Plastiky Vladimíra Škody v Galerii Rudolfinum

Vladimír Škoda: Oblek pro Golema, 1973-1974, drát, 180 x 100 x 100 cm, foto Kateřina Stolejdová

Plastiky Vladimíra Škody v Galerii Rudolfinum

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Denní telegraf
rok vydání: 1995
strana: 10
jazyk: český

poznámka:
-
Francouzský fyzik Jean Bernard Léon Foucault (1819 - 1868) se zabýval optikou, indukcí elektrického proudu, velice přesně změřil rychlost světla, jako první podal přímý důkaz, že se Země otáčí. Rozkýval závaží zavěšené na dlouhém vlákně v jediném bodě, pozoroval, jak rotace zeměkoule v prostoru pootáčí rovinu kyvu vzhledem k okolí. Foucaultovo kyvadlo a novorenezanční sály Rudolfina inspirovaly Vladimíra Škodu (1942) k vytvoření nového díla.
Jako závaží sochař použil černou kouli o váze 50 kilogramů, kyvadlo zavěsil na pevnou osu, pohybuje se tedy stále v jedné rovině procházející střední příčkou podlouhlé místnosti. Druhá koule sedí pevně na zemi přímo pod závěsem, je mnohem větší, dokonale vyleštěný povrch zrcadlí okolí - stěny a podlahu sálu, stropní okno, diváky, pohyb. Vypouklé zrcadlo zkresluje nejen skutečnost, ale i rychlost pohybu. Černá koule dospěje do nejzazšího bodu a na okamžik se zastaví. V zrcadle se naopak zdá, že dokonalá forma nabírá stále větší zrychlení. První kosmická rychlost (11 600 metrů za vteřinu) vynese těleso na kruhovou dráhu kolem Země. Při druhé kosmické rychlosti socha překoná zemskou přitažlivost, při třetí navždy opustí sluneční soustavu. Pohyb kyvadla přenáší videokamera do vedlejší místnosti. Vladimíra Škodu zajímá redukce objektu na dvojrozměrný obraz, přenos skutečnosti na plochu obrazovky pociťuje jako aktuální problém.
»Víte, co je to bod?“, ptal se nás na gymnáziu s oblibou profesor matematiky a hned si odpovídal, „bod, to je taková hrozně veliká koule, která se zmenšuje a zmenšuje, až nakonec zmizí. A právě těsně předtím než zmizí, tak to je bod.“ - Vladimír Škoda někdy označuje své kulovité plastiky jako body. Koule a bod je totéž,“ prohlásil na tiskové konferenci. - Bod je abstrakce, průsečík dvou čar, nehmotné nic. Bod může být těžištěm tělesa, středem kružnice, koule a možná i všehomíra. Škodovo kyvadlo není fyzikální pomůcka, ale umělecké dílo naplněné jinak nesdělitelným obsahem.
Výstava v Galerii Rudolfinum je složená pouze z několika uvážlivě vybraných plastik. Malá retrospektiva představuje starší práce a díla odlišná od kulovité formy. V kovaných plastikách sochař viditelně překonává odpor hmoty, hněte ji, překládá a znovu formuje, chce se dobrat až do jejího nitra, k podstatě, tisíckrát (podobný alchymistům destilujícím elixír života nebo rozbíjejícím atom) opakuje jednoduchý úkon. - Drátěný Oblek pro Golema (1975) přímo odkazuje na rudolfinskou Prahu. - Konstelace na hranici rozumu - kovová krychle posázená magnetickými kuličkami - vznikla o dvacet pět let později. Na vrchní stěně kuličky prostě stojí, k bočním jsou přitaženy neviditelnou silou. Je možné s nimi posunovat, sochař by si to dokonce přál, ale paní, která výstavu hlídá, to nerada vidí. - Velká černá díra (1992), dvě velké koule, první v matně černé, druhá s částečně vyleštěným povrchem, ve kterém se zrcadlí celé prostředí kromě černé souputnice a prostoru utopeném v jejím stínu. Černá koule je tady, jasně ji vidíme, můžeme si na ni dokonce sáhnout, její obraz však v zrcadle chybí, je černou dírou pohlcena. Nepřítomnost obrazu-odrazu v zrcadle tak zpřítomňuje cosi, co je jinak nezobrazitelné. - Čtvercová stropní skla zatemnělého sálu zakryl sochař deskami provrtanými malými i většími otvory, za temnou plochou je bílý den, pohled vzhůru nabízí iluzi hvězdného nebe.
První velká Škodova výstava v Československu (do 26. 11.), do Francie sochař odešel těsně před srpnem 1968, se jmenuje Konstelace. Třicet jedna socha je název proměnlivé instalace z kulovitých plastik vytvořených v letech 1989-1995. Velké i menší koule provrtané otvory, poznamenané vrypy nebo vykládané měděnými dráty vytvářejí proměnlivá seskupení podobná souhvězdím. – „Ztotožnění světa Vladimíra Škody se světem astronomie je naprosté,“ napsal do katalogu Gérard-Georges Lemaire. Umělecké dílo se ale se žádnou skutečností nebo s myšlenkou nemůže ztotožnit. Umění ne-znovuvytváří reálný svět, vytváří jeho analogie. Škodova vrcholná díla se tedy nevztahují výhradně k vesmírným dějům, nepřibližují pouze zákony kosmické mechaniky, jsou otevřená, jako každé velké umění, rozmanitým výkladům.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení