Úvodní slovo na zahájení výstavy Jindřicha Nováka v Galerii d - 15.12.1983

typ dokumentu: text
rok vydání: 1983
počet stran: 4 listy
výška x šířka [mm]: 208 x 148
jazyk: český

poznámka:
-
Jsou výtvarníci, kteří se dovedou prosadit, abych tak řekl -je jich všude plno. Umějí zahrát na strunu, s jejímž tónem rezonuje ohlas veřejnosti. A jsou jíní, jejichž písnička jen občas a výjimečně pronikne zdmi jejich ateliéru. Jako by svým naturelem byli určeni k hloubáni ve své práci a v sobě samých, jejich výtvarná řeč nemá dar snadné komunikace, spíše jdou osamělou stezkou.
Myslím, že Jindřich Novák patří k těm druhým. Je ponořen do své práce, do její tvůrčí a technické podstaty, sama o sobě je mu cílem a nemyslí v první radě na její uplatnění. A přece i on cítí nutkání vydat alespoň někdy počet ze svého díla. V Praze vystavuje samostatné počtvrté. Poprvé ukázal soubor tušových kreseb z jugoslávské Makedonie roku 1969 ve Staroměstské radnici, o rok později shromáždil drobné oleje v Galerii ČFVU Centrum, a v roce 1974 vystavoval grafiku a oleje větších formátů v Galerii na Slovanech. (Mimochodem - škoda, že tahle komorní výstavní prostora už neslouží svému původnímu účelu).
Mám takový dojem, že mezi povědomím veřejnosti o práci Jindřicha Nováka a mezi jeho dělností, pílí a zaujatostí pro tvorbu je úměrnost nepřímá. Zdá se mi, že čím méně se mu dostává konkrétních úkolů, s tím větším dychtěním se snaží obsáhnout různé výtvarné oblasti a po svém se v nich vyjadřovat. Dokladem toho je právě tahle jeho současná výstava. Najdeme tu kresby, volnou i drobnou grafiku, obrazy, ilustrace i hračky. Jenomže tohle třídění mi připadá jen formálně přehledné. Ve skutečnosti všechna tvorba Jindřicha má vnitřní jednotu, podle mého soudu je organickým celkem, jehož gruntem je kresebný, grafický projev a jehož pramenným zdrojem je umělcův vztah k života a pohled na svět kolem nás.
V grafice a kresbě jde Novák přirozenou vývojovou cestou od uvolněné reality např. pražských motivů z padesátých let až k dnešní přísné stylizaci a grotesknímu zjednodušení námětů především figurálních. Dobírá se podstaty grafických technik, z nichž vedle litografie je mu nejblíže předavším lept, akvatinta a vernis mou, tedy techniky tisku z hloubky, které uváženě a citlivě Kombinuje a v nichž brzy nachází svůj osobitý rukopis i typickou, jakoby zamlženou barevnost. Nezazní tu hluboký tón, nezasvítí tu čistá bílá. Námětové i tady se brzy objevuje ten příznačný Novákův pohled na groteskní svět malých lidiček a zvířátek kolem nich. Nabízí se tu přirovnání ke kaleidoskopu čí stavebnici z humorných prvků a leckdy se tu ozve i černý humor. Jsou to jakési motivické obměny (cyklické variace). (K. Štika, Pravý grafoun, cítí cyklicky.) Z jednoho motivu vyroste Novákovi často řada kompozičních modifikací, někdy na hranicích abstrakce. Jako doklad bych tu chtěl uvést - a teď nemysleme na šuplíčky techniky - jen dva jeho cykly - Hamlet a Golem. Pojetí je tu nekonvenční, nejde o dramatické scény, ale jsou to spíše poetické vize, postižení baladické atmosféry. A v tom golemovském souboru jsem měl dokonce pocit i jisté hudebnosti. Tohle je pro mne jaksi ten vážný pól Novákova tvoření.
Co se týká úkolů ilustračních, myslím, že jsou jeho srdci velmi blízké. Pravda, nebylo jich bohužel zatím mnoho, ale byly závažné - pro nakladatelství Panorama, pro Albatros, Artii, i pro slovenské vydavatelství Mladé letá. Jde o knížky pro děti a jsou to obrázky divácky náročné, strohou zkratkou, pádnou, spíše těžkou barevností i technickou složitostí a zasazením do typografického kontextu knihy - nic pro povrchní prohlížení, nic laciného. A mluvíme-li o Jindřichu Novákovi ilustrátorovi, chtěl bych Vás upozornit na jeho výtvarný doprovod Vachkova Bidýlka. Je tady taky vystaven. Nejde tu o zakázku. Těch 24 barevných celostranných ilustrací, 31 leptaných záhlaví i návrh obálky vytvořil Novák "jen tak", z vnitřního nutkání, protože vždycky toužil ilustrovat humoristickou knížku pro dospělé – zatím marně. Který text by mu odpovídal víc – než právě ten Vachkův "malosvět" s groteskními postavičkami!
Jenomže tenhle shovívaný a někdy i nahořklý úsměv prostupuje vlastně i Novákovo malování. Po duchu jsou jeho obrazy úzce spřízněny s grafikou. Významem, který je v nich přisouzen linii, groteskní zkratkovitosti, chladnou, tlumenou barevností i svými náměty a myšlenkami, z nichž vznikají, a které v divákovi vzbuzují. Jsou jaksi rezervované, nevím, zda si svého pozorovatele získají na první pohled. Ale i v nich je Novák věrný sám sobě, svému názoru na život. Najdeme tu vážné zamyšlení v pádnosti metafory, ale i hravé žonglování s nápadem.
Ona nadlehčená a někdy trochu natrpklé hravost je druhým pólem výtvarníka Jindřicha Nováka. Očitě se to taky jeví např. v jeho hračkách z papíru. Jsou svědectvím nejen jeho neokázalého, ale možná tím upřímnějšího vztahu k dětem. Zároveň však dokládají jeho poměr k materiálů, k manuelní zručnosti, což ostatně potvrzuje i jeho tiskařské řemeslo na vlastním lisu, vlastní adjustování a rámování svých prací.
Upřímně řečeno, blíže jsem poznal Jindřicha Nováka až v tomto roce, když jsem připravoval úvod k jeho katalogu a těchto pár slov pro vernisáž. Jeví se mi jako odříkavý eremita, nemluvný a podmračený, ale v tomto kabátě věsí člověk opravdový, opakuji - výtvarník věrný sám sobě. Z té duše přeji téhle výstavě dobrý ohlas a jemu samému nadále radost z práce a konkrétních úkolů. Myslím, že si obojího zaslouží.

Úvodní slovo na zahájení výstavy Jindřicha Nováka v Galerii d - 15.12.1983

osoba   narození   poznámka
Cinybulk Vojtěch   10. 8. 1915    

Úvodní slovo na zahájení výstavy Jindřicha Nováka v Galerii d - 15.12.1983

osoba   narození   poznámka
Novák Jindřich   18. 8. 1923    

Úvodní slovo na zahájení výstavy Jindřicha Nováka v Galerii d - 15.12.1983

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1983/12/15 - 1984/01/22   Jindřich Novák: Výběr z díla, Galerie d - Dientzenhoferův dům, Praha

Úvodní slovo na zahájení výstavy Jindřicha Nováka v Galerii d - 15.12.1983

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  Taťána Štěpánová, Praha