Co zbývá po člověku když odejde...
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Klid i nepokoj malby Jaroslava Uiberlaye
rok vydání: 2003
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český
poznámka:
-
Co zbývá po člověku když odejde, je sotva pár vzpomínek, které blednou a mizí. Vzpomínek na chvíle kdysi ale stejně skutečné a naléhavé jako je právě ta přítomná – s veškerou svou neodbytností. Po malíři zbude jeho malba, častěji neuspořádaná a v syrovém stavu nepřehledná. Pokud tu malíř je, nestará se o ni; co dokončí, odloží a jde dál, maluje. Nevím proto, nakolik to zde vystavené vypovídá o cestě malby Jaroslava Uiberlaye. V tom, co jsem při prohlížení jeho pozůstalosti zahlédl, jsou kromě pozoruhodných raných prací zřetelné dvě výrazné etapy, možná průhonická a želejovská. Ta první se vyznačuje živelností takové síly, že v ní není místa pro podrobnosti. Je celistvě lapidární a vrcholí kolem poloviny šedesátých let. Jde o malbu v rozpětí od širší škály barev až po práce v barvě jediné, výrazně vždy hmotně hnětené. Převažují kmeny a větvoví, prostoupené stejně hmotným světlem. Proto je tempera brzy vystřídána reliéfně nosnějším acronexem, tehdy dostupným disperzním pojivem práškových barev, častěji do sebe navzájem vtíraných už ani ne na paletě, ale přímo v malbě na papíře nebo plátně. První etapa doznívá začátkem let sedmdesátých. Ve druhé etapě velké gesto ruky malíře poněkud ustupuje do pozadí; se ztišením se jeho malba zjemňuje a prostor pro detaily skutečnosti se jí tak otevírá. Přibývá nové téma domu, jeho zdí, oken a dveří, téma lidského příbytku. Ale člověk sám se u Jaroslava Uiberlaye vyskytuje zřídka, zpřítomněný jenom v několika hlavách, v lapidárním aktu nebo v tematu ukřižování. Etapa první na této výstavě výrazně převládá, ta druhá a práce rané, to obojí je tu zastoupeno malou ukázkou. Mám-li ale mluvit o Jaroslavu Uiberlayovi, musím připomenout i dva jeho přátele z nejbližších, kamarády ze studií, blízké mu názorově i výtvarně. Jde o malíře, které jsme tu měli možnost skrze jejich komorní soubory prací poznat: o Miloslava Jemelku, který se dožil pouhých 35 let a zemřel už v roce 1960, a Františka Dvořáka, který tu v roce 1997 ještě i osobně byl a zemřel loni na jaře. Při veškeré přirozené rozdílnosti temperamentů měli všichni tři cosi zásadního společné a sdíleli proto i podobný úděl – zůstávali na okraji zájmu teoretiků. Ne všichni ve stejné míře, František Dvořák se na sklonku života jisté pozornosti dočkal, ne ale přiměřené mimořádné kvalitě jeho malby. Podobá se to i osudu práce Jiřího Jílka, kterému stále ještě nahrazujeme vnímavějšího teoretika a propagátora my s Anežkou. Ani on se nevešel do dobových proudů a všichni tři nám ho v mnohém často připomínají. V čem? Především v zásadním postoji k životu, k práci a k hodnotám trvalým; v pokoře řemesla a poctivosti cesty; ohromným zaujetím a zemitou věrností místu. Přísností k sobě a vstřícnou otevřeností vůči druhým. A často i formou, její spontaneitou, plnokrevnou šťavnatostí malby chuti života, tím vším, co dnes tolik chřadne a odumírá.
Malíř Jaroslav Uiberlay vrostl jako strom do krajiny, se kterou žil. Erbovní téma jeho malby má kmeny a větve hutné tak, že až všechno pohltí, vyplní plochu a zářivé světlo – další typický prvek jeho obrazu – musí proto s větvovím splynout. Vystupuje na hranách a ve štěrbinách hmoty, a všechno to tone a společně dýchá v temném planutí. Vládne tu syrová krása bytí, neuhlazená, váhyplně hutné gesto energických tahů, hnětených barev tíhy země – třetího prvku jeho obrazů. A z barev do sebe za mokra vtíraných vrství se a roste jednolitá živá tkáň malby. V ní najde si skromné místo někdy i dům, a kruh se uzavírá, svět obrazu je úplný. Nic nechybí; snad jenom živé bytosti, včely a pes – a přátelé, kteří domov Jaroslava Uiberlaye spoluvytvářeli. Jednou, kdysi dávno jsem byl pozván, a výstava je za to poděkováním. Snad i prolomí, trochu naruší mlčení okolo malby Jaroslava Uiberlaye…
Úvodní slovo k výstavě, GJJ Šumperk, 6. 8. 2003
Co zbývá po člověku když odejde...
osoba | narození | poznámka |
Koval Miroslav | 26. 11. 1944 |
Co zbývá po člověku když odejde...
osoba | narození | poznámka |
Uiberlay Jaroslav | 27. 6. 1921 |