Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2000
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
zahájení výstavy Marie Blabolilová, Galerie Pecka, Praha, 1.2.-10.3.2000
-
Když mě Marie Blabolilová před několika dny požádala, abych pohovořil na této vernisáži, uvědomil jsem si, jak dlouho jsem jí už výstavu nezahajoval. Jako kdybych na ni a na její umění zapomněl. Marie Blabolilová vystavuje klasické obrazy na plátně a na sololitu a malby na linoleu. - Koncem šedesátých let maloval na linoleum Vladimír Kopecký, jeho obrazy asi znáte, ale tomu šlo o něco jiného. Jindřich Chalupecký v katalogu výstavy Kopeckého obrazů v Galerii Václava Špály v roce 1970 píše: "Nejsou to protiklady. Protiklady jsou možné jen uvnitř systému. Není to ani absence řádu. Je to mnohost řádů, interference systémů. Dva nespojité systémy jsou exponovány najednou (a opětovně). Oba platí stejně. Nedá se mezi nimi volit. - Výsledkem je napětí, které se nedá řešit. Může se jen snášet. Význam obrazu není v žádném z přítomných systémů. Co se tu děje, děje se v jejich nespojitosti, uvnitř této nespojitosti, mimo všecko, co na obraze je, v nevyřčeném, v prázdnu, v jiné možnosti. Jsme bezpečně mimo všechnu ilusivnost. Do obrazu se nelze utéci. Jsme postaveni do zmatku: ale není to chaos. Vše je tu v řádu, jenže v řádu několikerém. Interference systému vyzývá naléhavě k systému, který by byl dál za nimi. Je na diváku, aby se o něj sám ve svém světě pokusil." Tolik citace. - Vždycky, když zahajuji výstavu, chci povědět něco nového. Možná to je chyba. Co když jsem už dříve formuloval nějaký problém přesněji, než to dokáži dneska, co když se mi už tenkrát podařilo povědět něco důležitého. O prvním obraze, který Marie Blabolilová namalovala na linoleu jsem v roce 1987 psal do časopisu Elektronika: "Uspořádání bodů linolea tvoří rastr, jejich odlišná barevnost vlastní vzor, ornament. Přetisky jednotlivých barev nebývají přesně nasazené, jejich rozhození ale není vadou, je důležitým znakem - a pro malířku i něčím navíc: osnovou, na které vytváří nový obraz. Staví ho popřením nebo zdůrazněním původního obrazu (dnes bych spíš řekl systému), vyzdvižením či potlačením výchozí barevnosti. Pokud jí daný počet bodů nebo jejich barevnost nestačí, vkládá mezi ně podle potřeby body nové. Tak na pozadí jednoho obrazu-struktury organizuje strukturu-obraz druhý, spojuje dva rozdílné světy ve svět jediný. Dotýká se tak, přes jednoduchost kompozice a zdánlivě prostý způsob ztvárnění, řady problémů a otázek nejen z výtvarné oblasti." - Například matematické či fyzikální aproximace, reverzibility zrakového vnímání, digitalizace obrazové, prostorové nebo hudební struktury. Podobně pracuje s ornamentem válečku na malování. V době, kdy si většina výtvarníků láme hlavu - co a jak dál v umění a s uměním, jakou nejvhodnější strategii příště zvolit - Marie Blabolilová prostě jenom maluje. - Před týdnem jsem právě tady viděl obrazy svezené právě na tuto výstavu. Opět jsem pocítil jejich originalitu a znepokojivou energii. Mariinu tvorbu sleduji od výstavy obrazů a grafik v Galerii mladých v Mánesu, tedy od roku 1977, měl bych o její práci ledacos vědět, dokonce si myslím, že ji docela slušně znám a rozumím - a přesto znovu prožívám údiv, zázrak neočekávaného daru. Marie Blabolilová není modernistka za každou cenu, cítí a ctí tradici, ale nad velkými vzory se příliš nedojímá. Goghovy Slunečnice měla dlouho pověšené v pokoji. Když reprodukce vybledla, domalovala nevýrazné pozadí a na sklo doplnila červené tečky. Našla si i další skvělé předchůdce - mistry české gotiky, Josefa Ladu, Henriho Rousseaua, má blízko ke grafikám Aleny Kučerové, k rastrovým obrazům Otakara Slavíka. Kalendářové reprodukce goghových pláten vlepila do obrazů dojemných interiérů, domovů zařízených sektorovým nábytkem, starými skříňkami, židlemi, stolky a lampami, klecí a akváriem, poloprázdnou knihovnou. Na zemi nejlacinější podlahová krytina - linoleum, stěny vymalované válečkem. Žensky nesentimentální, tvrdé obrazy hovoří jasnou řečí, mají očistnou moc. Marie Blabolilová nečeká na laskavé či shovívavé přijetí kunsthistoriků, svým dílem sama sobě stanovuje měřítka. Je umění Marie Blabolilové malé nebo velké? Nevím. Vím, že je svobodné - a tedy i osvobozující.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

osoba   narození   poznámka
Blabolilová Marie   4. 3. 1948    

Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2000/02/01 - 2000/03/10   Marie Blabolilová, Galerie Pecka, Praha

Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2001   Marie Blabolilová a Jiří Hůla: Vztahy a příbuznosti, s. nestránkováno, [2]

Když mě Marie Blabolilová před několika dny...

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 172334, výstřižek