Zapomenuté umění v pražském metru II: To nejlepší už je pryč

podnázev: wave.rozhlas.cz

typ dokumentu: www
rok vydání: 2015/06/04
jazyk: český

web: https://wave.rozhlas.cz/zapomenute-umeni-v-prazskem-metru-ii-nejlepsi-uz-je-pryc-5215476

poznámka:
Televizní obrazovky, jak se přezdívá skleněným obkladům metra Náměstí Republiky, měly být naplněné plynem, který by se při příjezdu metra zbarvoval. Futuristický nápad Václava Ciglera ale nešlo dotáhnout do konce. Cigler je také autorem jednoho z nejlepších uměleckých děl v metru, které ale z veřejného prostoru zmizelo. Podle kurátora a lektora Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Oldřicha Bystřického jsou dva nejlepší kusy pryč kvůli obchodním centrům Palladium a Quadrio.

Televizních obrazovek bylo původně ve stanici Náměstí Republiky o několik řad víc, po povodních ale některé opadaly, a tak zbyly jen čtyři řady futuristicky vypadajících skleněných obkladů. Ve své době byly recenzenty kritizované. „Prý je takový design příliš rušivý, metro by mělo cestující zklidňovat, Cigler k tomu ale přistoupil úplně jinak, jako umělec vizionář, jeho návrh, že by tvarovky byly naplněny plynem, který by se při příjezdu vlaku zbarvoval, měl evokovat dynamismus přijíždění vlaku, jeho příjezd by se tím i ohlašoval,“ říká Bystřický.

Další stanicí pražského metra, která vystupuje z řady svým interiérovým designem, je Smíchovské nádraží. Otevírá se do prostoru výrazněji než jiné stanice a dají se tu najít překvapivé detaily – nepravidelným řazením zářivkových trubic vzniká na stropě zvláštní grafika, obklad stěn pracuje s rytmem. „V jedné části je zahuštěnější, někde je zase širší, je tam moment toho řazení, který také evokuje přijíždějící vlak,“ říká Oldřich Bystřický. Největší překvapení ale na hledače zapomenutého umění čeká ve vestibulu. Mozaika s krajinnými motivy zmizela za skleněnou výlohou obchodu s košilemi a spodním prádlem. „Když rozhrnete oblečení na věšácích, najdete keramickou stěnu s velice lyrickým motivem, pučí tam květiny a pupeny.“ Původní výklenek u schodiště do vestibulu už před lety zabralo kasino, po čase ho vystřídal dnešní obchod.

Autor designu Náměstí Republiky Václav Cigler je také tvůrcem skleněných stél, které byly z vestibulu metra na Náměstí Republiky odstraněny „kvůli napojení na obchodní dům Palladium a přesunuty do neveřejných prostorů manažerského vedení obchodního domu“, jak uvádí web Vetřelci a volavky. Podle Bystřického patřil skleněný objekt k nejlepším uměleckým dílům v pražském metru. Spolu s monumentální skleněnou plastikou na Národní od Libenského a Brychtové, která zmizela před stavbou Quadria. Nedostatek veřejného zájmu o kousek z dílny světoznámých českých sklářů vedl k tomu, že plastiku vykoupila sama autorka a prodala ji do zahraničí.

Na umění v pražském metru se podle Bystřického podepsala schizofrenie doby. „Vedle sebe vznikaly top realizace Václava Ciglera i kamenné mozaiky zobrazující Jana Husa, což je taková ta unavená citace realismu 19. století z pozdní normalizace.“ Na výtvarné řešení zastávek metra z poslední doby se v porovnání s těmi starými klade o mnoho menší důraz. Pravidlo investovat několik procent rozpočtu z veřejných staveb na jejich design a umění, které funguje ve většině zemí Evropské unie, se v České republice neuplatňuje. Existuje pouze iniciativa Procento na umění, která se snaží pravidlo zrušené v roce 1991 znovu prosadit. Nový stavební zákon, podle kterého půjde na umění z rozpočtu vždy částka mezi půl a dvěma procenty, nedávno schválili na Slovensku.