Plátna jsou jako vodní hladina

podnázev: Malířka Eva Prokopcová vystavuje v pražské Galerii Bayer & Bayer.

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2001
počet stran: 1
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český

poznámka:
-
Když Eva Prokopcová udělala před dvěma lety na prázdné plátno první tečku, netušila, že právě odstartovala své „tečkovací období".
Na začátku každého obrazu je všechno a nic, prázdné území, plocha připravená přijmout jakékoli možnosti. Prvními tahy a doteky štětce malíř vždy zruší počáteční (absolutní) rovnováhu. Jak začít? Někteří výtvarníci si vypomáhají náhodou, staří mistři házeli na plátno houbu namočenou v barvě. Obraz funguje jako organismus, změna v jedné části vyvolá řetězové reakce po celé ploše.
Odborníci si už na začátku 90. let všimli, jak se malířčiny obrazy stále více blíží absolutnosti, že už jenom nezobrazují, ale samy se stávají „energetickými zdroji". Eva Prokopcová chápe obraz podobně jako před lety Václav Boštík. Plátno je pro ni prostorem, ve kterém se něco důležitého odehrává, polem, kde se (jakoby samovolně) formují energeticky silná místa, siločáry a silokřivky. Na rozdíl od Boštíka je to směřování, setkávání, narážení, vzdýmání a propadání vybudované ze samostatných částiček, barevných teček či dotyků.
Nejhlubší pocity „neosobní" formou
Podobá se to malbě pointilistů Paula Signaca a Georgese Seurata, ale Eva Prokopcová nic skutečného nezobrazuje, čistou, téměř abstraktní a zdánlivě neosobní formou vyjevuje své nejhlubší pocity. Způsob jejího malování zřejmě souvisí i se současným stavem prožívání a zobrazování světa. Díky kosmickým a mikroskopickým snímkům většinu věcí vnímáme v nových rozměrech a souvislostech, převaha vizuálních signálů, kterými jsme zahlceni (televizní vysílání, reklamy nebo fotografie), je také složena z barevných bodů, z oddělených jednotek.
Digitalizace zachází s pravidelným rastrem, ale Eva Prokopcová nepracuje racionálně, podle chuti a potřeby barevné tečky ředí nebo zahušťuje. Výrazně prostorové struktury mají blízko k fraktálním obrazům. Je v nich viditelně přítomné nějaké pravidlo, řád, který se ale nedá jednoduše popsat.
Maluje štětcem i přímo z tuby, na tvarech barevných ďubek či kopečků je způsob vytváření dobře patrný, každý dotyk je i jedinečným trojrozměrným útvarem. Tečky nejsou jenom černé, ale i červené a hnědé. Hnědá připomíná hrnčířskou hlínu, materiál vhodný ke hnětení nejvíce zdůrazňuje prostorové kvality minimalistické malby.
Vnitřní rytmus na plátně
Tečkovací způsob je pro malířku jenom prostředkem k zaznamenání okamžitého duševního rozpoložení. O posledních obrazech říká, že „po plátně nechala proudit svůj vnitřní rytmus". Její plátna jsou jako hladina. Na chvíli se uklidnila, ale kdo ví, jaké štěstí či drama se tam dole (uvnitř) odehrává?
Malířka tvrdí, že na novou formu přišla náhodou, ale náhoda, jak známo, dál přeje jenom připraveným. Vystavený soubor je vyrovnaný, silný, přesvědčivý. Ale: prostá a elegantní forma se lehce může zvrátit v manýru.

Plátna jsou jako vodní hladina

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Plátna jsou jako vodní hladina

osoba   narození   poznámka
Prokopcová Eva   9. 2. 1948