Návody k upotřebení

podnázev: Jiří Kolář

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vesmír
rok vydání: 2002
strana: 598
strana poznámka: + obálka
jazyk: český

poznámka:
-
Před několika lety jsem měl (samozřejmě zcela výjimečnou) příležitost říci Jiřímu Kolářovi, že se starám o výtvarnou přílohu Vesmíru, že jsem tam už uvedl asi osmdesát českých a slovenských malířů a sochařů a že bych si moc přál, abych tam mohl uvést i jeho. „Tak já budu až osmdesátý první?“ odpověděl žertem. Další příležitost jsem už neměl a mít nebudu. Jiří Kolář zemřel 11. srpna. Ve Vesmíru se nakonec objevuje jako 143., což je ovšem údaj, který nevypovídá téměř o ničem. Vesmírná škála je (v dobrém smyslu, doufám) nahodilá. Nahodilé jsou ovšem všechny škály v umění – a přesto má smysl říci, že Jiří Kolář patří k prvním a nejvýznamnějším.
Myslím si, že příběh Jiřího Koláře souvisí s velkým příběhem hledání dokonalého jazyka, který tak pěkně vypráví Umberto Eco ve své stejnojmenné knize, příběhu o babylonském zmatení jazyků, jehož důsledkem bylo, že si lidé přestali rozumět, že jazyky opotřebované svými neopatrnými uživateli ztrácely schopnost odhalovat a vyjadřovat pravou skutečnost, a dokonce ji zakrývaly. A že jsou – stručně řečeno – jen dvě možnosti: buďto se pokusit vrátit zpět a obnovit ten jazyk, jímž se mluvilo v ráji (a který tudíž musel být dokonalý), nebo – pokud by to nešlo – takový jazyk zkonstruovat. V obou případech se základem stalo písmo. V prvním případě Písmo, totiž posloupnost hebrejských písmen diktovaná Bohem a zapsaná bez mezer a samohlásek, v druhém případě reálné znaky, jakási abeceda skutečnosti, jejíž písmena-znaky označují skutečnost přímo, a nikoli prostřednictvím slov. V obou případech jde o nacházení čistě syntaktických pravidel (permutací, kombinací, substitucí, formálních inferencí), která by umožnila jednoznačně dešifrovat takové sledy znaků, nalézt jejich „smysl“, přičemž tento smysl jsou právě ona pravidla. (Zkusím být konkrétnější: podle Carnapa je např. „obsah“ nějaké věty – posloupnosti znaků – množina všech vět, které jsou logickými důsledky této věty.) V prvním případě takové „techniky“ na odhalování „smyslu“ dostaly označení kabala, v druhém případě po dlouhém vývoji od Bacona a Leibnize skončily u Gottloba Fregeho v jeho pojmopisu, který později dostal název matematická logika.
Na tomto příběhu je – a tak o tom píše i Umberto Eco – zvláštní to, že je to příběh složený jen z neúspěchů, co se týče původního cíle, avšak mimořádně úspěšný, co se týče vedlejších účinků: z těch totiž vznikla celá naše kultura, civilizace, a především věda. A hned také náznak odpovědi, proč k takovému zázraku mohlo dojít: tento přístup ke skutečnosti je schopen odkrývat oblasti, do nichž bychom se jinak nedostali, protože nám je „přirozený“ jazyk zakrývá. Tak matematická logika objevila nový světadíl myšlení a ve svých důsledcích nás k počítačům a novým formám komunikace, sdílení společného, dovedla filozofie zvaná analytická. Ta rozpoznala, že všechny velké filozofické problémy jsou problémy jazyka, objevila nové rozměry skutečnosti a odhalila mnohé, jinak neviditelné složky fungování a používání jazyka.

Návody k upotřebení

osoba   narození   poznámka
Fiala Jiří   24. 2. 1939    

Návody k upotřebení

osoba   narození   poznámka
Kolář Jiří   24. 9. 1914