Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2008
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Vážení, vítám vás na zahájení výstavy Jaroslava J. Alta.
Dal jí název Kalendárium /Stěhování duše.
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi zahajoval výstavu v Ústavu makromolekulární chemie v Praze na Petřinách. Do čtyřdílnému cyklu Kalendárium od té doby přibylo další – dnes poprvé a prý se značnými obavami – vystavené dílo Osobní kalendárium II/1. Do obrazu namalovaného opět na půdorysu jednoduchého grafického rastru malíř převedl data několika členů rodiny, postupně je podle předem daného pravidla přes sebe navrstvil. Vycházel jenom z holých datových informací, na začátku pouze stanovil barevnost. Do kompozici a barevné harmonie nezasahoval.
Nově vystavené cykly Stěhování duše a Cesty domem mi připomněly oblaka. Napohled hmotná a zároveň neuchopitelná tělesa, proměnlivá mračna - bělavé páry, které – řečeno básníkem - po modrém blankytu hynou. - Kdoví, duše je možná něco podobného.
Ve stěhování duší věří řada náboženství, například hinduismus. S hinduismem má Altův cyklus i další styčné body či plochy. Jaroslav Alt také věří v trvalost myšlenek a skutků. Cokoli uděláme, cokoli vyslovíme, cokoli pomyslíme se potom někam zapisuje. Možná jako informace, spíš jako zprvu nezřetelná, později stále jasnější stopa či cesta. Opakované doteky, které samy o sobě nic viditelného nezanechávají, se sčítají, s množstvím proměňují v jinou kvalitu. Fascinují mě fyzické projevy stejně soustředěných či stejně směrovaných přání – třeba mramorový patník na Karlově mostě - stojí před schody vedoucími dolů na Kampu - vyhlazený vědomými i neuvědomělými doteky kolemjdoucích. Nebo – tamtéž – bronzové reliéfy mučednictví sv. Jana Nepomuckého s několika vyleštěnými místy zhmotnělých žádostí a tužeb. A v trávníku vzniká cestička zkracující vzdálenost. Něco už se rodí, ale ještě to není vidět, a zatím ani nevíme, co to bude. Na začátku ještě není nic, ale - na začátku je všechno nejasné, na každém začátku jsou přítomné všechny směry, všechny možnosti.
Před třemi roky jsme s Pavlou Jazairiovou putovali z francouzského městečka Saint Jean Pied de Port do Santiga de Compostela. Pouť je rozložená do 33 dnů, celkem 794, denně 24 kilometry. Na cestě jsem si uvědomil, jak přirozená a jak neskutečně rychlá je chůze. Poutník jde, je právě zde, vidí, kde za chvíli bude, a když se otočí, spatří, kde byl. Na dlouhé cestě se ocitne, to byl největší zážitek z pouti, uprostřed prostoru a času. Ve vlastním – a zároveň s ostatními poutníky sdíleném – časoprostoru. Mnohokrát jsem přitom vzpomínal na Karla Hynka Máchu. Jak dokázal vyjádřit pocity spojitosti a nespojitosti času, vztah minulosti, budoucnosti a přítomností.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro, tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.

Zárodky či myšlenky kreseb cyklu Stěhování duše vznikaly při skutečném stěhování z Kutné Hory do Trstěnice, na cestě, kterou Jaroslav Alt mnohokrát projížděl. - Odjížděl jsem – píše malíř - z krajiny známé do prostředí, se kterým jsem se teprve seznamoval. Vůbec jsem ho neuměl číst a první kontakt byl pohled ve směru jízdy, byl to vlastně pohyb turisty, který si vybírá záchytné body, aby nezabloudil. Dalším krokem bylo vnímání věcí (sestav v krajině) na principu líbí, nelíbí, jak je co barevné, velké, malé. Teprve za dlouhou dobu jsem si uvědomil, že tuto základní, spíše technickou rovinu seznamování se s terénem doprovází určitá konstantní, prakticky ve svém základu se neměnící sestava při každé cestě se opakujících prvků, které pro základní orientaci neměly v podstatě žádný význam. Právě tyto prvky však časem nabývaly na významu z hlediska umožnění postupného pronikání do krajiny. Nebylo to pronikání vizuální, ale spíše duševní, narůstající schopnost otevřít si krajinu (tady asi už ale o krajině není možné mluvit) v její větší intimitě a současně pootevřít i svou mysl pro příjem. Ne už pro příjem obrázků, ale pro tichou komunikaci. – Tolik citace.
Altova zkušenost není zkušeností poutníka, je zkušeností návratů, opakovaných setkání – doteků. V posledních letech se zabývám tvorbou informačního systému, ve kterém je možné vyhledávat i pomocí klíčových slov. Jakými klíčovými slovy lze charakterizovat Altovu tvorbu? - Dálka? Čas? Pohyb? Prostor? Proměna? Víra? Naděje?
Jistě vás napadají další příhodné pojmy. Zvláštní je, že v každém klíčovém slově, které jsem pro své vymezení Altova přístupu a díla použil, jsem zahlédl i jeho opak. Dálka je totiž nemyslitelná bez blízkosti. Ve vteřině je věčnost. Jednotlivá slova nejsou přesná, nejsou to jednoznačné (matematické) definice, záleží na kontextu, ve kterém se použijí. V každém pojmu tak nejsou latentně přítomné jenom jeho opaky, ale desítky, stovky, tisíce dalších významů. Řeč, výběr a skladba slov, slouží jenom k neustálému přibližování k tomu, co chceme pochopit a sdělit. Matematici takovému postupu - užuž se dotýkáme a ještě ne – říkají aproximace. A některé věci, myšlenky a pocity jsou prostými (klíčovými) slovy sotva sdělitelné. Sdělovat to, co je prostými slovy nesdělitelné, je výsadou umění. Proto potřebujeme hudbu, literaturu, divadlo, výtvarné umění, poezii.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených úst plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

 

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

osoba   narození   poznámka
Alt Jaroslav   21. 6. 1950    

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2008/10/21 - 2008/11/09   Jaroslav J. Alt: Kalendárium / Stěhování duše, Galerie Felix Figura, Praha

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

osoba   narození   poznámka
Mácha Karel   16. 11. 1810    

Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 67551, výstřižek