Marie Blabolilová vystudovala...

typ dokumentu: text
rok vydání: 1995
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
zahájení výstavy Marie Blabolilová: Grafiky, Galerie knihkupectví Paseka, Praha, 20.2.-10.3.1995
-
Marie Blabolilová vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, v grafickém ateliéru doc. Ladislava Čepeláka, končila v roce 1973. Z nabídky grafických technik si vyvolila jedinou - čárový lept, leptem vytvořila stovky grafických listů. Námětem je příroda - venkovská a městská krajina, předměty vyrobené člověkem. Grafička usiluje o co nejpřímější vyjádření svých pocitů, její práce udivují jednoduchostí, originalitou pohledu a nevšední formou. Marie je sice značně impulzivní, razantní a nervní, ale nepracuje čistě spontánně, svá díla uvážlivě konstruuje. Kompozici ale nevypočítává podle matematických vztahů a vzorců, obrazové stavby buduje citem, proměny jejich podob si během vzniku stále ověřuje. Otisky grafických stavů tak vytvářejí zpětnou vazbu na cestě ke konečnému tvaru. Cílem není příběh, příběhy ve výtvarném umění Marie přímo nenávidí, metou je čistá výtvarná forma nezatížená existenciálními podtexty, utajenými významy a velkými myšlenkami. Na grafikách je právě to, co na nich je. Tečka. To zní sice docela hezky, ale pravda to není. V obrazech a grafikách Marie Blabolilové je totiž vždycky ještě něco navíc, cosi, co z rovnoběžných a překřížených čar dělá umění. Marie nezobrazuje slupku, vnější podobu předmětů, usiluje o zachycení podstaty, nehmatatelné a neviditelné duše. Tak vysoký cíl jí umožňuje docela lehce překročit nejrůznější podružnosti jako je nelogičnost obrazových konstrukcí a situací. Souběžně s grafickou tvorbou maluje. Námětově jsou obrazy grafikám zhusta podobné, některé motivy se - tak jako tažní ptáci - vracejí. Neodpustil jsem si tu banální metaforu, abych připomenul, že Marie je vášnivou bojovnicí za práva všeho života - především zvířat, ptáků, stromů a rostlin, plazů a hmyzu - a nakonec, kdo ví, možná i nás - lidi. - Dům, židle, židle a židle, stolička, křeslo a štokrle a křeslo jsou, stejně jako nádoby a stodoly, lidské věci, předměty dotýkané člověkem. Židle je dost možná osudové podobenství. Být na svém místě, čekat, sloužit, vydržet, všechno zlé přežít - a skončit někde na smetišti jako nepotřebné harampádí. Marie Blabolilová zobrazuje jenom obyčejné věci a přitom uznává pouze hodnoty, které jsou věčné - přírodu, práci, umění. Má skvělé vzory. Ne, vzory ne, ve slově vzor je totiž ukrytá nerovnost, nerovnoprávnost. Možná, že Marie vzory ani nepotřebuje, zato ale má vzdálené přátelé, předchůdce v čase, mistry na které se v poslední době značně zapomíná - tvůrce české gotiky, Josefa Ladu, Henri Rousseaua a Vincenta van Gogha. Grafiky i obrazy Marie Blabolilové jsou žensky tvrdé - nic nezastírají, hovoří přímou řečí - a možná i proto mají očistnou moc. Navíc to jsou to díla zajímavá i technicky, dotýkají se totiž řady problémů z nevýtvarných oblasti, například matematické a fyzikální aproximace, reverzibility zrakového vnímání, digitalizace obrazové, prostorové nebo hudební struktury. V době, kdy si většina výtvarníků marně láme hlavu - co, jak a proč s uměním - Marie Blabolilová prostě dál tvoří.

objednat do studovny