Karikatury Adolfa Hoffmeistera

podnázev: XXXIII. výstava S.V.U. Mánes. Síň "Mánesa"

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Právo lidu
rok vydání: 1927
strana: 9-10
jazyk: český

poznámka:
-
Nemohu si pomoci, ale stále se mi nezdá, prohlížím-li tyto kresby, že mají právo býti jmenovány karikaturou. Je to snad dosud nedostatečné vymezení pojmu, Daumiera, Grosze, Heina aj. postaviti vedle Govarniho, Bötingera aj. a říci, že tito všichni patří ke karikaturistům, když tato je určena už svým vznikem, který není tak vzdálený, neboť začíná teprve Daumierem a tu a tam karikaturou lidovou. Její určení je jasné, má svoji velmi vyhraněnou funkci, trhat, odhalovat, bičovat, sloužit ať revoluci nebo reakci, nechce dráždit bránici, chce víc, vnucovat svůj názor, šířit pobouření, není psinou, je výsměchem. Neulpí na vnějším detailu, ani na lidské slabůstce, jde dál, téměř vyvrhuje člověka, vymačkává bez štítivosti a lítosti. Je dravá, jedovatá, žlučovitá, bije a nešimrá. Dokonalý karikaturista by musil býti utlučen těmi, které karikoval. Procházíte-li však mezi kresbami A. Hoffmeistera, nezmocní se vás žádný z těchto pocitů, vše, co jsme shora vyjmenovali, chybí. Hoffmeister v úvodu katalogu říká, že karikatura je mu: výtvorem okamžité nálady, počasí, vzpomínky, dojmů atd. Jak jsme tu na hony vzdáleni stavů, z nichž opravdová karikatura roste. Ovšem, povýšit vše na psinu, to si lze snad dovolit ve sféře čistě intelektuální, tam s tím vyjdeme, méně už se to dá provádět v životě a také v čase, který sám o sobě je pln věcí, nad kterými se nelze usmívat. To nejde alespoň každému, jehož účast na společenském životě není vyčerpána toliko pozorováním. Ale to je konečně záležitostí, již si řeší každý pro sebe. Vtáhnouti karikaturu do tohoto bezpečí, kde se nám nemůže nic stát, je nemožné, neboť umění karikaturistovo, které je jedním z největších, je příliš životné, než aby se dalo vyřaditi z dramatičnosti společenského dění. Že Hoffmeister kresle tolik osob nebyl nikým žalován, je svědectvím, že karikaturistou není; neboť je to jistě nemožné, aby mír, v jakém kreslí příslušníky obou generací, nebyl porušen a aby nebylo v jeho galerii osob, jež mají trochu jiné vlastnosti a znaky než nosy, rty, brejle, tloušťku či chudost. Ale nejsou-li Hoffmeisterovy kresby karikaturami, jsou jistě kresbou dobrou, kultivovanou a vtipnou a veselou, jakou málokdo u nás umí, více však ne.
H.