Michal Cimala říká, že je příznivcem...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2012
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Michal Cimala říká, že je příznivcem hybridizace oborů. Hybrid je kříženec, hybridizace šlechtitelský postup křížení dvou různých druhů popřípadě odrůd organismů. Zajímavé na tom je, jak jsem se dočetl ve wikipedii, že mezidruhoví kříženci jsou většinou neplodní nebo je jejich plodnost výrazně nižší než u potomků jednodruhových párů. Křížením ale mohou vzniknout nové živočišné druhy, nebo splývat druhy dočasně izolované. V rostlinné a živočišné výrobě je cílem hybridizace aby plodiny rostly rychleji a tvorové více přibývali na váze. Plemena použitá ke křížení jsou často firemním tajemstvím. - Plyne z toho vysvětlení pojmu hybridizace pro nás – když zahajujeme výstavu Michala Cimaly – nějaký zisk, poučení?
Vzpomněl jsem si na dávný výrok malíře Otakara Slavíka, vykřikoval ho po hospodách a po vinárnách: Umění je umění, a to se nemění. Často jsem ho citoval, a přitom stále nevím, jak to vlastně myslel, a co je to umění? To současné se ale docela určitě proměňuje.
Hovoříme o pluralitě forem, názorů, přístupů a postojů, ale ve svých důsledcích to nejspíš je jenom podivná divná hra, která se s námi hraje. Pluralita je často pouhým nástrojem, marketingovým tahem umožňujícím prodat dnes cokoli, tedy i ne-umění. Jestli existuje kvalita, mělo by existovat i tříbení hodnot, nějaký metr, kterým lze umělecké výkony poměřovat. To by měla být náplň práce kunsthistoriků, ale ti se - bohužel – většinou zabývají buď prověřenými hodnotami nebo prosazují vlastní zájmy.
Když jsem psal text do katalogu dnešní výstavy, hledal jsem – jako tisíce jiných – pomoc i na internetu. Po zadání jména Michal Cimala vysypal google 23 900 odkazů, otevřel jsem jich asi padesát - většinou to bylo totéž, překopírovaná tisková zpráva, články spíchnuté z té tiskovky, kopie kopií, recyklace.
Michal Cimala je jedním ze zakladatelů Trafačky, pražského industriálního prostoru, ve kterém se od roku 2007 představuje současné umění. Její podoba a náplň se proměňují s každými novým a odcházejícím výtvarníkem. Situace mladých výtvarných umělců se po roce 1989 podstatně změnila, volně cestují, studují v cizině, zúčastňují se zahraničních výstav, stipendijních a rezidenčních pobytů. Díky internetu a sociálním sítím vědí prakticky okamžitě, co se na druhém konci zeměkoule ve světě umění děje, pohotově reagují na nové trendy, na strategie vedoucí k úspěchu. A přesto se mi zdá, že to mají v mnohém horší, obtížnější, než my v době totality. Hranice mezi ano a ne se dnes rozostřily, mnohá pravidla platí, jen když se to hodí, nemá smysl uvádět příklady a doklady, znáte je sami. Pro mladé a svým způsobem nezávislé umělce je v dnešní společnosti stále obtížnější nerozpustit se, neztratit v divoké směsici nejrůznějších vlivů, nepodlehnout lákadlům nabídek, vějičkám slávy, komerci. Michalovi Cimalovi se to, jak se zdá, zatím daří. – A teď snad by nám konečně mohl – jak píše prokletý básník Tristan Corbière – zahrát a zazpívat.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení