Resumé

podnázev: Summary, Résumé, Resumé, Podsumowanie

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vladimír Rocman
rok vydání: 2009
ostatní fotografie: 3 b, 1 čb
strana: 333-341
jazyk: anglický, český, francouzský, německý, polský

poznámka:
-
Rodinné prostředí, talent, píle a řemeslná zručnost dovedená k dokonalosti – doslova k umění – to byly a stále jsou základní kameny výtvarné tvorby Vladimíra Rocmana, malíře a grafika.
Otec Alois – plukovní fotograf 6. střeleckého pluku Hanáckého československých legií na Rusi – předal svému synovi schopnost vizuálního vnímání svého okolí. Matka Marie je doplnila poutavým a barvitým vyprávěním lidových pohádek a pověstí. Dědeček – novoměstský patriot – přidal lásku k rodnému městu a úctu k české historii.
Řemeslnou zručnost vyžadující pečlivost zdokonalil mladý Vladimír při vstupu do praktického života jako učeň chromolitografie v Grafickém ústavu uměleckém Theodora Böhma v Novém Městě nad Metují. Tehdy, v letech 1941–42, získal první vysoká ocenění za samostatné výtvarné práce provedené na litografickém kameni. Bylo to období, kdy v něm uzrálo rozhodnutí věnovat se profesionálně knižní ilustraci. Ještě za druhé světové války začal studovat na střední Umělecko-průmyslové škole v Praze v grafické speciálce profesora Antonína Strnadela. Přestože byla škola brzy Němci uzavřena, zůstal věrný svému rozhodnutí a po osvobození se stal znovu jejím studentem – to již byla škola povýšena na vysokou. V roce 1950 absolvoval státní závěrečnou prací s tématem: propagační materiál pro Nové Město nad Metují – tj. poštovní známky, plakáty a další reprezentační tiskoviny. Práce byla věnována tehdy nadcházejícímu 450. výročí založení města (1951).
Dalším mezníkem na cestě Vladimíra Rocmana byla tříletá vojenská prezenční služba. Místo pušky dostal do rukou fotoaparát a jako fotograf a grafik pracoval pro časopisy Naše vojsko a Československá armáda.
Po svlečení zeleného sukna v roce 1953 naplňuje své mladické rozhodnutí – navazuje spolupráci se Státním nakladatelstvím dětské knihy a stává se profesionálním knižním ilustrátorem a grafikem. O jeho dílo projevují postupně zájem další nakladatelství – Mladá fronta, Odeon, Turista, Albatros, Československý spisovatel, Lidová demokracie, Panton, Svět sovětů, Artia, Avicenum, Aventinum… Ilustroval knihy nejen pro děti a mládež, ale i pro dospělé: pohádky, učebnice, encyklopedie, ale i klasiky, sci-fi nebo poezii.
Dodnes vypracovaných více než 4 000 ilustrací pro téměř 170 knih a publikací i grafická úprava většiny z nich přinesly Vladimíru Rocmanovi v letech 1967, 1974 a 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. Zatím poslední uznání převzal v soutěži Má vlast v srdci Evropy – poznej ji a chraň v roce 2009 za ilustraci knihy Nové Město nad Metují v pověstech a vyprávěních.
Na ilustrace knížek pro děti logicky navázaly papírové prostorové (mnohé pohyblivé) hračky – vystřihovánky a skládanky. Patří do grafické tvorby užité a nezůstaly v této oblasti u Rocmana samotné. Doprovází je řada přebalů gramofonových desek, výstavních katalogů, plakátů, pozvánek, diplomů, pamětních listů, obtisků…
Pro dokonalé vyjádření svých prací ovládl celou řadu výtvarných technik. Litografii, dřevoryt a dřevořez, suchou jehlu, koláže, tapisérie technikou artprotis a aradekor. Fotografuje, kreslí tužkou, uhlem, rudkou, perem, stětcem, rydlem – na papír, dřevo, kov. Tvoří nejen v ateliéru, ale i v nejrůznějších prostředích – v dolech, v malých slovenských vesničkách, na koncertech, v horách či na mořském pobřeží. Koncem devadesátých let opouští olejovou malbu a věnuje se teplem roztaveným voskovým barvám – enkaustice.
Tím ale výčet Vladimírem Rocmanem dokonale zvládnutých oblastí nekončí. Odvážně a s citem řešil i prostorová zadání – např. barevně a výtvarně prostory Ústřední vojenské nemocnice v Praze, instalaci mnoha autorských výstav různých výtvarníků, především pro Galerii Vincence Kramáře v Praze (Picasso, Chagall aj.) nebo reprezentační výstavy hudebního vydavatelství Panton.
Při ilustracích se bezpodmínečně podrobuje autorovi knihy a přetváří dokonale jeho myšlenky ve vizuální vjem. Jak Vladimír Rocman sám říká: „Sloužím knize, musím se věnovat skutečnosti...“ Svým způsobem ho tato „služba“ svazovala a určovala styl jeho tvorby – vymezovala jeho tvůrčí prostor, v němž sice nepřekročil realitu, ale výrazně ji obohatil znamenitou stylizací vyplývající z jeho celoživotního poznání.
Malba a volná grafika pro Vladimíra Rocmana znamenaly volnost výtvarného projevu. Projevilo se to již v prvních pracích – litografických pohlednicích Nového Města nad Metují, Náchoda a Hronova (1944–45). Do popředí jeho volné tvorby se rychle dostala abstrakce. Jedním z vrcholů pak je cyklus Srpen 1968 (suchá jehla 1969), postavený na osobních prožitcích autora.
Nezanedbatelná je Rocmanova pedagogická činnost. Ještě za studentských let působil na vysoké škole umělecko-průmyslové (VŠUP) jako asistent, ale protože odmítl vstoupit do KSČ, musel toto místo opustit. K výchově mladé generace se vrátil v letech 1970–1979, kdy vyučoval na Střední odborné škole výtvarné – „Hollarce“ – v Praze. Také v soukromí svého ateliéru v Novém Městě nad Metují připravil po svém návratu do rodných míst více než dvě desítky studentů toužících po výtvarném vzdělání pro střední a vysoké školy.
P.S.
Je zásluhou několika dobrých přátel Vladimíra Rocmana, že překonal skromnost, s níž odmítal větší publicitu své osoby i umělecké tvorby. Díky jim se Vám, milí čtenáři a přátelé výtvarného umění, dostává tato monografie, zaznamenávající dosavadní životní cestu skromného, ale velice pilného, nápaditého a tvůrčí invencí překypujícího autora. Lze říci, že svým dílem obohatil mnohé návštěvníky svých výstav, čtenáře řady knih a časopisů, nespočet dětí i dospělých bavících se s jeho papírovými prostorovými hračkami.
A to nejen v České republice.
Vladimír Rocman se v r. 2008 dočkal ocenění svého milovaného rodného města – bylo mu uděleno čestné občanství Nového Města nad Metují.

Resumé

osoba   narození   poznámka
Hartman Ladislav   15. 9. 1945    

Resumé

osoba   narození   poznámka
Rocman Vladimír   8. 9. 1923