Otakar Mrkvička

podnázev: Září v pražských výstavách

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidová kultura
rok vydání: 1945
strana: 3
jazyk: český

poznámka:
Otakar Mrkvička
je socialista, který se vždy nekompromisně hlásil k revoluční levici. Prodělal s ní jako malíř, ilustrátor, bedlivý pozorovatel a glosátor výtvarného dění všechny teoretické i praktické zvraty, kterými prošlo evropské malířství, opírající se o Pařížskou školu v mezidobí obou světových válek.
Po zhroucení Československa byly tyto styky přerušeny a isolace, do níž jsme byli vmanévrováni promyšlenými opatřeními nacistické politiky,, měla připravit podmínky pro úplné kulturní zapojení na Berlín. Bránili jsme se proti tomu tím, že jsme se drželi našeho vlastního, značně bohatého, k Paříži orientovaného výtvarného dědictví a udržovali jsme kontinuitu svých styků s civilisovanou Evropou tím, že jsme výtvarně navazovali na malířské etapy předválečné, které byly ještě v živé paměti.
Mrkvička, jemuž ležela jako socialistovi válečná problematika dvojnásob na mysli než ostatním, se uchýlil po etapě, blízké surrealismu, k Picassovi, jehož španělské cykly se obírají podobnou thematikou a který také nejvíce vyhovuje jeho vyvinutému intelektu. Toto spojení samo o sobě šťastné jako obrana proti Berlínem glorifikovanému válečnému úpadku, může vyzníti nepříznivě, jestliže je navazováno neorganicky na projev, který vyplynul jako výslednice celého složitého předcházejícího vývoje. A ani Mrkvička neunikl tomuto nebezpečí. Válečné glosy, v nichž se ozývají i jiné místní vlivy, jak ve volbě thématu, tak i ve způsobu zpracování (Čapek, Tichý), jsou při vší úctě k Mrkvičkově snaze o vyrovnání se s palčivými otázkami války dokladem, jak je válečná problematika nezralá, aby mohla býti bez efektu výtvarně zpracována. To platí nejen v tomto případě, ale u všech těch prací na válečný námět, s nimiž jsme se měli zatím možnost seznámiti. Jsou vesměs materiálem, z něhož bude možno po nutném odstupu vykřesati pevný umělecký tvar. Toho si byl Mrkvička také sám vědom, když svou výstavu1 označil jako válečný deník. Toto uvědomění ho také zavazuje.