Reynek a Francie

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění
rok vydání: 2011
ročník: 24
číslo: 7
počet stran: 1
počet reprodukcí: 3 b
strana: 12
jazyk: český

poznámka:
Reynek a Francie
V devadesátých letech 19. století navštěvují Češi stále častěji Paříž, aby se seznámili s novými uměleckými směry a poznali atmosféru evropské metropole. Paříž je styl i móda, ale především jedinečná inspirace. Za 1. republiky vztahy ještě zesílí, pro českou avantgardu je moderní umění bez Paříže prostě nemyslitelné.
Není tedy divu, že i Bohuslav Reynek zaměří svou pozornost k francouzské kultuře. Reynek vyšel z tradice symbolismu a jeho vztah k Francii nebude tak jednosměrný a závislý na pařížských novinkách. Při své první cestě v roce 1911 se sice zastaví v Paříži, ale cílem cesty je Bretaň, chudý a drsný kraj. Už tehdy se projeví Reynkovo bytostné venkovanství, neboť místa, kde maloval Paul Gauguin, jsou pro něj důležitější než rušné velkoměsto. Concarneau, černobílý linoryt z roku 1921, je jedinou vzpomínkou na Reynkovu poněkud záhadnou zimní cestu do Bretaně.
Kontakt s Josefem Florianem, práce pro Dobré dílo, nakladatelství v Nové Říši, posílí ještě více Reynkův zájem o francouzské výtvarné umění a literaturu. Právě Florian vydává v roce 1915 album reprodukcí z díla Georges Rouaulta. Charles Péguy, vydaný v Dobrém díle ve stejném roce, je prvním Reynkovým knižním překladem francouzské poezie. Překlad zápisků Paula Gauguina, vydaný v roce 1916, je patrně dodatečným zhodnocením Reynkovy bretaňské cesty. V dalších letech počet překladů houstne, zájem o literaturu se dělí se zájmy výtvarnými, a často se tyto zájmy navzájem prolínají. V roce 1920 vznikají první linoryty, ostře řezané grafiky, ovlivněné už poetikou expresionismu. Nepochybně důležitý je i kontakt s Josefem Čapkem, jehož linoryty v roce 1922 doprovodí Reynkovu sbírku Rybí šupiny.
V roce 1923 se Reynek opět rozjíždí do Francie, ale ani tentokrát není cílem Paříž, ale poutní místo La Salette. Ve stejném roce přeloží Reynek prvotinu Suzanne Renaud, básnířky z Grenoblu. Tak začíná citový vztah, který je 13. března 1926 stvrzen sňatkem. V roce 1928 se v Grenoblu narodí první syn Daniel, v následujícím roce syn Jiří. Francouzské vlivy, pobyty v Grenoblu, toulky po okolí, svatební cesta do Provence, přátelství s Jeanem Gionem, Georges Bernanosem, Henri Pourratem ovlivní život i tvorbu. V Grenoblu v roce 1927 Reynek poprvé vystaví své práce – pastely – na veřejnosti. Výstavy skupiny l´Effort se zůčastní i dva významní čeští umělci – Otakar Kubín a Jiří Kars. Dá se říci, že i tentokrát se Reynek vyhnul Paříži, daleko bližší je mu region.
Grenoble obklopují vysoké hory, ale o tyto dramatické alpské velikány nejevil Reynek žádný zájem. Jako by svým duchem zůstával stále na své rodné Vysočině, v kopcovité krajině s polními cestami, roztroušenými vesnicemi a venkovskými kostelíky. Je docela pochopitelné, že se jeho oblíbeným motivem stal malý kostelík v St.Nizier nedaleko St.Martin d´Uriage. Kostelík je prostý, ale poetický, srostlý s okolní krajinou a s příběhy pastýřů.
Reynek byl velký kreslíř, kreslil téměř denně, často v zimě, za jakéhokoli počasí. Právě tato kreslířská zdatnost a houževnatost mu pomohla přejít od linorytů k jeho nejvlastnější grafické technice – k suché jehle a kolorovanému leptu. Když Reynek při jedné procházce v botanické zahradě v Grenoblu objeví zapomenutou krabici tiskařských barev, bude to považovat za osudovou výzvu. V roce 1933 získává Šimonovu příručku umělecké grafiky, zakupuje si satinýrku a pouští se sám do prvních grafik. Po smrti otce v roce 1936 přebírá statek v Petrkově a povinnosti s ním spojené. Přicházejí špatné časy a na další cesty do Francie už není pomyšlení. Jen Suzanne Renaud navštěvuje před válkou ještě jednou svou rodinu v Grenoblu – už sama. Reynek se uzavírá do vlastního světa, pase ovce, ale válečné události se nevyhnou ani Petrkovu. Za německé okupace přichází násilné vystěhování, po komunistickém puči je v roce 1949 statek zestátněn.
Padesátá a šedesátá léta jsou naplněna usilovnou prací, která zahání chmury, samotu a nepřízeň doby. Do Petrkova přicházejí přátelé, příznivci a obdivovatelé neoficiálního díla. V roce 1964 se konečně uskuteční první Reynkova výstava, dostavuje se uznání, zájem kulturní veřejnosti rychle roste. Reynek vystavuje v Brně, Praze, Soběslavi, Lounech, Ústí nad Labem, Ostrově nad Ohří, Liberci i v Havlíčkově Brodě, odkud je to do Petrkova už jen kousek. Také z Francie přijíždějí po dlouhé pomlce první návštěvy. Helene Elisabeth Félix-Faure z Grenoblu, syny Danielem a Jiřím nazývaná „Šonšon“, přiváží do Petrkova nedostatkovou kvalitní kávu a nové knihy. Reynkovy grafiky se opět dostávají do Francie a i tam vzbudí živý zájem, který nakonec vyvrcholí založením společnosti Romarin z iniciativy Annick Auzimour. Díky překladům bohemisty Xaviera Galmiche se francouzští čtenáři mohou seznámit i s Reynkovým básnickým dílem.
21.1.1964 zemřela Suzanne Renaud, 28.9.1971 zemřel Bohuslav Reynek. Petrkov se stal v české kultuře pojmem, hodnotou, v níž důležitou roli hrají česko-francouzské kulturní vztahy.

Josef Kroutvor

Reynek a Francie

Reynek a Francie

Reynek a Francie

Reynek a Francie