František Tröster 25 let ve službách našeho divadla
podnázev: Poznávejme Ústecký kraj
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Průboj
rok vydání: 1959
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český
poznámka:
-
V seriálu článků pojednávajících o výtvarných umělců, kteří se přimykají svým dílem nebo původem k Ústeckému kraji, jsme seznámili zatím naše čtenáře s dílem čtyř vynikajících osobností, Antonína Hudečka, Otakara Nejedlého, Emila Filly a zasloužilého umělce Viléma Nowaka. K těmto čtyřem výrazným profilům připojujeme nyní portrét vynikajícího jevištního výtvarníka, arch. Františka Tröstera.
František Tröster se narodil 20. prosince 1904 e Vrbičanech u Lovosic z rodiny, která má v kraji velmi staré kořeny. Odborné vzdělání získal na Vysoké škole architektury při Vysokém učení technickém v Praze a u prof. Pavla Janáka na Umělecko-průmyslové škole, proslulé tím, že kolem sebe soustřeďovala pokrokovou uměleckou mládež a že z ní vycházeli umělci, kteří stanuly pevně po boku dělnické třídy. Tröster byl jedním z nich a svou příslušnost k pokrokovému táboru projevil již za studií jako spolupracovník Trnu, do něhož přispíval útočnými satirickými kresbami.
Na dotváření jeho přesvědčení měly velký vliv životní zkušenosti, zejména pak dvouletý pobyt v Alžíru (1932-1934), kde mladý architekt poznal drsnou tvář koloniálního vykořisťování a propastných společenských rozdílů. Mnohé poučení mu poskytlo i Slovensko, kde po návratu z ciziny našel od roku 1934 zaměstnání jako profesor na bratislavské Škole uměleckých řemesel a kde pořadu let účinně přispíval k pokrokové a socialistické orientaci slovenské kultury.
Letos se František Tröster dožívá 55 let. Je činný jako pedagog na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Praze a oslavuje 25 let práce, věnované našemu scénickému výtvarnictví. Ku příležitosti těchto jubileí uspořádal Svaz čs. divadelních umělců ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě v Praze přehled dosavadní Trösterovy divadelní činnosti.
Výstava zahrnuje na 300 fotografií a maket různých inscenací, studií a kostýmních návrhů, vytvořených pro Národní divadlo a jiná pražská a mimopražská divadla. K výstavě zahrnující výběr nejvýznačnějších Trösterových scénických návrhů, byl pořízen úplný seznam jeho prací, z něhož se dozvídáme, že František Tröster nastoupil cestu k divadelnímu projevu již v letech 1920-1924 jako spolupracovník Milana Svobody na ochotnické scéně v Roudnici.
V roce 1930 se s ním již setkáváme na scéně Městského divadla na Vinohradech, později i na jiných pražských scénách (Moderní studio atd.).
Soustavnou a cílevědomou jevištní činnost začal však Tröster rozvíjet, jak sám uvádí, teprve v roce 1934 na Slovenském národním divadle v Bratislavě ve spolupráci s režisérem Viktorem Šulcem.
Trösterova spolupráce se Slovenským národním divadlem trvala do roku 1937. Po ní pak následuje trvalá spolupráce s Národním divadlem v Praze a jeho režisérem Jiřím Frejkou, s nímž Tröster vytvořil řadu skvělých inscenací, tvořící základní pilíř našeho moderního jevištního projevu.
Tröster v této době neobyčejně vyzrál a získal si věhlas jednoho z našich nejvýznamnějších scénických výtvarníků. Když byl uprostřed nejintenzivnější práce a tvůrčího vzepětí, přišla však okupace a Tröster jako pokrokový umělec a komunista byl nucen po útocích, které proti němu podnikl agrárně fašistický tisk, ustoupit do pozadí a omezit se na příležitostnou činnost, krytou často jmény svých přátel (malíře Františka Tichého, Josefa Brože aj.). Tento stav trval do roku 1944, kdy byl Tröster totálně nasazen a z umělecké činnosti do konce války zcela vyřazen.
Po osvobození se Tröster vrhl znovu do práce a spolu s Frejkou, Salzrem,Pujmanem, Pleskotem, Kašlíkem a jinými režiséry vytvořil pro Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech a Státní zpěvohru v Karlíně, pro Disk a jiné pražské a mimopražské scény (Brno, Bratislava, Plzeň, Karlovy Vary, Kladno, Olomouc, Teplice, Ostrava) řadu vynikajících divadelních výprav k dílům domácích i světových autorů, mezi nimi zejména k autorům ruským a sovětským (Gogol, Puškin, Gribojedov, Ostrovskij, Čechov, Gorkij, Vyšněvskij, Ivanov, Štejn, Surov a j.).
Svými výpravami provázel Fratišek Tr§oster též díla antického repertoiru (Sofokles), klasiky Shakespeara, Lope de Vegu, Calderona, Moliéra, Goldoniho, Beaumarchaise, Schillera, Kleista, Ibsena, O. Wildea, z moderních autorů G. B. Shawa, Jeana Cocteaua, Nazima Hikmeta aj., z našich dramatiků pak Stroupežnického, Tyla, Vrchlického, Fráňu Šrámka, Mahena, Dyka, Fr. Langra, Vít. Nezvala, Karla Čapka, Jariše, Karvaše aj. Tröster je též autorem výprav řady operních děl našich i zahraničních autorů (Smetana, Dvořák, Fibich, Janáček, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov, Borodin, Musorgskij, Verdi, Bizet, Puccini, Wagner atd.).
Výsledky své činnosti zveřejňoval na četných výstavách v Praze i v zahraničí – ve Vídni, v Paříži, v Miláně. Při této příležitosti se mu odstalo v cizině vynikajících vyznamenání (Velká cena v Paříži 1937, Zlatá medaile v Miláně v roce 1940).
Dílo Františka Tröstera je neobyčejně rozsáhlé. Tématicky obestírá velmi široký repertoir a zároveň registruje cesty a rozvoj našeho moderního divadla, jehož bylo spolutvůrcem a jemuž pomáhalo v jeho bojích a zápasech o nový výraz a nové hodnoty umělecké. Typickým rysem Trösterovy jevištní práce je mimořádná tvůrčí invence a velkorysost v přístupu k řešení každé jednotlivé inscenace. K tomu pak přistupuje Trösterova bohatá básnická představivost a fantasie, která pomáhá k tomu, aby v jeho inscenaci dramatické dílo vyznělo co nejvýrazněji a aby v něm vyzněly co nejpřesvědčivěji i jeho základní tendence.
Pro Tröstera je typické též to, že se při řešení jednotlivých úkolů úzkostlivě vyhýbá opakování a napodobování cizích vzorů. Úporně hledá, studuje a zkouší. Snaží se najít souzvuk všech prostředků – tvaru, barvy a světla – a vytváří scénu tak, aby ve shodě s dramatickým dějem rozezvučela dramatické dílo v co nejvyšší účin. A to se mu také daří. Každá z jeho inscenací je nová a nekonvenční a prozrazuje vzácné spojení jasné architektonické myšlenky a hlubokého malířského a básnického prožitku.
Trösterovo průbojné a avantgardní úsilí není přitom nikdy samoúčelné a nevyznívá v planých efektech. Tröster v něm vždy sleduje dvě tendence – vnitřní náplň díl a záměry režiséra a vytváří jevištní prostor tak, aby v něm režisér i herec našli plné uplatnění.
Jeho inscenace jsou strohé i bohatě členité, lyrické i dramatické, podle potřeby té které hry. Jedno však mají všechny Trösterovy práce společné, vyzvedají a zvýrazňují v každé hře rysy, které ji činí živou a srozumitelnou pro dnešního diváka. Úspěchy, kterých Tröster v tomto směru dosahuje, spočívají v tom, že k řešení jednotlivých úkolů přistupuje z pozic pokrokového člověka – komunisty, – který chápe umělecké dílo jako výraz pocitů, myšlenek a tendencí, jež vyrůstají z konkrétní společenské situace a mohou mít ve správné interpretaci dalekosáhlý společenský dosah.
Tröster tímto přístupem k své umělecké práci předznamenává umělce socialistické etapy ; je bojovníkem nejen za moderní pokrokové divadlo, ale i za nový, pokrokový a moderní společenský řád - za socialismus.
Trösterovo závažné dílo stojí za to, aby jej shlédli nejen pražští diváci, ale i široká veřejnost Ústecka. Doufejme, že se Krajská galerie v Litoměřicích ujme v této věci iniciativy, a že výstavu uvidíme nejen v Litoměřicích, ale i v Ústí, Roudnici, Teplicích, Mostě a jiných místech kraje, kde je o jevištní práci vážný zájem.
František Tröster 25 let ve službách našeho divadla
osoba | narození | poznámka |
Doležal František | 28. 7. 1910 | podepsán F. Doležal, ak. malíř |
František Tröster 25 let ve službách našeho divadla
osoba | narození | poznámka |
Tröster František | 20. 12. 1904 |
František Tröster 25 let ve službách našeho divadla
autorská | |
termín | název výstavy, místo konání |
1959/02/12 - | František Tröster: Výbor z díla, Výstavní síň Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Praha |
František Tröster 25 let ve službách našeho divadla
instituce, obec, signatura, poznámka | |
Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice) |