Kostelecké kulatiny

Pouliční umělec Pavel Kočí přijel hrát k Hůlům na

podnázev: Na oslavách pětistého výročí jednoho města

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Svobodné slovo
rok vydání: 1989
ostatní fotografie: 2 čb
strana: 3
jazyk: český

poznámka:
úvod - (šv) - Marta Švagrová, Okamžik před tím - (spa) - Miroslava Spáčilová, Byli u toho - (pak) - Pavel Kácha
-
Poslední červnový víkend v Kostelci nad Černými lesy: proudy aut, odkláněné do okrajů města, naplněné autobusy přivážející nové a nové návštěvníky. Trochu zmatku, protože prší a prší. Prší do výloh plných krásných keramických výtvoru někdejších hrnčířů, prší do stánků na náměstí, které připomínají pouť, prší do ampliónů, hlásajících, že se tu slaví 500 let od povýšení Kostelce za město.
Přijeli jsme na ohlášený hrnčířský trh, na výstavu vážící se tematicky k historii města, na atrakce pouličních umělců, na loutkové divadlo Julie & spol. Všechno jsme to tu našli — i když v sobotu opravdu mezi prudkými přílivy deště: Hrnčířské stánky nabízely klasické formy i dekory, ale také úplně moderní pestrobarevné džbány a pajduláky A. Lamra a M. Neuberta; pouliční umělec Pavel Kočí bavil posluchače aktuální satirou, loutkáři z Julie zas dodali trochu syrové lyriky. A lidé váhali mezi atrakcemi veskrze uměleckými a tradiční nabídkou, jakou najdete na každé pouti v republice...
(šv)

Okamžik předtím, okamžik poté
Okamžik „předtím" se stal půvabným předznamenáním kosteleckých trhů, ačkoliv pár zmoklých „turistů" z Prahy a hlouček poučeného místního občanstva před skromným kinem významu chvíle jaksi neodpovídaly. Bez fanfár, červených koberců, chtivých fotoreportérů a slavnostních projevů, bez třeba jen náznaku malého českého Hollywoodu, zato v rámci řadového představení pro děti s liberálním vstupným od čtyř do šesti korun, se tu konala vlastně československá premiéra Švankmajerova filmu Něco z Alenky (Alice). Ve spolupráci se zahraničními firmami natočený a ve světě vysoce ceněný snímek na motivy slavné předlohy Lewise Carrola se do našich kin zatím nedostal, takže kostelecký dorost se stal v podstatě prvním „běžně distribučním" publikem, které mohlo obdivovat vrcholnou podobu hravosti a fantazie, navíc s příjemně „horrorovým" nádechem, mistrné propojení „živého" herectví a animace a v neposlední řadě osobité výtvarné vidění pohádkové říše divů, do níž Alenka vstupuje s nenucenou samozřejmostí vlastní právě jen dětem — a pak těm, kteří si nezapomněli hrát. Mezi „dospěláky" ovšem oné čiré hravosti a radosti valem ubývá — proč by jinak houfně a roztrpčeně chodili upozorňovat na „hrubou pravopisnou chybu" v kryptogramu, doprovázející jeden z vystavených objektů Evy Švankmajerové, zatímco školáci s přehledem objevovali, že „to je tam schválně, přece, aby byla psina.". A byla, i když se do ní nutně mísilo trochu smutku nad typicky domácí formou, zastrčeného „výprodeje" těch nejkrásnějších věcí, na které bychom měli být hrdí.
Okamžik „poté" začal a skončil podobně nenápadně: na trhu zbývalo pár posledních kousků, lidstvo se uchýlilo k nedělnímu obědu a „prodavači“ zahájili siestu — s kytarou. Chvíli se zpívalo a hrálo, jen tak, amatérsky, pro hezkou chvíli a pár kamarádů, a najednou, kde se vzal tu se vzal, prošel ospalým náměstím písničkář Jan Nedvěd, půjčil si kytaru a hrál. Dvě tři písničky, jakoby jen bezděčné intermezzo mezi dvěma vyprodanými sály, jenže v tu chvíli už se odkládaly příbory a při závěrečné Na kameni kámen byl krámek v obležení. Pak folkový věrozvěst poděkoval, místo honoráře obdržel pár textů legendárního kosteleckého harmonikáře Aloise Vondráčka, a stejně pohádkově zmizel. Jako by se vůbec nic nestalo.
(spa)

Byli u toho
Kostelečtí občané a výtvarnici, provozovatelé Galerie H na náměstí, Jiří a Zdenek Hůlovi, přispěli k oslavám jubilea města výrazným dílem. Co všechno jste pro oslavy nachystali, ptáme se Jiřího Hůly:
„Příprav oslav jsme se zúčastnili na žádost MěNV a připravili jsme především výstavu vyobrazení města, na níž byly obrazy a grafiky staré, ale i práce současných výtvarných umělců. Připravili jsme i expozici pohlednic města — největší díl z nich pocházel za sbírky J. Jíši z Kozojed. Byly problémy s umístěním výstavy, nakonec se pro ni nalezlo útočiště v kulturním středisku. Stejně těžce jsme hledali způsob, jak vystavit tradiční kosteleckou keramiku. Regionální muzeum odmítlo spolupracovat, ale nakonec jsme umístili vzácné a zajímavé exponáty ve výkladních skříních města. Myslím si, že je třeba poděkovat kosteleckým občanům, za to, že nám zapůjčením keramických předmětů z osobního vlastnictví umožnili představit hodnotu tohoto tradičního řemesla. Práce z dílny A. Vondráčka a umělecká keramika J. Vondráčka i další exponáty, to jsou myslím díla skutečně ojedinělá. K oslavám jsme připravili také album grafických listu autorů mladší a střední výtvarné generace, je jích celkem 15 a jsou mezi nimi třeba M. Blabolilová, J Růžička, P. Mühlbauer, J. Volvovič, J. Jemelka, M. Cihlář a další. V prostorách Galerie H byla otevřena výstava volné grafiky a kreseb umělců, kteří patří k našim přátelům."
Jak se vydařil keramický trh?
Nepodařilo se jej uskutečnit v takové šíři, jak jsme zamýšleli. Ukázalo se, že takovou akci je třeba lépe zajistit a připravit předem, a že více úsilí musí vyvinout i oficiální pořadatelé podobné akce. Přesto však nabídka keramiky byla a ukázalo se, že by bylo dobré, i když těžké, obnovit tradici. Rád bych vyzdvihl podíl malíře Borise Tesaře, autora plakátu, ilustrací kosteleckých písniček, jejichž edici jsme připravili, prostě člověka, který kostelecké slavnosti vtiskl charakteristickou podobu."
Vyvinuli jste k úspěchu celé akce velké úsilí, jaký byl ohlas?
„Kostelech občané reagovali spontánně a kladně. Uvědomili si lépe historii svého města, změny v jeho podobě — velice často jsou to změny k horšímu. Někteří na výzvu MěNV opravili fasády — většinou soukromí majitelé domů, zatímco některé instituce své budovy upravily jednoduše nátěrem nebo se nějakou opravou vůbec nezatěžovaly. Trochu nás překvapila slova předsedy MěNV O. Saksidy, který mi sdělil — co týdnech náročné a vyčerpávající práce na zajištění všech akcí k oslavám, že jsme „vybouchli". Ale to není důležité. Důležité je to, co se skutečně podařilo a co ocenili občané i návštěvníci Kostelce nad Černými lesy."
(pak}

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení