Jaroslav Jebavý není tradiční malíř...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Jaroslav Jebavý: Obrazy
rok vydání: 2018
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Jaroslav Jebavý není tradiční malíř, je konceptualista. Nehledá tvar, zhmotňuje a naplňuje jasnou, předem danou myšlenku, vizi, v níž hlavní roli hrají kruhy. V jeho přístupu se projevuje vliv německé skupiny Zero, která také chtěla vyjít z bodu nula, od restartu a jednoduchosti se dopracovat opakováním a serialitou k nové skutečnosti.
Nikdo v Pardubicích nemá tak dobře vypracovanou legendu života a tvorby jako Jaroslav Jebavý. Je to lodní kapitán a dělá kroužky jako buddhistický mnich. Je dlouholetým členem Klubu konkretistů a stálým spolupracovníkem pardubického Uskupení Tesla, které se zabývá propojením umění a vědy. Mezi frekventovaná témata, kterým se věnuje v této třetikulturní komunitě, patří nanotechnologie, příběh vesmíru a vlnění subatomárních částic.
I když mezi jeho nejoblíbenější malíře patří expresivní Vincent van Gogh jeho mistrovská díla vznikala od roku 1999 do 2004 nikoli spontánně, ale konceptuálně: systémem kroužení třemi štětci najednou. Plátno získalo vlastnosti obrazovky, displaye, vodní hladiny, v níž tvary vznikají a zanikají, vyplouvají a zase se noří do hlubin struktury. Dvoumetrové obrazy doprovázely stejně monumentální kresby tužkou a uhlem, k nimž se postupně přidalo pohrávání si se zobrazivostí, například v kroužkované sérii z New Yorku.
Tuto tvorbu bohužel vzhledem k rozměrům galerie neuvidíme, výstava se soustředí na práci autora v posledních asi třech letech. Obrazy nejsou o nic menší, pouze se z praktických a konstruktivních důvodů skládají ze čtyř dílů. Proměnlivá krajina kroužení se změnila v zájem o plochu. V mezidobí se totiž Jebavého zájmem staly monochromy v roli pauzy, prostoru pro nás samotné, ekvivalenty ticha ve skladbě Johna Cage 4:33. Obraz jako projekční plátno mysli ale dlouho nezůstal omezen na jediný barevný tón. Zájem o fyzikální a psychologické působení barev sahá nejspíš ještě za Goethův barevný kruh a Ittenovy teorie z Bauhausu.
Vrstvy na obrazech ze zatím posledního období jsou kompaktní, už nevznikají kroužením. Takto chápané obrazy-objekty nabízejí nové instalační možnosti. Hypnoticky proměňují prostor. Otevírají před námi vesmírné dimenze. Díky překrývajícím se roztrhaným plochám se na dvou rozměrech zjevuje hloubka časoprostoru. Ať už je ve skutečnosti dimenzí kolik chce, všechny lze na obrazech Jaroslava Jebavého najít. Obrazy Bez názvu (2014), Devět modrých dimenzí a jedna růžová (2015) připomínají rozervaný prostor, zasíťování světa, Kubrickovu Odysseu do hlubin vesmíru, odkud nás cosi sleduje. Plochy obrazů jsou podpůrné struktury, v nichž se vědomí dokáže ztratit či rozplynout a zase nalézt.
Série instalací Tři kruhy 2015-16 by se dala spojit s poválečným americkým malířstvím Hard Edge. Tématem je v ploše barva samotná, která transformuje pocity, ale zároveň divákovi ponechává svobodu vnímat obraz podle svého založení. K tomu jsou nutné opravdu velké formáty. Paralelně s monumentálními instalacemi vznikla technikou sypání pigmentu série dvaadvaceti drobných pláten Můj malý soukromý vesmír, sestavitelných do monumentální instalace. Vesmír má podobu planet, hvězd, mlhovin i útvarů dosud neobjevených. Jaroslav Jebavý se už řadu let přátelí s básníkem Pavlem Rajchmanem. Výsledkem jejich spolupráce jsou básnické sbírky ilustrované kroužky a společné výstavy.
Letos, v roce, kdy si připomínáme sté výročí samostatnosti republiky, se Jaroslav Jebavý ke kroužkování zase vrátil. Na výzvu Klubu konkretistů vytvořil pro výstavu Trikolora obraz ze tří heraldických barev. Proběhlé století si jistě zasloužilo nějaký odkroužkovaný promyšlený čas.

Jaroslav Jebavý není tradiční malíř...

Jaroslav Jebavý není tradiční malíř...