Počítač jako štětec

podnázev: Radomír Leszczynski

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vesmír
rok vydání: 1998
strana: 58
strana poznámka: + obálka
jazyk: český

poznámka:
-
Užitou grafiku Radomíra Leszczynského všichni známe, i když by patrně většina z nás, čtenářů Vesmíru, stěží odpověděla na otázku, kdo vytvořil znak Českých aerolinií, který vídáme na letadlech. Užitá grafika bývá anonymní; má reprezentovat firmu a ne autora návrhu. Firmy ovšem dobře vědí, kdo je Radomír Leszczynski, svědčí o tom více než 150 výtvarných řešení výstavních prezentací firem a organizací v ČR i zahraničí a řada logotypů a jednotných vizuálních stylů firem, jako jsou České aerolinie, FITNESS CLUB hotelu Intercontinental Praha, Kámen Zbraslav, Beton Zbraslav, MS GROUP, APP GROUP, SIGNET, PRIMAVERA ANDORRANA a další. Radomír Leszczynski realizoval také řadu významných výtvarných projektů v architektuře, např. malby pro zasedací síň Metrostavu, vstupní halu České pojišťovny, společenskou místnost ČNB, lustr v kavárně Galery v hotelu Intercontinental Praha, prostorové výtvarné dílo v pasáži Jiřího Grossmanna v Praze.
Ve Vesmíru ale užitou a firemní grafiku nepředstavujeme, proč tedy Radomír Leszczynski? Inu proto, že vynikající užitá grafika vyrůstá zpravidla z volné tvorby, malby, kresby, grafiky. V minulém čísle jsem psal o K. Vacovi, že za jeho špičkovou tvorbou plakátovou a scénografickou, jíž byl širší veřejnosti znám, se skrývala vynikající tvorba malířská – a právě na tu jsem chtěl upozornit. Stejně tomu je i v případě Radomíra Leszczynského: ten vždy maloval a kreslil, ale jen pro sebe a své přátele, z vnitřní potřeby a nutnosti. Před několika lety se rozhodl, že volné tvorbě bude věnovat většinu svého času. Jeho první samostatná výstava loni v Národním technickém muzeu byla překvapením: zdánlivě z ničeho nic se zde objevila výrazná hotová osobnost, již nelze v kontextu současného geometrického umění opomenout. Zásluhu na tomto ‚objevu‘ má Jiří Valoch a ovšem i ředitel NTM Ivo Janoušek, který v muzeu pořádá každoročně desítky zajímavých a objevných výstav.
Některé obrazy mohou připomenout Zdeňka Sýkoru (viz Vesmír 71, 118, 1992/2). Je to pochopitelné, vždyť Sýkora je jedním z čelných zakladatelů českého počítačového umění. A Leszczynski se k Sýkorovi jako východisku také hlásí. Východiska jsou stejná, ale rozvinutí je už odlišné. A zvláště odlišné je používání počítačů. Je to dáno i prudkým rozvojem počítačové techniky a velkým množstvím speciálních programů pro výtvarnou tvorbu. Leszczynski používání těchto programů dokonale ovládl; natolik, že si mohl dovolit s nimi zacházet nestandardně, vlastně proti vůli tvůrců těchto programů, ‚zneužívat je‘. V Leszczynského rukou se počítače proměnily v malířské a grafické nástroje. Grafiku už počítače zvládnou do finální podoby pomocí plotterů. Malba se musí zatím dokončit akrylem ručně. Dovedu si však představit i další vývoj. Počítače budou mít paletu, místo papíru se do nich vsune plátno a vydají hotový obraz. Budou malovat ‚samy‘, ale tak, jako můžeme o štětci říci, že maluje sám. Bez toho, kdo bude v ruce držet tvůrčím způsobem počítač-štětec to nepůjde, jako to nešlo nikdy.