Důvodem "dvojvýstavy" Jaromíra Brabence a Jaromíra Jebavého...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Jaroslav Jebavý: Obrazy
rok vydání: 2009
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Důvodem „dvojvýstavy" Jaromíra Brabence a Jaroslava Jebavého je naše přesvědčení, že oba umělce spojuje užívání jazyka geometrie v nové, aktuální artikulaci, jejichž vzájemná konfrontace přináší nové kontexty - samozřejmě při instalaci, dovolující zachovat každému typu děl optimální prostor.
Jaroslav Jebavý se objevil na naší výtvarné scéně již v polovině osmdesátých let poté, co si vyzkoušel (částečně díky iniciaci z Pardubic také pocházejícího, ovšem do Düsseldorfu počátkem normalizace emigrovavšího Františka Kyncla, jednoho ze zakladatelů Klubu konkretistů, možná i díky přátelským kontaktům s Radoslavem Pavlíčkem z nedalekého Hradce Králové] v té době oficiálně neakceptovanou cestu k aktuálnímu soudobému umění, prozkoumal ve svých počátcích to, co jej z této tehdy neoficiální sféry zaujalo, vlastním tvořivým hledáním v médiích nejklasičtějších - kresbě a malbě. A potom si postupně poměrně rychle a pregnantně zformuloval svou vlastní problematiku, tehdy mne na něj upozornil právě originální konceptualista Radek Pavlíček.
Jebavého klíčovým motivem se stal kruh - fascinoval umělce nikoliv jako autonomní téma (tak tomu bylo v lyričtější, transcendentálnější podobě u Václava Boštíka nebo v mnohem striktnější, skoro minimalistické artikulaci u Miloše Urbáska) - on navázal na tyto umělce, jejichž tvorbu si spojujeme ještě s „novou citlivostí" šedesátých let… Pro něj tak byla otevřena cesta k nové, jeho vlastní a stále aktuální problematice: fascinace možnostmi repetitivního opakování základní, výchozí figury - kružnice, až plochu vyplnila určitá, tehdy velice subtilní struktura, tvořená postupným posouváním výchozí šablony podle určitého pravidla… Tak vznikaly tužkové kresby, které již vzbudily alespoň neoficiálně odpovídající pozornost a stále patří k tomu nejoriginálnějšímu, co se u nás objevilo, díky autorově schopnosti spojit přesný a jasný koncept opakování „svého" elementu, tj. kruhu, do fascinujícího bohatství celé struktury. Postupně si musel ve svém ateliéru vytvořit dřevěnou lávku, „přemosťující" na podlaze postupně vznikající dílo… Krása jeho struktur byla tedy zaplacena skutečnou časovou investicí i nezbytností jakési tělové akce, která jej svým způsobem sblížila s autory body artu, pro něž se stala artikulace prostřednictvím vlastního těla jedinou možnou formou výpovědi.
Podobně jako někteří z nich, také Jebavý usiloval o zhodnocení možnosti maximální tělové koncentrace - ale jeho cesta byla cestou, jak vytvořit novou strukturu kresby… A když dokázal v meditativní koncentraci realizovat své kresby, logicky obohatil svou škálu postupné také o malbu. Jeho oblíbeným formátem se stalo 200 x 200 cm, to byla plocha, která již dovolila vytvořit celou škálu podob kruhových struktur. Logicky se musel na nějakou dobu stát pro něj klíčovým motiv směřování ke středu - to již jeho malované struktury byly tvořeny několika vrstvami kruhů různých barev a různými možnostmi intenzity jejich překrývání. Objevil estetické, možná přesněji komunikační kvality také struktur plošných, v nichž tematizoval vztahy několika ploch odlišných barev (příklad: Vertikálně horizontální a horizontálně vertikální, 2000). Od počátku jej také velice zajímala možnost řazení několika sekvencí vedle sebe, vytvářející nové vztahy, a to jak v kresbách, tak v malbách. Přitom jeho tématem je stále hledání řádu repetitivní struktury, ovšem dokáže ji velice bohatě obměňovat jak podle zvolené barevnosti, tak podle syntaxe celé skladby. Samozřejmě - ty nejstriktnější z jeho realizací se dotýkají fenoménu monochromie, který se vlastně jako ona příslovečná červená nit táhne jako jedinečný, nesmírně subtilní, ale tím přitažlivější fenomén celými dějinami umění dvacátého století, včetně postmoderny…
Také nyní, v roce 2006, vznikl závažný cyklus, dokonale oscilující mezi čistou monochromií a jejím narušením jemnou barevnou diferencí v některé zvolené vrstvě malby. Jestliže se v olomoucké výstavě zřejmě objeví diptych Kolínské vertikály - noc, Kolínské vertikály - den, 2004, je to nejen proto, že v minimalisticky redukované formě zobrazují dominanty města, dómu v Kolíně nad Rýnem, kam byl umělec pozván na malířské sympozium, ale možná je to i pocta našemu společnému příteli Františku Kynclovi, jenž tam stále žije.
Právě díky tomu, že vytvořil koncept, přesahující obvyklé možnosti užívání jazyka geometrie, podařilo se Jaroslavu Jebavému najít cestu, radikálně přesahující různé způsoby užívání jazyka geometrie, mnohdy mající východiska, jež nelze rozvíjet donekonečna. Konfrontace rozměrných maleb Jaroslava Jebavého v prestižní olomoucké galerii se zase jinak inovativními reakcemi na to, co přineslo umění šedesátých let v zavěšených plastikách Jaromíra Brabence je záměrným setkáním toho, co oba tito u nás někdy opomíjení umělci dokázali vytvořit - protože naše publikum i část odborné veřejnosti dává stále přednost takovým typům umění, které lze převyprávět jako román. To samozřejmě je pravý opak obou vystavujících, u nichž se musíme soustředit na myšlenkový koncept, jenž byl na jejich počátku, ale tento koncept zůstává materializován v naprosté autonomii jazyka geometrie, ovšem u obou tvůrců je skutečně jedinečně objevný. Možná to jsou umělci méně populární než někteří představitelé „hlavního proudu", ale o to jsou nepřehlédnutelnější v širším kontextu, o to jsou v pravém smyslu slova cennější pro naši výtvarnou kulturu právě v době, dávající mnohdy přednost různým podobám efemérního…

Důvodem "dvojvýstavy" Jaromíra Brabence a Jaromíra Jebavého...

osoba   narození   poznámka
Valoch Jiří   6. 9. 1946    

Důvodem "dvojvýstavy" Jaromíra Brabence a Jaromíra Jebavého...

osoba   narození   poznámka
Jebavý Jaroslav   30. 7. 1952