Co zbývá po člověku když odejde...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Klid i nepokoj malby Jaroslava Uiberlaye
rok vydání: 2003
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Co zbývá po člověku když odejde, je sotva pár vzpomínek, které blednou a mizí. Vzpomínek na chvíle kdysi ale stejně skutečné a naléhavé jako je právě ta přítomná – s veškerou svou neodbytností. Po malíři zbude jeho malba, častěji neuspořádaná a v syrovém stavu nepřehledná. Pokud tu malíř je, nestará se o ni; co dokončí, odloží a jde dál, maluje. Nevím proto, nakolik to zde vystavené vypovídá o cestě malby Jaroslava Uiberlaye. V tom, co jsem při prohlížení jeho pozůstalosti zahlédl, jsou kromě pozoruhodných raných prací zřetelné dvě výrazné etapy, možná průhonická a želejovská. Ta první se vyznačuje živelností takové síly, že v ní není místa pro podrobnosti. Je celistvě lapidární a vrcholí kolem poloviny šedesátých let. Jde o malbu v rozpětí od širší škály barev až po práce v barvě jediné, výrazně vždy hmotně hnětené. Převažují kmeny a větvoví, prostoupené stejně hmotným světlem. Proto je tempera brzy vystřídána reliéfně nosnějším acronexem, tehdy dostupným disperzním pojivem práškových barev, častěji do sebe navzájem vtíraných už ani ne na paletě, ale přímo v malbě na papíře nebo plátně. První etapa doznívá začátkem let sedmdesátých. Ve druhé etapě velké gesto ruky malíře poněkud ustupuje do pozadí; se ztišením se jeho malba zjemňuje a prostor pro detaily skutečnosti se jí tak otevírá. Přibývá nové téma domu, jeho zdí, oken a dveří, téma lidského příbytku. Ale člověk sám se u Jaroslava Uiberlaye vyskytuje zřídka, zpřítomněný jenom v několika hlavách, v lapidárním aktu nebo v tematu ukřižování. Etapa první na této výstavě výrazně převládá, ta druhá a práce rané, to obojí je tu zastoupeno malou ukázkou. Mám-li ale mluvit o Jaroslavu Uiberlayovi, musím připomenout i dva jeho přátele z nejbližších, kamarády ze studií, blízké mu názorově i výtvarně. Jde o malíře, které jsme tu měli možnost skrze jejich komorní soubory prací poznat: o Miloslava Jemelku, který se dožil pouhých 35 let a zemřel už v roce 1960, a Františka Dvořáka, který tu v roce 1997 ještě i osobně byl a zemřel loni na jaře. Při veškeré přirozené rozdílnosti temperamentů měli všichni tři cosi zásadního společné a sdíleli proto i podobný úděl – zůstávali na okraji zájmu teoretiků. Ne všichni ve stejné míře, František Dvořák se na sklonku života jisté pozornosti dočkal, ne ale přiměřené mimořádné kvalitě jeho malby. Podobá se to i osudu práce Jiřího Jílka, kterému stále ještě nahrazujeme vnímavějšího teoretika a propagátora my s Anežkou. Ani on se nevešel do dobových proudů a všichni tři nám ho v mnohém často připomínají. V čem? Především v zásadním postoji k životu, k práci a k hodnotám trvalým; v pokoře řemesla a poctivosti cesty; ohromným zaujetím a zemitou věrností místu. Přísností k sobě a vstřícnou otevřeností vůči druhým. A často i formou, její spontaneitou, plnokrevnou šťavnatostí malby chuti života, tím vším, co dnes tolik chřadne a odumírá.
Malíř Jaroslav Uiberlay vrostl jako strom do krajiny, se kterou žil. Erbovní téma jeho malby má kmeny a větve hutné tak, že až všechno pohltí, vyplní plochu a zářivé světlo – další typický prvek jeho obrazu – musí proto s větvovím splynout. Vystupuje na hranách a ve štěrbinách hmoty, a všechno to tone a společně dýchá v temném planutí. Vládne tu syrová krása bytí, neuhlazená, váhyplně hutné gesto energických tahů, hnětených barev tíhy země – třetího prvku jeho obrazů. A z barev do sebe za mokra vtíraných vrství se a roste jednolitá živá tkáň malby. V ní najde si skromné místo někdy i dům, a kruh se uzavírá, svět obrazu je úplný. Nic nechybí; snad jenom živé bytosti, včely a pes – a přátelé, kteří domov Jaroslava Uiberlaye spoluvytvářeli. Jednou, kdysi dávno jsem byl pozván, a výstava je za to poděkováním. Snad i prolomí, trochu naruší mlčení okolo malby Jaroslava Uiberlaye…
Úvodní slovo k výstavě, GJJ Šumperk, 6. 8. 2003

Co zbývá po člověku když odejde...

osoba   narození   poznámka
Koval Miroslav   26. 11. 1944    

Co zbývá po člověku když odejde...

osoba   narození   poznámka
Uiberlay Jaroslav   27. 6. 1921