Tři otázky Pavlu Herynkovi

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Pavel Herynek: Metanoia 2001 - 2007
rok vydání: 2007
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
MK: Kresby byly jádrem i předchozí výstavy se synem Janem v GJJ. Přibyly jiné, ale podstata trvá. Nové tu jsou ultranízké reliéfy a modulátory. Z čeho pramení, co a jak nabízejí?
PH: Patrně narážíš na šíři mých aktivit vmé výtvarné práci. Samozřejmě každá z nich má svá specifika. I v kresbě rozeznávám hned několik způsobů kreslení. Ten nejtradičnější používám hlavně při designu mých šperků, když si zaznamenávám nápad a propracovávám jeho výtvarnou podobu a technické otázky malého předmětu užitého umění.
A pak je zde celá škála mých kresebných výpovědí, pro které vždy volím ten či onen způsob podle toho, který mi nejvíce vyhovuje. Cirkulární kresba je zcela jiná než skripturální. První vzniká s pomocí točny, na které je připevněn papír, jehož se za pohybu točny dotýkám kreslícím nástrojem – tužkou, perem, štětcem, pastelkou, uhlem aj., nebo používám air brush (stříkací pistoli) atd. Při skripturální kresbě držím tužku oběma rukama a „hádavými pohyby“ kreslím velmi rychle zleva doprava nebo shora dolů. Oproti „kosmickým“ cirkulárkám vyjadřují skripturálky „jen“ radost z pohybu, jsou záznamem – psaním beze slov o tom, jak se cítím v době realizace záznamu. A přál bych si, aby se přečtením tohoto záznamu pozorovatel v dobrém smyslu nakazil, aby následně i on sdílel můj pozitivní pocit.
Ultranízké reliéfy jsou vytvořeny zcela jinak a také mají jinou roli. V nich předkládám k vidění obraz, který je zpovzdálí na první pohled velice jednoduchý, např. čtverec určité barvy na ploše jiné barvy. Při pozornějším prohlédnutí obrazce divák zjistí, že je nabízený obraz složitější, že je autorem konstruován jinak, než se napoprvé divákovi jeví, že také může obrazec chápat třeba jako dva trojúhelníky a podobně. Vrstvy papíru a různobarevnost rubu, líce papíru i „pozadí“ zde hrají klíčovou roli. Oproti kreslení zde jde o koncepci, při níž více zvažuji různé eventuality, než když spontánně kreslím těmi dvěma naznačenými způsoby.
A modulátory? Asi jsou ovlivněny částečně i zážitkem z mládí, kdy mi otec na procházkách půjčoval dalekohled, ale také asi moderním uměním. To se dá už těžko zpětně vystopovat. Tyto optické „přístroje“ jsou jakýmisi kukátky, prostřednictvím nichž si každý pozorovatel může dle své libosti vytvářet své vlastí obrazy s využitím okolní skutečnosti. Diváka ponoukají k tomu, aby s nimi pohyboval a směroval je na různé barevné či světelné zdroje. Když jsem je vystavil v Brně poprvé, stáli lidé ve frontě, aby se mohli kouknout, jak je to zajímalo. V Jablonci n. Nisou mi vloni návštěvníci potvrdili, že je tento „přístroj“ aktivizuje a že je pro ně přínosný. Na druhou stranu i zde – podobně jako u ultranízkých reliéfů – dochází k jakémusi klamu, který opět může vybídnout i k zamyšlení. Vedle cítění skutečnosti musíme o ní i přemýšlet – a naopak. Modulátory také, podobně jako mé kresby, hodně souvisejí s pohybem…

MK: Vnímám celou tvou práci jednotlivě. Má už ale řadu vrstev. Stále se ti kreslením otevírají nové, „neprobádané“ prostory?
PH: Ano, novými přístupy a postupy se mně/nám otvírají i nové neprobádané prostory. Mám na mysli hlavně ty vlastní, vnitřní, skryté, zasuté. Mě ta vrstevnatost našeho duševního světa mocně přitahuje. Musím ale přiznat, že mne tvorba hlavně baví. Nedělám nic z deprese nebo chmury. Nalézáním dalších postupů se také ubráníme manýře a maše.

MK: Měl jsi někdy chuť změnit kresbu za malbu, vzít štětec a barvy?
PH: Ano, to jsem měl, a také jsem si to zkusil už v počátcích, kdy jsem začal dělat cirkulárky s užitím štětce a tempery nebo laku. Později potom ve svých rotokaligrafiích. Jako barvy jsem však užil barevné holandské tuše, které se báječně mísily rotací až na papíře. Ale za malíře se nepovažuji. Tím je u mne např. zdejší rodák, přítel Jirka Krtička. Ale barvu potřebujeme všichni alespoň občas, zvláště my, kdo většinou užíváme černou a bílou. Ověřil jsem si to i na špercích. Dlouhá léta jsem pracoval jen s ebenem a bílým kovem nebo kostí. Pak zčistajasna jsem silně zatoužil po barvě – a začal jsem dělat lakované papírové a umělohmotné brože a náhrdelníky – a barva zde byla podstatná. Stejně je tomu i ve volné tvorbě: po kresbách tužkou nebo tuší jsem se pustil do barevných ultranízkých reliéfů. A nemusíš mít štětce a barvy – postačí barevné papíry. Soustředění na kresbu u mne souvisí také s komorními formáty kreseb. Stejně si ale přeji udělat práce větší, ale narážím na praktickou otázku: Kam je uložit?

Tři otázky Pavlu Herynkovi

osoba   narození   poznámka
Herynek Pavel   1. 11. 1943   rpzhovor
Koval Miroslav   26. 11. 1944   rozhovor