Výtvarné umění

podnázev: 1950-1971, 1990-1996

typ dokumentu: periodikum

poznámka:
Časopis Výtvarné umění vycházel ve dvou obdobích, v letech 1950-1971 (10 čísel ročně) a 1990-1996.
1950-1971
Časopis Svazu československých výtvarných umělců - začal vycházet v roce 1950, zpočátku jako tribuna Svazu československých výtvarných umělců. V redakční radě se vystřídali od prvních ročníků např. Miroslav Míčko, Jaromír Neumann, Vladimír Novotný, František Kaláb, Alois Sopr, Jaroslav Grus, Jiří Kroha, Vlastimil Rada ad.
Od ročníku 1954 (do roku 1965, č. 6) byl vedoucím redaktorem Dušan Šindelář, v jeho redakční radě se postupně uplatnili: Jiří Kotalík, Adolf Hoffmeister, Karol Vaculík, Marian Váross, Karel Lidický, Jiří Mašín, Arnošt Paderlík, Martin Salcman, Vladimír Sychra, Jan Tomeš, Vojtěch Volavka, Jiří Šetlík, Vladimír Janoušek. Jaromír Uždil, Karel Hladík, Milan Hegar, Karel Souček, Pavel Sukdolák, Richard Wiesner, Jan Smetana, Miloslav Chlupáč ad. Obálky a typografii navrhovali Jiří Bursík, Zdeněk Sklenář, Milan Hegar, Zdenek Seydl, Stanislav Kolíbal, Jiří Schmidt.
První známky ideologického uvolňování se objevily v roce 1956 (články Miloslava Lamače a Jiřího Padrty o moderním umění).
V roce 1957 vyšla zásadní Padrtova stať Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj, Miroslav Lamač zde recenzoval práci Wernera Haftmanna o malířství 20. století, redakce otiskla zároveň stať Pavla Janáka Hranol a pyramida (přetištěnou z Uměleckého měsíčníku 1) významnou pro dějiny moderní architektury. Od této chvíle časopis těžce klestil cestu pro diskusi o moderním a současném světovém a zejména českém umění.
Osmý ročník (1958) byl věnován hlavně československé výstavě v Bruselu (František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný), výstavě kurátorů Miroslava Lamače a Jiřího Padrty Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna. Josef Hlaváček a Jan Sekera začali od tohoto ročníku (až do roku 1969) pravidelně informovat o zahraničních časopisech pro estetiku a teorii umění (byl zde např. poprvé recenzován clevelandský Journal of Aesthetics and Art Criticism), výtvarnou kritikou pravidelně přispívali Petr Wittlich a Josef Krása.
Ročník 1959 je díky Sjezdu socialistické kultury opět poplatný až na několik výjimek v kronice oficiálnímu dogmatu.
V roce 1960 přichází Květoslav Chvatík se statí k otázkám moderního umění a koná se opatrná anketa k situaci v československém výtvarném umění.
Ročník 1961 je záslužný pouze komentovaným (Luděk Novák) přetiskem stati Maxe Dvořáka k metodě dějin umění Poslední renesance? (Český časopis historický, 1902).
V roce 1962 se poprvé objevují stati k problematice tzv. fantaskního umění (Luděk Novák, Eva Petrová), František Šmejkal přichází s fenoménem nového hodnocení secese a českého umění 20. let. Rubrika ateliéry představuje řadu i nejmladších umělců. Ročník 1963 přináší studie Miroslava Lamače o symbolu v obrazech Jana Zrzavého a Šmejkalova Františka Muziku, redakce otiskuje stať Maria de Micheli, autora známé publikace a avantgardách 20. století, o povaze současných tendencí v umění.
V polovině roku 1965 (od č. 7) došlo k radikální proměně redakce, vedení se ujal Luděk Novák a Miroslav Lamač (střídali se v roli vedoucího redaktora a předsedy redakční rady), Miroslav Lamač byl vedoucím redaktorem posledního ročníku až do administrativního zániku časopisu v roce 1971. Redakce: Alois Fišárek, Bohuslav Fuchs, Ladislav Guderna, Karel Hladík, Květoslav Chvatík, Vladimír Janoušek, Čestmír Kafka, Albert Kutal, Miroslav Míčko, Arošt Paderlík, Vladimír Preclík, Zdeněk Sklenář, Marian Váross, grafická úprava Jan Kotík, Stanislav Kolíbal a Jiří Schmidt. Okamžitě je jasně patrné, jak plastická byla domácí výtvarná scéna, doposud ideologicky uměle přidušovaná. Ročník 1965 přináší ohlasy znakových tendencí v tvorbě i interpretaci - studie Jiřího Padrty o kaligrafii, písmu a znacích v obrazech Zdeňka Sklenáře, Václava Zykmunda o výtvarném díle jako znaku), objevuje se jméno Karla Teigeho (v kronice Vratislav Effenberger charakterizoval jeho názorový systém), Eva Petrová si všímá aktualizace surrealismu.
Ročník 1967 je zcela nabit pestrým spektrem názorů a výtvarných poloh: Jindřich Chalupecký píše o dada a novém umění, Miroslav Lamač o koláži, Bohumír Mráz o postsurrealistickém okruhu pražské školy, Marcela Schusterová-Mrázová o duchovním umění Františka Bílka, Luděk Novák o osudech figurace, Jiří Padrta o konstruktivních tendencích, Eva Petrová o umění objektu, František Šmejkal o artificialismu Toyen a Štyrského, Jaromír Zemina o Jiřím Johnovi, Václav Zykmund o Skupině Ra. Číslo je provázeno vizuální poezií a dokumentací významné výstavy Paris-Prague v Paříži (Adolf Hoffmeister, Miroslav Lamač, Jaromír Zemina). V roce 1967 přibyl do redakční rady Aleš Veselý, ročník je významný zejména pozorností českému symbolismu a dekadenci (korespondence Františka Bílka a Otokara Březiny, poezie a texty Karla Hlaváčka, Jiřího Karáska ze Lvovic) a ruské avantgardě, zejména Malevičovu suprematismu (Miroslav Lamač, Jiří Padrta).
Ročník 1968 se zabývá třemi nejzávažnějšími událostmi roku: soubornou výstavou Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně, jsou zde otištěny tři příspěvky z kolokvia k výstavě, které se konalo v dubnu tohoto roku (např. Wernera Hofmanna z Vídně), bienále v Benátkách (kam se mnozí dostali poprvé a vesměs i naposledy) a Documenta IV. v Kasselu. Z dalších statí nutno jmenovat studii Věry Jirousové o Bohuslavu Reynkovi, Jana Kříže o Františku Kupkovi a Josefu Istlerovi a Tomáše Vlčka o Vojtěchu Preissigovi.
Ročník 1969 věnoval dvojčíslo 2/3 rudolfínskému a evropskému manýrismu, dále zde proběhly důležité ankety k nové figuraci a poslední dvojčíslo 9/10 bylo věnováno liberecké výstavě Socha a město, rovněž s rozsáhlou anketou.
Poslední ročník 1970 (1. č. vyšlo 15. 6. 1970 a poslední 31. 5. 1971) se snažil udržet úroveň časopisu, nadále jsou zde komentovány významné události, výstavy a publikace, pokračují dobové úvahy o výtvarném znaku a symbolu (Václav Zykmund). Jindřich Chalupecký publikuje úvahy o soudobém umění (č. 2). Číslo 3 je věnováno výrazným soudobým výtvarným umělcům (František Dvořák píše o Richardu Fremundovi, Karel Miler o Otakaru Slavíkovi, Jaromír Zemina o Zdeňku Palírovi, Václav Zykmund o Vladimíru Vašíčkovi), č. 4 maďarské a polské avantgardě, č. 5 vzpomínkám na českou moderní tradici (Miloslav Holý, Vlastimil Beneš, K. Lidický), č. 6 reflektuje mezinárodní výstavu surrealismu ve Stockholmu, Václav Zykmund předbíhá dobu v recenzi prací Susanne Langerové, Petr Wittlich uveřejňuje studii o vztahu sochařství a architektury, Tomáš Vlček o Preissigových fotografiích krajin. V č. 7 přináší Josef Hlaváček úvahu o sociologické interpretaci umění, dvojčíslí 8-9 věnuje prostor anketě o kresbě a české knize, poslední číslo se pokouší ještě zachránit situaci články sovětských autorů o avantgardě a soudobém umění, nicméně historická éra Výtvarného umění administrativně končí, časopis byl zastaven v červnu 1971. Osudy jeho protagonistů souzní s koncem Výtvarné práce.
1990-1996
Výtvarné umění - dvouměsíčník věnovaný soudobému českému a světovému umění. Založen v červnu 1990 v návaznosti na násilně přerušenou tradici stejnojmenného časopisu zakázaného v roce 1971. Vydáván v letech 1990-92 Unií výtvarných umělců v Praze s finanční podporou Ministerstva kultury ČR. Šéfredaktorka Milena Slavická, odborní redaktoři v letech 1990-1991 Ludvík Hlaváček a Karel Srp. Od 1991 vycházel s anglickým podtitulem The Magazíne for Contemporary Art, s anglickými překlady nebo résumé článků v nové grafické úpravě Ondřeje Grygara. V roce 1991 odešli oba redaktoři a nastoupila Věra Jirousová. Od roku 1993 vydávalo časopis Občanské sdružení pro podporu Výtvarného umění, nadále s finanční podporou MK ČR. Stálými přispěvovateli časopisu se stali autoři z řad uměleckých teoretiků a kritiků působících před rokem 1989 v neoficiální kultuře: Vlasta Čiháková Noshiro, Olaf Hanel, Josef Hlaváček, Ludvík Hlaváček, Anna Fárová, Věra Jirousová, Jiří Olič, Ivona Raimanová, Milena Slavická, Karel Srp, Jiří Šetlík, Jiří Valoch a další, nebo kritiků, kteří emigrovali z Československa po 1968: Martin Chlumský, Helena Kontová, Pavel Liška, Tomáš Štrauss, Miroslav Vojtěchovský. Časopis získal rovněž zahraniční přispěvatele, především německé a americké teoretiky soudobého umění: Jürgen Harten, Reiner Borgemeister, Tamara Bissel, Dick Higgins, Ian Jeffrey, Shannah M. Ehrhart, Cornelia Lauf. Programem časopisu bylo: 1. informovat o současném domácím a světovém dění, 2. zařadit české umění do světového kontextu, 3. zaplnit informační vakuum let 1970-1989 a obnovit kontinuitu české výtvarné kultury, 4. vysledovat souvislosti mezi českým domácím a emigračním uměním, 5. informovat o soudobé teorii a filozofii umění. V časopise byly publikovány monografické studie, rozhovory, recenze, literární práce výtvarných umělců, teoretické a filozofické texty.
Zdroj – Nová Encyklopedie českého výtvarného umění. V heslech vypracovaných Andělou Horovou (AH) a Milenou Slavickou (MS)
jsou rozvedeny zkratky a doplněna křestní jména.