Malíř a sochař František Kyncl (1934-2011)...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2019
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Malíř a sochař František Kyncl (1934-2011) začínal v 60. letech v Pardubicích společně s Jiřím Lacinou, Bedřichem Novotným a Josefem Procházkou. Jako oni se v té době věnoval užité tvorbě, typografii, plakátu, reklamě, ilustraci - a přitom kreslil a maloval. Po figurativních a expresivních začátcích, brzy dospěl k nezobrazující formě, vznikala první díla nezávislá na podobě světa. Mimo jiné v té době kreslil návrhy galerijních budov - nosné konstrukce, sloupy a pilíře provázané a ukotvené ocelovými lany, funkční kostry potažené měkce splývavými plášti. Dva návrhy převedl v roce 1962 do prostoru. Obě – později ztracené – konstrukce v roce 1970, to už žil coby emigrant v Německu, zrekonstruoval. Proč? Zřejmě proto, že jsou v nich v zárodečné podobě už obsaženy příští stavební prvky a postupy. Přidávání, nadstavování dalších a dalších – shodných či stejnorodých - částí, jejich omezení na základní geometrické obrazce a tělesa. V rovině na trojúhelníky a čtverce, v prostoru na krychle a čtyřstěny. Pravidelný čtyřstěn, tetraedr, je těleso tvořené čtyřmi stejnými rovnostrannými trojúhelníky. Tetraedr a hexaedr, česky pravidelný čtyřstěn a krychle, patří mezi platónská tělesa. Platónských těles je pět, dále oktaedr - osmistěn, dodekaedr - dvanáctistěn, ikosaedr – dvacetistěn. Krychle a tetraedr jsou ale nejjednodušší a pro Kynclovy realizace dobře použitelné. Od začátku 70. let lepí konstrukce z krátkých bambusových špejlí. Přidáváním nových a nových stejnorodých částí tvoří nejenom novou stavbu, ale i osahává, mapuje prostor, ve kterém se nacházejí a který svou hmotností dotvářejí. Konstrukce roste jako něco organického, pomalu spěje ke svému završení, ale její ideou je neukončenost, otevřenost, nekonečnost. Mohla by dál všemi směry narůstat, pokračovat.
„O svých plastikách říkám,“ říká František Kyncl, „že jimi chci vyplnit nejdříve místnost, pak otevřu okno a budu stavět přes ulici a dál, pokračovat až do Holandska, pak na jih přes Francii do Afriky, do Ohňové země a dál. - Když začínám lepit nějakou konstrukci, nikdy nevím, kdy a kde skončí."
Kynclovy konstrukce se podobají inženýrským stavbám železničních mostů, vnitřnostem tržnic a nástupišť, rozhlednám a eiffelovým věžím, té hlavní v Paříži, i té mladší u nás, na Petříně. Jsou hmotné a zároveň pohledově i pocitově prostupné, odlehčené, plné prázdna. Jsou otevřené dovnitř i ven, na všechny strany. Mohou stejně dobře stát na zemi, jako být zavěšené na stěně, a slušela by jim i levitace ve stavu beztíže, daleko od Země v meziplanetárním prostoru.
Barevné kresby lze vnímat jako průměty trojrozměrných konstrukcí do plochy papíru. Vznikají kombinovanou technikou, otiskem bambusových štočků a mřížek, následným kolorováním reliéfních slepotisků. Pravidelný rastr drží rytmus, barva - fialová, modrá, červená a zelená - dodává tajemnou hloubku, šikmé spojnice přidají dramatické napětí. Úhlopříčky si vynutí pozornost, a na okamžik potlačí vodorovné a svislé směry. Rytmus kreseb pokračuje i mimo formát papíru.
Poslední skupinou vystavených prací jsou vizuálně-zvukové struktury, kresbomalby na otáčivém bubnu většinou z let 1980-1985. Tři a půl metru dlouhá, 83 centimetrů široká, od stropu vyvěšená nebo vodorovně instalovaná plátna pokrytá opakovaným přepisováním a překreslováním, překrýváním starších záznamů novými vrstvami. Zavěšené vodorovně vybízejí k pohybu, když visí svisle podobají se sondám do hlubiny Země. V obou případech je v nich zachycený čas. Čas, co uplynul, časy, které se nevrátí. Možná by měly být vystavované stejně, jak vznikaly. Na velikém válci, kolem kterého by bylo možná donekonečna obcházet. Od ne-začátku až do ne-konce.
Kynclovy kresby a konstrukce působí jako studie monumentálních realizací. Rozměry totiž nejsou to hlavní, podstatná je skladba, struktura nezávislá na velikosti.
V roce 2002 vystavoval společně s Jiřím Lacinou, Bedřichem Novotným a Josefem Procházkou v budově bývalé pardubické reálky. Kromě kreseb a tisků na papíře také velkou plastiku vytvořenou podle malého modelu, a monumentální kompozici namalovanou na stěně a na podlaze podle drobné skici. Obě neautorsky vzniklá díla, František Kyncl už nemohl do Pardubic přijet, dálkovým přenosem, neosobním provedením a mnohonásobným zvětšením neztratila nic na přesvědčivosti. To je moc důležité. Kynclovo umění je totiž silné i jako abstraktní myšlenka.

Malíř a sochař František Kyncl (1934-2011)...

Malíř a sochař František Kyncl (1934-2011)...

Malíř a sochař František Kyncl (1934-2011)...