovi. Budu se tam trochu bát, ale vypravím se tam, abych tě viděl. To si přeju už dlouho, ale ten rok nebyl dobrý a já se za celé měsíce neodhodlal k ničemu. Ani napsat jsem ti nedokázal, i když se k tomu pořád chystám. Mě to, co se Mikulášovi před rokem stalo /jinak to neumím pojmenovat/, dočista umlčelo. Já ho sice dlouhé měsíce, někdy i léta nemusel vidět, ale potřeboval jsem vědět, že tu je, to mi pomáhalo být naživu. Ztratil jsem moc a není to čím nahradit. Zamiloval jsem si ho hned napoprvé - jako nikoho. Jako nikoho předtím ani potom. - Pak, od jisté doby, jsme se vídali méně. Rozesmutňovalo mě to, stýskalo se mi po něm, ale nechal jsem to tak být. Neopouštěla mě při našich setkáních plachost, zdálo se mi, že podobnou zajíklost cítím i u něho, bylo často třeba někoho třetího /nejčastěji to splňoval Jirka/, abych mohl s Mikulášem chvíli pobýt. Snad se všecko už stalo, už tehdy, ve smíchovském bytě, nebylo už k tomu co dodat, mně se už nechtělo s Mikulášem o ničem mluvit, nepokládal jsem to za důležité... Jeho čas se taky pomalu naplňoval, viděl jsem to při těch sporých, občasných setkáních, nechtěl jsem ho rušit, když jsem viděl, kolik jiných lidí se léty kolem něho vyrojilo. Čas od času jsem vlastně toužil jen po tom, sedět tiše zapomenutý někde v koutě a dívat se na jeho obrazy, nechat je přijít k sobě... To, co se Mikulášovi nakonec /před rokem/ stalo, jako by se stalo i mně. Tu noc po Olšanech jsem prožil v úzkosti o něho, že tam má prvně přenocovat sám, když jsme všichni od něho odcházeli... A jeho Hlava v mém pokoji má od toho dne jeho život, jakože tou chvílí všecky obrazy, které po sobě zanechal, jsou vtělení Mikulášova a ve svém úhrnu i jeho viditelný pozemský hrob, v kterém to dítě věčnosti se dočká zmrtvýchvstání.
Na tebe myslím s obdivem celá léta, že jsi poznala Mikuláše a žes ho rozpoznala dřív než my všichni, žes tu ojedinělou bytost dovedla chránit a uchránit, dojímalo mě už tehdy na Smíchově, jak ses ty sama obětovala, aby on mohl malovat, mít to, co k životu potřeboval - a později, když on příliš rychle a snad i předčasně tíhnul k tomu, aby mu život vydal poslední tajemství /zdála se mu už všecka ostatní nepodstatná/ - tehdy jsi ho s láskou pozdržovala, pečovala o něho, - jenom tak ještě mohl vydávat svědectví, tak důležité pro nás pro všechny. Mikuláš, jeden z nejopravdovějších a nejvíce povolaných, tak mohl zaznamenat kruh /kruh poznání/, který se opsal v právě uplynulých létech. - Je škoda, že už nemaluje. Ale zdá se mi, že sám sebe dopověděl, že dovršil, co kdysi započal. To ostatní už zůstává na iinvch, co šli vedle něh, anebo přijdou po něm.
Tvůj Josef, září 1975
(dopis Josefa Topola Emile Medkové)

Drahá Emilo, dnes mi od tebe přišla pozvánka...

osoba   narození   poznámka
Topol Josef   1. 4. 1935    

Drahá Emilo, dnes mi od tebe přišla pozvánka...

osoba   narození   poznámka
Medek Mikuláš   3. 11. 1926    

Drahá Emilo, dnes mi od tebe přišla pozvánka...

osoba   narození   poznámka
Medková Emila   19. 11. 1928   adresátka